Narodila se 11. února 1962 v Kennettu, MO; dcera Wendella (právníka a trumpetisty) a Bernice (učitelky klavíru) Crowových. Vzdělání: Získala titul v oboru klavír a zpěv na University of Missouri v Columbii, cca 1984. Adresy: Nahrávací společnost: Intercope Records, 2220 Colorado Ave., Santa Monica, CA 90404. Internetové stránky – oficiální internetové stránky Sheryl Crow: http://www.sherylcrow.com.
Po několika letech doprovodného zpěvu pro zavedené umělce – a jednom neúspěšném pokusu o zahájení sólové kariéry – vtrhla Sheryl Crow na scénu pop music s albem Tuesday Night Music Club z roku 1993, které obsahovalo dva hity, „Leaving Las Vegas“ a „All I Wanna Do“. Obdařena hlasem, který se dobře hodil k jejímu rock’n’rollovému materiálu, a tím, co Elysa Gardnerová z časopisu Rolling Stone označila za „nezbedný vzhled roztleskávačky“, se Crow stala všudypřítomnou na MTV a VH-1. Na podzim roku 1996, tři roky po svém debutu, vydala Crow druhé album Sheryl Crow. Toto album i následující desky The Globe Sessions a C’mon, C’mon byly dobře přijaty kritikou i zákazníky a potvrdily, že zpěvačka není jen zázrakem jednoho alba.
Crow se narodila 11. února 1962 v Kennettu ve státě Missouri, v robustní komunitě na Středozápadě, kde prožila navenek normální dětství. „Sheryl byla roztleskávačka a twirlerka,“ vzpomínala její sestra Kathy v rozhovoru s Fredem Schruersem z časopisu Rolling Stone. „Nestyděla se jít ven a něco dělat, i když to znamenalo, že musela být venku sama.“ Ale přestože byla Crowová oblíbená, sportovně založená studentka, která měla dobré známky, prožila mnoho nocí, které později nazvala „spánkovou paralýzou“, což byl stav, který sdílela se svou matkou. „Byly noci, kdy jsem se bála jít spát,“ řekla Schruersovi. „Při spánkové paralýze se někdy dostanete do bodu, kdy jste si jistí, že ve snu zemřete, zastaví se vám dech a podobně. Je to bizarní a zvrácený pocit, kdy se cítíte úplně paralyzovaní.“
Odjela do Los Angeles
Po absolvování Kennettské střední školy se Crowová přesunula na Univerzitu v Missouri a začala studovat hudbu a pedagogiku. Po ukončení studia se přestěhovala do St. Louis, kde trávila dny jako učitelka hudby na základní škole. Večery mezitím trávila zpíváním hlavních vokálů v různých místních rockových kapelách. V roce 1986 náhle odešla ze St. Louis na západní pobřeží, což její rodinu i přátele ohromilo. „Zrovna jsem se rozešla s jedním klukem a byla jsem opravdu rozrušená,“ vzpomínala Crowová v rozhovoru s Karen Schoemerovou z časopisu Newsweek. „Sedla jsem do auta s krabicí kazet a jela jsem z Missouri do L.A., 28 hodin sama, nonstop. V L.A. jsem neznala ani živáčka. V půl páté odpoledne jsem zastavila na dálnici 405, seděla v zácpě a brečela, až mi oči přecházely. Říkala jsem si: ‚Panebože, co jsem to udělala?'“
Crow se však podařilo prorazit už po šesti měsících, když ztroskotala na uzavřeném konkurzu a získala práci jako doprovod Michaela Jacksona na jeho mezinárodním koncertním turné Bad v roce 1987. „Být doprovodnou zpěvačkou – obléknout si těsné černé šaty a dělat choreografii – má jen velmi málo společného s tím být hudebnicí,“ řekla Robertu Seidenbergovi v Entertainment Weekly. Vzrušující tempo turné, během něhož ji bulvární tisk označil za Jacksonovu milenku, ji vyčerpalo. Unavená a opět v depresi prožila Crow několik těžkých měsíců. „Když jsem procházela opravdu těžkými záchvaty deprese, volala mi máma, a s mámou jsme si velmi blízké,“ řekla Schruersovi, „ale volala mi a říkala: ‚Jsi roztomilá holka, jsi chytrá, máš všechno na světě,‘ a to to jen zhoršovalo. Protože pak se člověk ještě víc nenávidí za to, že je nemocný.“
