Každý měsíc je v časopise The Clinical Advisor před tiskem k dispozici jeden nový klinický článek. Nezapomeňte se zúčastnit ankety. Výsledky budou zveřejněny v příštím čísle.
Syndrom dráždivého tračníku (IBS) je nejčastější funkční střevní porucha v běžné populaci, která postihuje přibližně 25 až 45 miliard lidí ve Spojených státech.1 Etiologie není známa, a proto je určení léčby IBS pro poskytovatele zdravotní péče frustrujícím úkolem. Běžnými příznaky IBS jsou zácpa, průjem nebo střídání průjmu a zácpy s bolestmi břicha nebo bez nich. Přibližně 10 až 15 % západní populace trpí IBS, což má za následek zvýšení přímých i nepřímých nákladů na zdravotní péči v důsledku ztráty pracovní produktivity, častých návštěv ordinací a nemocnic a testů k vyloučení závažnějších onemocnění.2 Celkové náklady na IBS ve Spojených státech činí přibližně 30 miliard dolarů ročně, přičemž přímé náklady se odhadují na 1,6 až 10,5 miliardy dolarů a nepřímé náklady na 20 miliard dolarů.3 IBS může pacientům změnit život a často vede k vyhýbání se sociálním situacím a emocionálnímu stresu. Není život ohrožující, má různé stupně závažnosti a léčba je založena na symptomatologii. Vzhledem k tomu, že není známa žádná příčina IBS, nemusí být léčba úspěšná a pacienti mohou prožívat celoživotní frustraci a deprese.
Příznaky nedostatku vitaminu D mohou být nejasné a mohou vést k poddiagnostikování stavu. Nízká hladina vitaminu D je spojována s řadou onemocnění včetně některých druhů rakoviny, neurologických poruch, snížení hustoty kostí a poklesu kognitivních funkcí u starších osob. Existují výzkumy, které naznačují možnou zánětlivou reakci ve střevech při nízké hladině vitaminu D, takže souvislost mezi vitaminem D a IBS je reálnou spekulací.
Vitamin D se nejčastěji získává prostřednictvím slunečního záření, které se může ve Spojených státech lišit. Čím silnější je záření, čím déle je jedinec záření vystaven a čím větší plocha těla je záření vystavena, tím více vitaminu D se může vytvořit.4 Vzhledem k výzkumům, které upozorňují na prospěšnost vitaminu D, si zdravotníci více uvědomují důležitost udržování normální hladiny vitaminu D u svých pacientů.
Pokračování textu
Co je IBS?
IBS je funkční střevní porucha, která byla poprvé zdokumentována před 150 lety.5 Funkční střevní porucha je definována jako změny střevní motility, citlivosti střevních nervů a způsobu, jakým mozek kontroluje normální funkci střev.1 Jak již bylo zmíněno, není známa žádná etiologie IBS, ani neexistuje specifické vyšetření, které by zajistilo diagnózu. Diagnóza IBS se stanovuje na základě aplikace Římských kritérií pro funkční střevní poruchy.
Římský klasifikační systém zavedla mezinárodní skupina gastrointestinálních odborníků na univerzitě v italském Římě a používá se v každodenní praxi u pacientů s gastrointestinálními obtížemi.6 Kritéria Řím IV byla zavedena v květnu 2016 a v současné době je poskytovatelé zdravotní péče v každodenní praxi používají k diagnostice IBS.7 Kritéria Řím IV se skládají z opakujících se bolestí břicha nejméně 1 den v týdnu během předchozích 3 měsíců doprovázených 2 nebo více z následujících příznaků: bolest břicha související s defekací, spojená se změnou frekvence stolice a spojená se změnou formy stolice. Všechny příznaky by měly být přítomny v posledních 3 měsících, přičemž k nástupu příznaků by mělo dojít 6 měsíců předtím.8 Splněním těchto kritérií lze stanovit diagnózu IBS.
Která z následujících potravin není zdrojem přirozeně se vyskytujícího vitaminu D?
Příznaky IBS zahrnují průjem, zácpu a směs průjmu střídající se se zácpou. Mezi diagnózy střevních poruch podle Říma IV patří zácpa IBS (IBS-C), průjem IBS (IBS-D), smíšený IBS (IBS-M), neklasifikovaný IBS (IBS-U), funkční zácpa, funkční průjem, funkční nadýmání a distenze břicha, nespecifikovaná funkční střevní porucha a zácpa vyvolaná opioidy.7 Léčba IBS se skládá z léků na předpis a volně prodejných léků, úpravy stravy a behaviorální terapie. Léčba vychází z příznaků pacienta a může být nutné ji měnit podle jeho potřeb. S konstatováním, že změny v léčbě mohou být nákladné a časově náročné kvůli ztrátě pracovních dnů a úpravám medikace nebo behaviorální terapie.
Byly provedeny studie, které zkoumají kognitivní a emocionální aspekty IBS. Až 50 % pacientů s IBS splňuje kritéria pro psychiatrickou diagnózu včetně deprese, úzkosti, hostility, fobie, somatizace a paranoie.9 Kvůli příznakům IBS je častým a významným problémem vyhýbání se určitým potravinám, jídlu venku s ostatními, společenským situacím, pracovním situacím, kdy nemusí být k dispozici toaleta, intimním vztahům a osobním vztahům, které by znamenaly, že se ostatní dozvědí o IBS.10
Americká gastroenterologická pracovní skupina pro funkční poruchy trávicího traktu (American College of Gastroenterology Functional GI Disorders Task Force) nedoporučuje rozsáhlé testování na IBS, protože se nezdá, že by tito pacienti měli vyšší výskyt organických onemocnění.5 Existují však alarmující rysy mimo kritéria Řím IV, které by měly poskytovatele zdravotní péče upozornit na to, aby vyšetřil závažnější onemocnění. Mezi tyto alarmující znaky patří anémie, noční příznaky, krvácení z konečníku, úbytek hmotnosti, nedávné užívání antibiotik, nástup příznaků po 50. roce věku, rodinná anamnéza rakoviny tlustého střeva, zánětlivého onemocnění střev nebo celiakie.11 Není neobvyklé, že pacienti s IBS bloudí zdravotnickým systémem roky s několika diagnózami z důvodu nezájmu nebo frustrace poskytovatele zdravotní péče kvůli nedostatečné léčbě, psychiatrické složce onemocnění nebo nedostatku klinických, fyzikálních a/nebo laboratorních kritérií pro diagnózu.5
.