Komik
Narodil se jako Sacha Noam Baron Cohen 13. října 1971 v Londýně, Anglie; syn Geralda Barona (účetního a majitele obchodu s oděvy) a Danielly (cvičitelky) Cohenových. Vzdělání: Získal titul z historie na Christ’s College na Cambridgeské univerzitě.
Adresy: Pico Blvd., 10201 W., Bldg. 38, Los Angeles, CA 90035.
Kariéra
Herec ve filmech, mj: Punch , 1996; The Jolly Boys‘ Last Stand , 2000; Ali G Indahouse , 2002; Spyz , 2003; Madagascar (hlas), 2005; Talladega Nights: The Ballad of Ricky Bobby , 2006; Borat: Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorious Nation of Kazakhstan , 2006; Sweeney Todd , 2007. Mezi televizní vystoupení patří např: Jack and Jeremy’s Police 4 , 1995; Live from the Lighthouse , 1998; The 11 O’Clock Show , 1998-99; Da Ali G Show , britská televize, 2000, HBO, 2003-2004. Scenárista pro The 11 O’Clock Show, Da Ali G Show , a další televizní projekty; spoluautor scénářů Ali G Indahouse a Borat: Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorious Nation of Kazakhstan . Pracoval pro londýnské firmy investičního bankovnictví, cca 1994; stand-up komik v Londýně, Anglie.
Ocenění: Cena za nejlepší komediální seriál, Britská akademie filmového a televizního umění, za film Da Ali G Show , 2001; Zlatý glóbus za nejlepší herecký výkon ve filmu – muzikálu nebo komedii, Hollywoodská asociace zahraničního tisku, za film Borat , 2007.
Zajímavosti
Skandálně ujetá zahraničně-žurnalistická road movie Sachy Barona Cohena Borat: Cultural Learnings of America for Make Benefit Glorious Nation of Kazakhstan , se koncem roku 2006 stala kasovním trhákem a pomohla britskému komikovi a herci v Americe zdomácnět. Hrál v něm fiktivní titulní postavu, jejíž lámaná angličtina, bigotní tvrzení a hluboký zmatek v amerických zvyklostech jako by odhalovaly ty nejhorší prvky národní povahy, ale přesto přiměly filmové diváky k smíchu – nebo možná proto, že se sami nevědomky stali součástí vtipu.
V mediálních profilech notoricky plachého Barona Cohena se obvykle uvádí, že pochází ze středostavovské židovské rodiny v Londýně, a kromě názvu škol, které navštěvoval, se uvádí jen málo dalších podrobností. Narodil se v říjnu 1971 v Londýně a vyrůstal jako prostřední ze tří synů na severním předměstí metropole. Jeho otec Gerald byl účetní a pocházel z Walesu; v Londýně vedl síť obchodů s oblečením. Baron Cohenova matka Daniella měla v Londýně fitness studio specializující se na kombinaci jógy a vodního aerobiku, kterou vyvinula její matka, Baron Cohenova babička z matčiny strany, v Izraeli. Tělesné nadání Barona Cohena se projevilo v jeho vášni pro breakdance na počátku 80. let. Se svými přáteli založil vlastní skupinu, která si říkala Black and White, a dokonce vystupovala na oslavách bar micva a bat micva jejich přátel.
Později v dospívání se Baron Cohen zapojil do židovské mládežnické skupiny Habonim Dror, která mu poskytla první autentické herecké zkušenosti. Po ukončení Haberdashers‘ Aske’s School for Boys v Hertfordshire strávil rok v kibucu neboli komunitní farmě v Izraeli a poté nastoupil na Christ’s College Cambridgeské univerzity. Jako student historie napsal diplomovou práci o vztazích mezi sociálně reformně smýšlejícími americkými Židy a jejich zapojení do hnutí za občanská práva na americkém Jihu v 50. a 60. letech. Nějaký čas strávil výzkumem v Atlantě a podařilo se mu udělat rozhovor s aktivistou Robertem Parrisem Mosesem, organizátorem projektu registrace voličů v rámci „Léta svobody“ v roce 1964 v několika jižních státech. Moses už dvacet let nikomu rozhovor neposkytl, řekl Baronu Cohenovi jeho cambridgeský poradce, který mu také navrhl, aby jej použil jako základ své doktorské práce.
