Sd. Kfz. 231 familyEdit
Jelikož byly terénní vlastnosti šestikolových obrněných automobilů považovány za nedostatečné, podepsal Heer Ordnance departmant (WaPrw 6) smlouvu s firmou Büssing na vývoj osmikolového obrněného automobilu s pohonem všech kol, řízením všech kol a dvěma místy řidiče vpředu a vzadu. Konstrukcí pancéřové karoserie byla pověřena firma Deutsche Werke v Kielu. pancéřová karoserie vypadala poněkud podobně jako šestikolové předchůdce. Věž u řady 231/232 byla kvůli zvětšení vnitřního objemu upravena do šestiúhelníkového tvaru, byla vybavena dlouhým hlavňovým 2 cm autokanónem KwK 30 L/55 a koaxiálním 7,92 mm kulometem MG 34.
Věž Sd. Kfz. 231, 232 a 263 byly zpočátku postaveny na podvozcích mírně upravených pro jejich potřeby. Od července 1942 byly stavěny na stejném podvozku Einheitsfahrgestell a jejich pancéřování bylo zvýšeno na 30 mm. Od září 1941 byl instalován výkonnější motor, který poskytoval 180 k namísto 155 k. Na konci roku 1941 se objevily i další motory. Od konce roku 1940 byly na vozidla montovány odstupňované úhlové pancéřové desky ve vzdálenosti asi 50 cm před vozidly. Tento přídavný pancíř byl dodatečně instalován na starší vozidla a v červenci 1942 od něj bylo upuštěno se zavedením zesíleného čelního pancíře.
Sd. Kfz. 231
Toto byla standardní průzkumná varianta vyráběná v letech 1937 až 1941. Od července 1941 byla případná potřeba modelu 231 uspokojována výrobou modelu 232 bez přídavného rádiového vybavení. Oficiální název zněl Schwerer Panzerspähwagen Sd. Kfz. 231 (8-rad).
Sd. Kfz. 232
Sd. Kfz. 232 (8-Rad), který se vyráběl v letech 1938 až 1943, byl typ 231 s přídavnými radiostanicemi středního dosahu a velkou rámovou anténou. Od roku 1942 nahradila rámovou anténu malá anténa Sternantenne (hvězdicová anténa), což byla úprava dodatečně montovaná na starší modely. Oficiální název zněl schwerer Panzerspähwagen (Fu) Sd. Kfz. 232 (8-rad).
Sd. Kfz. 233
Ten byl vybaven krátkohlavňovým (L/24) 7,5 cm kanónem KwK 37 a vycházel z otevřené nástavby Sd. Kfz. 263 (8-Rad). Od prosince 1942 do října 1943 bylo v závodě v Büssingu vyrobeno sto devět těchto vozidel. Dalších deset bylo přestavěno z podvozku 263 v říjnu 1942. Tato varianta řady Sd.Kfz. vstoupila do služby v průběhu roku 1942 a zůstala v provozu po celou dobu války. Byly vydávány jako četa šesti vozidel na podporu průzkumných praporů. Oficiální název zněl Schwerer Panzerspähwagen (7,5 cm) Sd. Kfz. 233.
Sd. Kfz. 263 (8-rad)
Jednalo se o osmikolový vůz se zvýšenou výškovou nástavbou vyzbrojený jedním kulometem MG 34 ráže 7,92 mm. Jednalo se o specializované radiovozidlo s anténou na lůžkovém rámu. Oficiální název zněl Panzerfunkwagen Sd. Kfz. 263 (8-rad).
Sd.Kfz. 234 rodinaUpravit
Sd.Kfz. 234 byly zcela nové konstrukce, velikostí a vzhledem podobné Sd.Kfz. 231, které nahradily. Byly poháněny dieselovým motorem Tatra. Nejnápadnějším vnějším rozdílem jsou jednodílné blatníky oproti dvoudílným blatníkům u řady 232.
Sd. Kfz. 234/1
Sd.Kfz. 234/1 byl vybaven 2 cm kanónem KwK 38 L/55 a koaxiálním 7,92 mm kulometem MG 34 nebo MG 42 v otočné šestiboké věži s otevřenou střechou. Otevřená horní část byla chráněna před granáty rámem pokrytým pletivem. Druhá verze, která vstoupila do výroby, vyráběná od července 1944 do konce války.
Sd. Kfz. 234/2
Tato verze měla věž upravenou ze zrušeného VK 1602 Leopard s montáží 5 cm kanonu KwK 39/1 L/60, velmi podobného zbrani dříve používané na pozdějších verzích Panzer III. Vážila téměř 12 tun, ale přesto byla schopna vyvinout rychlost 85 km/h (53 mph). Byl to jeden z nejsilněji vyzbrojených obrněných automobilů. Zapojení do bojů se však přísně nedoporučovalo kvůli jeho tenkému pancíři a také kvůli jeho zamýšlené průzkumné roli. Obrněný vůz mohl být v případě nouze řízen radistou dozadu. Sériová výroba byla zahájena v prosinci 1943 a ukončena v červenci 1944, přičemž výroba přešla na modely 234/1 a 234/3. V mnoha publikacích se pro toto vozidlo používá název „Puma“, který však nebyl oficiálně používán, ani se nejednalo o přezdívku.
Sd. Kfz. 234/3
Tato verze, stejně jako Sd.Kfz. 233, nesla krátký 7,5 cm kanón K 51 L/24 ve zvýšené otevřené nástavbě. Nízká rychlost děla způsobila, že jeho pancéřová střela byla proti většině spojeneckých tanků neúčinná, ale umožnila, aby vysoce explozivní nábojnice byla tenčí a obsahovala tak více výbušniny. Náboj HEAT pro tuto zbraň byl však účinný proti vozidlům. V prosinci 1944 byla výroba ukončena ve prospěch náboje 234/4.
Sd. Kfz. 234/4
Další varianta osmikoláku, ale s montáží 7,5 cm protitankového kanonu PaK 40 L/46 v otevřeném prostoru. Tato varianta byla podobná sérii stíhačů tanků Marder v tom, že se jednalo o slabě pancéřované protitankové vozidlo s otevřenou střechou, které nemohlo čelně zasáhnout nepřátelský pancíř; jednalo se o provizorní opatření.