20. stoletíEdit
ZaloženíEdit
Stranu národní akce založil v roce 1939 Manuel Gómez Morín, který ve 20. a 30. letech 20. století zastával řadu významných vládních funkcí. Považoval za nutné vytvořit stálou politickou stranu namísto efemérní organizace, která by se postavila proti rozšiřování moci porevolučního mexického státu. Když byl Gómez Morín v letech 1933-1935 rektorem UNAM, pokusila se vláda prosadit socialistické školství. Při obraně akademické svobody navázal Gómez Morín kontakty s jednotlivci a skupinami, které se později spojily při založení PAN v září 1939. Jezuitská studentská organizace Unión Nacional de Estudiantes Católicos (UNEC) představovala dobře organizovanou síť stoupenců, kteří úspěšně bojovali proti vnucování určitého ideologického názoru ze strany státu. Gómez Morín sám nebyl militantním katolíkem, ale byl zbožným věřícím, který odmítal liberalismus a individualismus. V roce 1939 se Gómez Morín a značná část vedení UNEC spojili a založili PAN. V prvním výkonném výboru PAN a ve výborech pro politickou činnost a doktrínu byli také bývalí katoličtí studentští aktivisté, včetně Luise Calderóna Vegy, otce Felipeho Calderóna, který se v roce 2006 stal mexickým prezidentem. „Doktrína národní akce“ PAN byla silně ovlivněna katolickou sociální doktrínou formulovanou v dokumentech Rerum novarum (1891) a Quadragesimo anno (1931) a odmítala marxistické modely třídního boje. Noviny PAN, La Nación, založil další bývalý člen UNEC, Carlos Séptien García.
Efraín González Luna, bývalý člen Mexické katolické studentské unie (Unión Nacional de Estudiantes Católicos) (UNEC), dlouholetý militantní katolík a praktikující právník z Guadalajary, pomohl zprostředkovat neformální spojenectví strany s katolickou církví. Vztahy mezi PAN a katolickou církví však nebyly bez napětí. Zakladatel strany Gómez Morín se obával duchovního dohledu nad stranou, ačkoli jejími členy byli především městští katoličtí profesionálové a podnikatelé. Církevní hierarchie se zase nechtěla ztotožnit s konkrétní politickou stranou, protože to zakazovala ústava z roku 1917. V padesátých letech se PAN, která byla svým složením považována za katolickou, stala ideologicky sekulárnější.
Volební výsledkyEdit
PAN byla zpočátku stranou „občanského příkladu“, nezávislou loajální opozicí, která zpravidla nevyhrávala volby na žádné úrovni. V 80. letech 20. století však zahájila přeměnu v politickou sílu, počínaje místní a státní úrovní na severu Mexika. K rozkolu v PAN došlo v roce 1977, kdy se rozdělila prokatolická frakce a sekulárnější křídlo. PAN aktualizovala své postoje po II. vatikánském koncilu směrem k větší náklonnosti k chudým; tradičnější katolíci však tento postoj kritizovali a v opozici byly i nenáboženské skupiny, které chtěly, aby strana nebyla tak jednoznačně katolická a přilákala více městských profesionálů a podnikatelských skupin, kteří by volili nenáboženskou opoziční stranu. Konflikt vyvrcholil a v roce 1977 progresivní katolické křídlo stranu opustilo. V roce 1976 strana nepostavila žádného prezidentského kandidáta.
PAN měla sílu v severním Mexiku a její kandidáti již dříve vyhráli volby, ale tato vítězství byla ve srovnání s vítězstvími Institucionální revoluční strany malá. V roce 1946 se členové PAN Miguel Ramírez Munguía (Tacámbaro, Michoacán), Juan Gutiérrez Lascurain (Federální distrikt), Antonio L. Rodríguez (Nuevo León) a Aquiles Elorduy García (Aguascalientes) stali prvními čtyřmi federálními poslanci z řad opozice v porevolučním Mexiku. V následujícím roce se Manuel Torres Serranía z Quirogy v Michoacánu stal prvním městským předsedou strany a Alfonso Hernández Sánchez (ze Zamory v Michoacánu) jejím prvním státním poslancem. V roce 1962 se Rosario Alcalá (Aguascalientes) stala první kandidátkou na guvernérku státu a o dva roky později Florentina Villalobos Chaparro (Parral, Chihuahua) první federální poslankyní. V roce 1967 se Norma Villarreal de Zambrano (San Pedro Garza García, Nuevo León) stala první ženou v čele města.
Do 80. let byla PAN slabou opoziční stranou, která byla považována za prokatolickou a proobchodní, ale nikdy nezískala mnoho hlasů. Její silnou stránkou však bylo, že byla prodemokratická a pro právní stát, takže její politický profil byl v kontrastu s dominantní Institucionální revoluční stranou (PRI), která byla všeobecně a stále více vnímána jako zkorumpovaná. PAN začala být vnímána jako životaschopná opoziční strana pro širší okruh voličů, protože se stala sekulárnější a Mexičané se stále více stěhovali do měst. Vzhledem k tomu, že PAN stále častěji vyzývala k ukončení podvodů při mexických volbách, oslovovala širší okruh lidí.
