Pro Afroameričany, kteří vyrůstali s dědictvím segregace, zbavení občanských práv, lynčování a násilí, byl ústup ze sociálního boje nemyslitelný. Martin Luther King Jr. se však od několika významných mentorů naučil, jak spojit duchovní růst a sociální transformaci.
Jako historik, který studoval, jak se s podobnými otázkami potýkaly osobnosti americké historie, se domnívám, že jedním z hlavních vlivů na Kingovo myšlení byl afroamerický duchovní, teolog a mystik Howard Thurman.
Vliv Howarda Thurmana
Narodil se v roce 1899, Thurman byl o 30 let starší než King, vlastně stejně starý jako Kingův otec. Svými kázáními a výukou na Howardově univerzitě a Bostonské univerzitě intelektuálně a duchovně ovlivnil celou generaci, která se stala vůdčí osobností hnutí za občanská práva.
Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky patří vnesení myšlenek nenásilí do hnutí. Právě Thurmanova cesta do Indie v roce 1935, kde se setkal s Mahátmou Gándhím, měla velký vliv na začlenění zásad nenásilí do afroamerického boje za svobodu.
Na závěr setkání, které Thurman dlouho vyzdvihoval jako ústřední událost svého života, Gándhí údajně Thurmanovi řekl, že „možná právě prostřednictvím černochů bude světu předáno nezfalšované poselství nenásilí“. King a další si tuto větu připomínali a opakovali v prvních letech hnutí za občanská práva v 50. letech.
Thurman i King vycházeli z černošské baptistické tradice. Oba dlouho přemýšleli o tom, jak uplatnit své církevní zkušenosti a teologické vzdělání v boji proti bělošské nadřazené ideologii segregace. Zpočátku však byla jejich setkání krátká.
Thurman působil v letech 1953-1965 jako děkan Marsh Chapel na Bostonské univerzitě. King tam studoval, když Thurman poprvé nastoupil do své funkce v Bostonu, a slyšel proslulého duchovního přednášet některé projevy. O několik let později King pozval Thurmana, aby promluvil na jeho první kazatelně v baptistickém kostele na Dexter Avenue v Montgomery v Alabamě.
Jejich nejvážnější osobní setkání – to, které Thurmanovi poskytlo příležitost osobně ovlivnit Kinga a pomoci mu připravit se na budoucí boje – přišlo v důsledku tragédie.
Klíčové setkání v nemocnici
Dne 20. září 1958 přišla na autogramiádu v horní části Manhattanu psychicky narušená Afroameričanka Izola Ware Curryová. King tam podepisoval výtisky své nové knihy Krok ke svobodě: Příběh z Montgomery“. Curryová se přesunula do první řady podepisujících, vytáhla nůž na dopisy s ostrými hranami a bodla devětadvacetiletého duchovního, který se právě vyšvihl do celostátního povědomí díky svému vedení bojkotu autobusů v Montgomery.
King sotva přežil. Lékaři později Kingovi řekli, že kdyby kýchl, mohl snadno zemřít. Samozřejmě, že King později v dubnu 1968 utrpěl smrtelné střelné zranění. Curryová dožila v psychiatrické léčebně, a to až do svých 97 let.
Při následné rekonvalescenci v nemocnici Kinga navštívila Thurmanová. Thurman mu při ní dal stejnou radu, jakou po desetiletí dával bezpočtu dalších: King by měl využít nečekané, byť tragické příležitosti, aby se zamyslel nad svým životem a jeho cíli, a teprve potom jít dál.
Thurman naléhal na Kinga, aby si prodloužil dobu odpočinku o dva týdny. To by podle jeho slov poskytlo Kingovi „čas odprostit se od bezprostředního tlaku hnutí“ a „odpočinout si tělem i myslí s léčebným odstupem“. Thurman se obával, že „hnutí se stalo více než organizací, stalo se organismem, který žije vlastním životem“ a který by mohl Kinga pohltit.
King Thurmanovi napsal: „V této otázce se řídím Vaší radou.“
Kingovo duchovní spojení s Thurmanem
King a Thurman si nikdy nebyli osobně blízcí. Thurman však na Kinga zanechal hluboký intelektuální a duchovní vliv. King například údajně během dlouhého a epického boje za bojkot autobusů v Montgomery nosil v kapse vlastní dobře opsaný výtisk Thurmanovy nejznámější knihy „Ježíš a vyděděnci“.
Ve svých kázáních během 50. a 60. let 20. století King Thurmana hojně citoval a parafrázoval. Vycházeje z Thurmanových názorů, chápal King Ježíše jako přítele a spojence vyděděných – pro skupinu židovských stoupenců ve starověké Palestině a pro Afroameričany v době otroctví a segregace. Právě proto byl Ježíš pro afroamerické náboženské dějiny tak zásadní.
Mystik
Thurman nebyl aktivista, jako byl King, ani člověk, který by se zabýval konkrétními sociálními a politickými kauzami s cílem změnit zemi. Byl to soukromý člověk a intelektuál. Duchovní kultivaci považoval za nezbytný doprovod společenského aktivismu.
Jak vysvětlil Walter Fluker, editor projektu Howard Thurman Papers, soukromý mystik a veřejný aktivista našli společnou řeč v pochopení, že spiritualita je nutně spojena se sociální transformací. Soukromá duchovní kultivace mohla připravit půdu pro hlubší veřejné angažmá za společenskou změnu. Sám King podle jednoho životopisce dospěl k pocitu, že pobodání a nucená rekonvalescence byly „součástí Božího plánu, který ho měl připravit na nějaké větší dílo“ v boji proti jižanské segregaci a nadřazenosti americké bílé rasy.
V širším slova smyslu vyžadovala disciplína nenásilí duchovní závazek a kázeň, které u mnohých přicházely prostřednictvím sebezkoumání, meditace a modlitby. To bylo poselství, které Thurman předal širšímu hnutí za občanská práva. Thurman spojil, slovy historika Martina Martyho, „vnitřní život, život vášně, život ohně, s vnějším životem, životem politiky“.
Duchovní ústraní a aktivismus
Kingovo pobodání bylo bizarní a tragickou událostí, ale v jistém smyslu mu poskytlo období reflexe a vnitřní kultivace potřebné pro nadcházející chaotické dny boje za občanská práva. Vězeňská cela v Birminghamu v Alabamě, kde King v polovině roku 1963 napsal svůj klasický „Dopis z birminghamského vězení“, také náhodou, ale kriticky poskytla v mnohém stejné duchovní útočiště pro úvahy, které pomohly proměnit Ameriku.
Vztah Thurmanova mysticismu a Kingova aktivismu poskytuje fascinující model toho, jak může v životě člověka působit duchovní a společenská proměna. A ve společnosti obecněji.
Toto je aktualizovaná verze článku, který byl původně publikován 11. ledna 2018.