Podepsal smlouvu s Major Label
Koncem roku 1989 si Crow zajistil práci jako doprovod Dona Henleyho, což nakonec vedlo ke spolupráci s Rodem Stewartem a několika dalšími známými interprety. Její studiová práce brzy upoutala pozornost vydavatelství A&M Records, které s ní v roce 1991 podepsalo nahrávací smlouvu. Vedoucí pracovník společnosti Al Cafaro řekl Schruersovi, že Crow je „velmi, velmi silná osobnost, s naprostou, převažující důvěrou v sebe sama, ale neustále hodnotí, jak na tom je a co se děje“. Nahrávací společnost brzy zařídila mladé zpěvačce natočení sólového alba, ale výsledný produkt byl zmatek. David Browne z časopisu Entertainment Weekly napsal, že „písně na albu se pohybují od ersatz gospelu po nucenou psychedelii; produkce má sterilní glazuru popu 80. let“. Todd Gold v časopise People podobně charakterizoval album jako „uhlazené, bezduché“. Naštěstí pro Vránu toto rozhodně přeprodukované album nikdy nevyšlo. „Kdybychom vydali první várku skladeb,“ řekl Crow později Schoemerovi, „už by o mně nikdy nikdo neslyšel.“
Crow se nakonec spřátelil se skupinou losangeleských hudebníků, kteří spolu neformálně jamovali pod názvem „Tuesday Night Music Club“. Jejich sezení se stala základem – jakmile se vedení A&M dozvědělo o jejich zvuku – alba, které se mělo stát mnohem vhodnějším pro všechny. Deska, která se stala jejím debutem Tuesday Night Music Club z roku 1993, byla sestavena s pomocí hvězdné skupiny hudebníků a studiových mágů, k nimž patřili David Baerwald, David Ricketts, Kevin Gilbert (nějakou dobu Crowův přítel) a Bill Bottrell. Během několika málo sezení skupina vytvořila osnovu pro Tuesday Night Music Club a Bottrell s Crowem během několika následujících měsíců album dotvořili.
V měsících následujících po vydání alba se však Crow a několik hudebníků, kteří na albu účinkovali, ostře střetli kvůli řadě problémů, od charakteru Crowova turné na podporu alba (do koncertní kapely najala méně známé hudebníky, aby ušetřila peníze) až po její nepravdivé tvrzení v pořadu Davida Lettermana, že píseň „Leaving Las Vegas“ je autobiografická (základní podklady písně vymyslel Baerwald, přítel brzy zesnulého spisovatele románu Leaving Las Vegas Johna O’Briena).
Crow se snažila prosadit jako skutečný talent a v měsících následujících po vydání alba neúnavně koncertovala. Crowovo turné pomohlo druhému singlu „All I Wanna Do“ získat živnou půdu, kterou potřeboval, aby se v létě 1994 stal monstrózním hitem. Po sedmi měsících, kdy se album prodávalo jen s obtížemi, dodala skladba „All I Wanna Do“ hudebnímu klubu Tuesday Night Music Club potřebný impuls. Během několika týdnů se debut stal hitem (nakonec se ho prodalo osm milionů kopií) a Crow se stal stálicí na videohudebních kanálech kabelové televize. Kritici konstatovali, že pozornost byla zasloužená. „Její melodické, svérázné písně o sexuálním napětí, naplnění a obtěžování na albu Tuesday Night Music Club jsou promyšlené a zároveň zábavné,“ napsal Vic Garbarini z Playboye. David Hiltbrand v recenzi pro časopis People přirovnal schopnosti Crowové jako zpěvačky a skladatelky ke schopnostem Rickie Lee Jonesové.