V roce 1988 byli v nově vytvořeném Sněmovně reprezentantů federálního distriktu poprvé poslanci PAN. V roce 1989 se Ernesto Ruffo Appel (Baja California) stal prvním opozičním guvernérem. O dva roky později se jeho budoucí nástupce ve vládě Baja California Héctor Terán Terán stal prvním federálním senátorem za PAN. V letech 1992-2000 zvítězili kandidáti PAN ve volbách na guvernéry v Guanajuatu, Chihuahui, Jaliscu, Querétaro, Nuevo Leónu, Aguascalientes, Yucatánu a Morelos.
21. stoletíEdit
Volební vítězství v prezidentských volbách, 2000Edit
V prezidentských volbách v roce 2000 získal kandidát Aliance pro změnu (Alianza por el Cambio), tvořené PAN a Ekologickou stranou zelených Mexika (PVEM), Vicente Fox Quesada 42,5 % hlasů a byl zvolen prezidentem Mexika. Fox byl prvním opozičním kandidátem, který po 71 letech porazil kandidáta Institucionální revoluční strany (PRI) a jejích předchůdců. Bylo to významné vítězství nejen pro PAN, ale i pro mexickou demokracii.
V senátních volbách téhož dne získala Aliance 46 ze 128 křesel v Senátu. Následujícího roku se Aliance rozpadla a od té doby se PVEM účastní většiny voleb společně s PRI.
V polovině voleb v roce 2003 získala strana 30,74 % hlasů a 153 z 500 křesel v Poslanecké sněmovně. V roce 2003 ztratila PAN ve prospěch PRI guvernérský post ve státě Nuevo León a v následujícím roce se jí nepodařilo získat zpět od PRI stát Chihuahua. Spolu s tvrdým bojem ve volbách v Colimě, které byly zrušeny a později opakovány, byl tento vývoj některými politickými analytiky interpretován jako výrazné odmítnutí PAN před prezidentskými volbami v roce 2006. Naproti tomu v roce 2004 PAN poprvé zvítězila ve státě Tlaxcala, který by za normálních okolností nebyl považován za území PAN, ačkoli její kandidát byl ještě několik měsíců před volbami členem PRI. Podařilo se jí také udržet Querétaro (s pouhým 3% rozdílem proti PRI) a Aguascalientes (ačkoli v roce 2007 ztratila většinu obcí a místní kongres ve prospěch PRI). V roce 2005 však PAN prohrála volby do vlády státu Mexiko a Nayarit ve prospěch PRI. První z nich byly považovány za jedny z nejdůležitějších voleb v zemi vzhledem k počtu voličů, který je vyšší než u voleb hlavy federálního distriktu. (Výsledky viz: Mexické volby 2003, Mexické volby 2004 a Mexické volby 2005.)
Významné byly prezidentské volby 2006 v roce 2006, kdy byl zvolen kandidát PAN Felipe Calderón jako nástupce Vicenteho Foxe. Calderón byl synem jednoho ze zakladatelů PAN a sám byl bývalým předsedou strany. Kandidátem PAN byl zvolen poté, co ve stranických primárkách porazil ve všech kolech své protikandidáty Santiaga Creela (ministr vnitra v době Foxova mandátu) a Alberta Cárdenase (bývalý guvernér státu Jalisco). Dne 2. července 2006 získal Felipe Calderón nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. O necelé jedno procento za ním skončil Andrés Manuel López Obrador, který výsledky voleb napadl z důvodu možného volebního podvodu. Kromě prezidentského úřadu získala PAN 206 křesel v Poslanecké sněmovně a 52 křesel v Senátu, což jí zajistilo největší bloky jednotlivých stran v obou komorách.
V roce 2007 ztratila PAN ve prospěch PRI guvernérské křeslo a většinu v kongresu státu Yucatán, stejně jako předsednictví města Aguascalientes, ale udržela si guvernérské křeslo i většinu v kongresu státu Baja California. PRI také získala více obecních prezidentů a místních kongresmanů v Chihuahua, Durango, Zacatecas, Aguascalientes, Chiapas a Oaxaca. PRD získala více postů než PAN v Zacatecasu, Chiapasu a Oaxace.
V roce 2009 měla PAN 33 křesel v Senátu a 142 křesel v Poslanecké sněmovně.
Návrat PRI do prezidentského úřaduEdit
V roce 2012 prohrála PAN prezidentské volby s Enriquem Peňou Nietem z PRI. Získala také 38 křesel v Senátu (zisk 3 křesel) a 114 křesel v Poslanecké sněmovně (ztráta 28 křesel). Vláda mexického prezidenta Enriqueho Peña Nieta (EPN) čelila mnoha skandálům a obviněním z korupce. Agentura Reforma, která od roku 1995 provádí průzkumy prezidentské přízně, odhalila, že EPN získal pouhých 12 % přízně, což je nejméně od doby, kdy začala průzkum prezidentské přízně provádět.