V horkých a vlhkých ulicích New Orleans v Louisianě je snadné rozeznat místní obyvatele pomocí jediného slova: „‚Nawlins“. To je název jejich krásného města, vyslovovaný správnou bayouovskou hatmatilkou. Daleko na severu, ale pro ucho návštěvníka stejně nápadně, lze slyšet bostonské domorodce, jak si objednávají „clam chowdah“ nebo někomu udávají směr k „Hahvad Yahd“.
Co tedy způsobuje tyto výrazně odlišné dialekty?“
„Existuje řada důvodů, proč se dialekty v Americe mění,“ říká James Lantolf, profesor španělštiny a lingvistiky na Penn State a ředitel Centra pro osvojování jazyka. „Především mají obrovský vliv způsoby osídlení v době, kdy byla daná oblast objevena a rozvíjela se.“
Například, upozorňuje Lantolf, regionální dialekt v New Orleans je do značné míry dán mnoha různými národnostmi, které tuto oblast rozvíjely. Ve verzi americké angličtiny v Crescent City lze slyšet francouzské, irské, afroamerické, kreolské, španělské a další evropské vlivy.
„Geografická poloha regionu má také přímý vliv na vývoj místního jazyka,“ říká Lantolf. „V izolovaných oblastech, jako je New Orleans, se vyvíjejí různé dialekty,“ vysvětluje. „Tam, kde nedochází ke kontaktu mezi regiony, mohou celá slova, jazyky a nářečí růst a vyvíjet se nezávisle.“
„Společenské postavení a vzdělání také ovlivňuje nářečí jednotlivce – a to se vztahuje i na konkrétní oblast,“ poznamenává Lantolf. „Určitě existuje rozdíl v mluvě nižších, středních a vyšších vrstev.“
Lantolf upozorňuje, že velká část pennsylvánského dialektu „je odrazem vlivu anglických a irských osadníků. Zvláště silný irský vliv má Scranton.
Pionýrští osadníci v pensylvánské antracitové oblasti (která zahrnuje Scranton, Wilkes-Barre, Hazleton a okolní města) byli převážně irští a němečtí katolíci, kteří pracovali v uhelných dolech v oblasti. Mnoho Evropanů – zejména slovanských a italských přistěhovalců – následovalo a přispělo k charakteristické kultuře a dialektu uhelného regionu.
Angličtina, kterou mluví jejich potomci, je zabarvena jejich mateřskými jazyky: Samotné slovo brogue (označující irský přízvuk) původně znamenalo „pevnou hrubou botu, která se dříve nosila v Irsku a na Skotské vysočině“ a urážlivě naznačovalo, že Irové mluví anglicky tak špatně, že to zní, jako by měli v ústech botu.
Vliv italštiny je slyšet v regionální tendenci prodlužovat slova – z Acme supermarketu se stalo „Ack-a-me“. A když místní obyvatelé nahrazují hlásku „th“ ve slovech hláskou „t“ – ze „tří“ se stává „strom“ nebo z „katedrály“ „kateedrál“ – slyšíte vliv polštiny a dalších slovanských jazyků.
Městská centra Pensylvánie, jako jsou Pittsburgh a Filadelfie, mají svůj vlastní nářečí. Slovo „yunz“ – jakési severské „y’all“ – je typickým pittsburským výrazem, zatímco Filadelfové dávají přednost „yiz“, které znamená totéž, množné číslo slova „you“, které ve standardní angličtině neexistuje. „Mohlo by se zdát, že se jedná o místní jazykové přešlapy, ale ve skutečnosti jsou to aspekty jazyka, které činí dialekty regionálně jedinečnými.“ Lantolf říká.
„Je to zajímavé,“ uvažuje. „Říkáme Americe ‚tavicí kotel‘, protože odstraňuje rozdíly mezi jednotlivci. Ale jazyk – a jeho vývoj – se tomuto pojetí vzpírá. Regionální dialekty lidi do jisté míry rozdělují. V jednom regionu se mluví tak, v jiném zase onak; a rozdíly mezi kulturami, které tyto regiony ovlivnily, se projevují už v samotném jazyce.“
James Lantolf, Ph.D., je profesorem španělštiny a lingvistiky a ředitelem Centra pro osvojování jazyka. Můžete ho kontaktovat na adrese [email protected].