Vystoupení na Woodstocku v roce 1994 zlepšilo Crowové pověst, stejně jako tři ceny Grammy, které získala v roce 1995, včetně jedné pro nejlepšího nového umělce roku 1994. Po nějaké době se však začala poněkud stahovat z centra pozornosti veřejnosti. „Ke konci už jsem byla opravdu hodně přeexponovaná,“ řekla Schoemerovi v rozhovoru pro Newsweek v roce 1996. „Říkala jsem, že je opravdu skvělé, když se na mě ostatní umělkyně dívají a vědí, co nemají dělat. Částečně jsem si za to mohla sama. Jsem přístupný člověk. Jsem ochotná udělat cokoli. Ne kvůli slávě, ale prostě jsem se s tím tak nějak sžila.“
Kritiky umlčela následovníkem
V roce 1995 začala Crow připravovat půdu pro své druhé album, vědoma si přetrvávajících zvěstí, že nebýt talentu ostatních hudebníků z Tuesday Night Music Clubu, neprorazila by. Konečným výsledkem bylo album Sheryl Crow z roku 1996, které ji prosadilo jako samostatnou talentovanou umělkyni. „Ačkoli stále spolupracuje se svými kolegy,“ napsal Gardner v Rolling Stone, “ tentokrát působí více jako vůdce než člen klubu, několik písní napsala samostatně a všem vtiskla větší smysl pro to, kým je a odkud pochází. Texty se zdají být drsnější a intimnější … a řemeslné zpracování je silné a sebevědomé.“ Browne z časopisu Entertainment Weekly chválil Sheryl Crow jako „volné, svobodomyslné, ale pozoruhodně silné album, které vás chytne za srdce i za nohy – někdy v rámci jedné melodie.“
Album bylo také kontroverzní; jedna píseň, „Love Is a Good Thing“, obsahovala text naznačující, že zbraně prodávané v obchodech Wal-Mart se někdy dostanou do rukou dětí. Společnost Wal-Mart reagovala zákazem prodeje alba na svých pultech – tento krok podle očekávání pozorovatelů z oboru stál společnost Crow statisíce dolarů na tržbách -, ale Crow zůstal neústupný. V týdnech následujících po vydání alba Sheryl Crow se zdálo, že si je zpěvačka svým hudebním směřováním a vizí jistější než kdykoli předtím. „Nakonec můžu zahrát písničku Boba Dylana a bude to skvělá písnička,“ řekla Schoemerovi. „Doufám, že za pětadvacet let si nějaký mladý umělec zahraje jednu z mých písní a bude to pro něj v jistém smyslu zjevení.“
Další album The Globe Sessions nahrála Crow především ve vlastních Globe Studios v New Yorku. The Globe Sessions obsahuje píseň „Mississippi“, kterou napsal Bob Dylan a která se nikdy nedostala na Dylanovo album. Recenzent časopisu Entertainment Weekly poznamenal, že „valivé aranžmá ve stylu Rolling Thunder dodává albu nejvyššího ducha“. V Interview Crow popsala album jako „emocionálnější a intimnější“ než své předchozí počiny. „Pokud nahráváte desku poctivě, je to jen obraz toho, kým jste, když ji nahráváte.“
Crow zůstala v roce 1999 zaneprázdněná a natočila živé album Sheryl Crow and Friends: Sheryl Crowl a její kapela: Live in Central Park, přijala svou první hereckou roli v nezávislém filmu The Minus Man a přispěla coververzí písně Sweet Child O‘ Mine od Guns n‘ Roses do filmu Big Daddy. Za tuto skladbu získala cenu Grammy za nejlepší ženský rockový vokální výkon. Tříletý záchvat nejistoty, deprese a téměř emocionální zhroucení zabránily vydání nového materiálu až do vydání alba C’mon, C’mon koncem roku 2002, několik měsíců po jejích čtyřicátých narozeninách.
