Obyvatelé odlehlé severozápadní čínské vesnice Liqian po léta věřili, že jsou výjimeční.
Mnozí z vesničanů mají západní rysy včetně zelených očí a světlých vlasů, což některé odborníky vedlo k domněnce, že by mohli být potomky ztracené římské legie, která se v oblasti usadila.
Nyní testy DNA vesničanů ukázaly, že téměř dvě třetiny z nich jsou kavkazského původu.
Výsledky dodávají váhu teorii, že založení Liqianu může souviset s legendou o zmizelé armádě římského generála Marka Crassa.
V roce 53 př. n. l., poté, co byl Crassus poražen Parthy a sťat poblíž dnešního Íránu, přetrvávaly příběhy o tom, že 145 Římanů bylo zajato a dlouhá léta se potulovalo po regionu.
Spojitost města s Římem poprvé naznačil profesor čínské historie v Oxfordu v 50. letech 20. století.
Oxfordský profesor Homer Dubs se domnívá, že skupina putovala na východ, byla zajata Číňany a v roce 36 př. n. l. založila Liqian.
Prof Dubs vyslovil teorii, že se vydali jako žoldnéřský oddíl na východ, a tak se oddíl „s rybí formací“ dostal o 17 let později do čínského zajetí.
Předpokládá se, že někteří z nich se dostali na východ do dnešního Uzbekistánu a později se přihlásili na stranu hunského náčelníka Jzh Jzh proti čínské dynastii Han.
Podle něj byla „formace rybí šupiny“ odkazem na římskou „želvu“, falangu chráněnou štíty ze všech stran i shora.
Homer Dubs dal dohromady příběhy z oficiálních dějin, podle nichž Liqian založili vojáci zajatí ve válce mezi Číňany a Huny v roce 36 př. n. l., a legendu o zmizelé armádě římského generála Marka Crassa.
Jeden z obyvatel , 38letý Cai Junnian se zelenýma očima, je nyní přáteli přezdíván Cai Luoma neboli Cai Říman a stal se místní celebritou.
Marcus Licinius Crassus
Marcus Licinius Crassus byl vedle Julia Caesara a Pompeje Velikého jedním ze tří nejmocnějších lidí na světě a jedním z nejbohatších mužů v historii.
Proslavil se tím, že v letech 73 př. n. l. až 71 př. n. l. porazil povstání otroků vedené Spartakem, které provedl na vlastní náklady, jakmile bylo jasné, že Římu hrozí skutečné nebezpečí.
V roce 70 př. n. l. byl zvolen konzulem a stal se patronem mladého začínajícího Julia Caesara, kterého podporoval v jeho vlastních politických ambicích.
Crassus dostal jako svou provincii Sýrii, odkud vedl svá vojska ve snaze dobýt Parthovo království. Zde se setkal se svým protějškem.
Jeho legie byly poraženy v bitvě u Carrhae v dnešním Turecku, kde byl jeho syn sťat.
Podle legendy byl sťat také Crassus a do otevřených úst mu bylo nasypáno zlato jako ukázka jeho chamtivosti.
Objevily se také hrobky v nedalekém Jongčchangu, které nabízejí důkazy, že Římané v té době žili v západní Číně.
Archeologové zjistili, že jeden z hrobů patřil někomu, kdo měřil asi metr osmdesát – což některé vede k domněnce, že v tamních kopcích byli pohřbeni římští legionáři.
Jiní však poukazují na to, že oblast tvořila součást oblíbené obchodní trasy Hedvábné stezky, a tak zde mohlo být pohřbeno mnoho lidí různých národností, někteří až na západ od Středozemního moře.
Kolegové vědci označili Dubsovu teorii za „zajímavou a provokativní“, ale kritizovali ji za příliš ukvapené závěry.
Yang Gongle, profesor z Pekingské normální univerzity, uvedl, že pro spojení vesničanů se starými Římany nebyl nalezen dostatečný důkaz.
Podle Yangova výzkumu byl okres Liqian založen v roce 104 př. n. l., tedy o půl století dříve než předpokládaný příchod římských vojáků.
Poznamenal také, že formace rybí šupiny nemá nic společného se slavnou strategií římských legií „testudo“.
Dvojitá dřevěná palisáda, která mohla vypadat jako rybí šupiny, se v té době běžně používala ve stavbách ve střední Asii a Indii, uvedl Yang.
Maurizia Bettiniho, antropologa ze Sienské univerzity, teorie, kterou odmítl jako „pohádku“, rovněž nenadchla.
Pro italské noviny La Repubblica řekl: „Aby to bylo nezpochybnitelné, musely by se najít předměty jako římské peníze nebo zbraně, které byly typické pro římské legionáře.
„Bez důkazů tohoto druhu je příběh o ztracených legiích pouhou legendou“.
Příběh komplikuje také skutečnost, že Římská říše byla v té době na vrcholu a ovládala většinu světa v celé Evropě Africe a západní Evropě.
Římané si také v rámci své strategie najímali vojáky všude tam, kde je dobyli, a tak mnohé římské legie nebyly složeny z rodilých Římanů, ale z dobytých mužů z místní oblasti, kteří pak prošli výcvikem
.