„Jako umělec se dostanete do bodu,“ řekla Crow autorovi časopisu Esquire Scottu Raabovi, „kdy vám může být na škodu mít peníze a stýkat se s … lidmi, kteří jsou slavní….. Mému umění to neprospělo. Díky tomu se mi tato deska natáčela velmi obtížně.“ Přesto se Crowovi slavní přátelé, včetně Lennyho Kravitze, Liz Phair, Emmylou Harris a Gwyneth Paltrow, objevují téměř v každé skladbě alba C’mon, C’mon. Kritici v recenzích na C’mon, C’mon často poukazovali na zdánlivě rozporuplná slova a činy Crowové, na její rozporuplné pocity ohledně slavných přátel, na její veřejné pranýřování břichatých popových hvězd a na nejednoznačnost její image. „Sheryl Crow: David Browne z časopisu Entertainment Weekly se zeptal: „Jaká je Sheryl Crowl: party girl z VH1 nebo utrápená samotářka?“. Přesto Browne uznal, že „C’mon, C’mon si razí cestu do hlavy“, a označil Crowovou za „vrcholnou řemeslnici, zplozenkyni Stevie Nicksové a Toma Pettyho“.
Přes nejistotu, která, jak Crowová přiznává, sužuje její nahrávání, ji živé hraní stále vzrušuje. „Miluju tu komunikaci, která probíhá, když hrajete před lidmi,“ řekla Elizabeth Weitzmanové z Interview. „Když jdete ven a hrajete a píseň se dostane k lidem, všechno ostatní odpadá – články v časopisech, produkce. To je ten okamžik, který je skutečností.“
od Carol Brennan
Kariéra Sheryl Crow
Koncem 70. a začátkem 80. let hrála v kapelách z okolí Kennettu; hrála v kapele Cashmere z Columbie ve státě Missouri; přestěhovala se do Los Angeles, asi v roce 1980. 1986; připojila se k turné Michaela Jacksona Bad jako doprovodná zpěvačka, 1987-89; zpívala jako doprovod Dona Henleyho, Roda Stewarta, 1989; podepsala smlouvu s A&M Records, 1991; vydala debutové album A&M, Tuesday Night Music Club, 1993; vystupovala na turné USO 1995 pro americké vojáky umístěné v Bosně; vydala album Sheryl Crow, 1996; vydala album The Globe Sessions, 1998; debutovala ve filmu The Minus Man, 1999; vydala album C’mon, C’mon, 2002.
Ceny Sheryl Crow
Ceny Grammy, nejlepší ženský popový vokální výkon za „All I Wanna Do“, nový umělec a nahrávka roku za „All I Wanna Do“, 1994; ceny Grammy, nejlepší rockové album pro Sheryl Crowa nejlepší ženský rockový vokální výkon za „If It Makes You Happy“, 1996; Cena Grammy, Nejlepší rockové album za The Globe Sessions, 1998; Cena Grammy, Nejlepší ženský rockový vokální výkon za „Sweet Child O‘ Mine“, 1999; Cena Grammy, Nejlepší ženský rockový vokální výkon za „There Goes the Neighborhood“, 2000; Cena Grammy, Nejlepší ženský rockový vokální výkon za „Steve McQueen“, 2002.
Slavná díla
- Vybraná diskografie
- Tuesday Night Music Club , A&M, 1993.
- Sheryl Crow , A&M, 1996.
- The Globe Sessions , A&M, 1998.
- Sheryl Crow and Friends: Live in Central Park , A&M, 1999.
- C’mon, C’mon , Interscope, 2002.
- Very Best of Cheryl Crow , A&M, 2003 (tour edition, Universal International, 2004).
Další čtení
Zdroje
- Billboard, 29. srpna 1998.
- Entertainment Weekly, 14. října 1994; 24. února 1995; 27. září 1996; 25. září 1998; 19. dubna 2002.
- Esquire, září 2001.
- Interview, říjen 1998.
- Knight-Ridder Tribune News Service, 7. dubna 1994.
- Newsweek, 24. října 1994; 16. září 1996; 15. dubna 2002.
- New York Times, 12. března 1995.
- People, 29. listopadu 1993; 23. září 1996.
- Playboy, únor 1995.
- Rolling Stone, 15. prosinec 1994; 3. říjen 1996; 14. listopad 1996.
- Stereo Review, listopad 1993.
- Time, 13. březen 1995; 22. duben 2002.
- Wall Street Journal, 11. září 1996.
Vydavatelství a nakladatelství.