Baron Cohen však neměl zájem o postgraduální studium ve svém oboru. Během svého působení v Cambridgi se zúčastnil několika představení jejího proslulého divadelního souboru Footlights, který sloužil jako amatérská scéna pro cambridgeské studenty, kteří nebyli zapsáni do programu dramatické výchovy. Baron Cohen se brzy stal mezi svými přáteli legendárním díky svým improvizačně-komediálním schopnostem, o nichž ve vzácném rozhovoru s Neilem Straussem pro časopis Rolling Stone prohlásil, že jsou pouhým podvodnickým trikem. „Začal jsem vytvářet postavy částečně jako způsob, jak se dostat na nějaká místa bez placení,“ řekl Straussovi a vysvětlil, že Cambridge každoročně pořádala studentské plesy ve společenském oblečení, ale vstupenky byly neúměrně drahé. „Snažil jsem se sebe a další lidi dostat dovnitř a předstíral jsem, že jsem kapela nebo něco podobného. A dělali jsme to.“
Po získání titulu Baron Cohen krátce pracoval v investičním bankovnictví, než se rozhodl dát si pět let na to, aby dosáhl úspěchu jako komik a umělec. Už tehdy dělal stand-up comedy – někdy se svým bratrem ve scénkách, kde se převlékali za rabíny a zpívali písně, které si dělaly legraci z židovské kultury – a řekl si, že na konci pětiletého období se rozhodne pro studium práv nebo jinou profesionální kariéru, pokud ještě nedosáhne slávy. Poprvé se objevil v televizi na malé kabelové stanici jako moderátor pořadu pro mládež, ale začal se také zdokonalovat v různých fiktivních postavách, z nichž se později vyvinuli Ali G, Borat a Bruno, komický rakouský moderátor módní televize.
Baron Cohen se poprvé objevil jako Ali G v roce 1996, ačkoli v té době postava ještě neměla jméno, v několika skečích, které s kamerovým štábem natočil pro komediální pořad London Weekend Television. Když Baron Cohen spatřil skupinu dětí jezdících na skateboardu, pokusil se na ně zapůsobit svými vlastními pohyby, načež na sebe v parku upoutal pozornost oživením svých starých breakdancových pohybů. Zpočátku byl ohromen, když se ostatní domnívali, že on a jeho vylomeniny jsou pravé. Tento první výlet zahrnoval také naskočení do turistického autobusu a poskytování vlastního komentáře s mikrofonem a vyhození z budovy firemní kanceláře. Tyto kousky byly vráceny a sestříhány jako výplň pořadu, který se vysílal živě, ale když přišla řada na druhý díl, „nebylo tam nic“, vzpomínal Baron Cohen v roce 2004 v rozhovoru s Jimem Windolfem z Vanity Fair . „Nerozuměl jsem tomu. V podstatě se stalo to, že šéf kanálu řekl: ‚Stahujeme to všechno‘. Protože se bál, že ho zažalují.“
Baron Cohen si uvědomil, že v komediální branži narazil na ekvivalent zlata, a tak postavu Aliho G. vybrousil do podoby blyštivé postavy v teplákové soupravě, která má komicky zpackanou gramatiku a syntax vět a která je možná dokonce na hranici gramotnosti. Zlom přišel s tím, když byl v roce 1998 najat do nového seriálu The 11 O’Clock Show ,. Měla formát zaměřený na aktuální události, ne nepodobný formátu Daily Show Jona Stewarta na Comedy Central ve Spojených státech, a telefonát, v němž mu byla nabídnuta, přišel pouhé dva měsíce předtím, než mu měla vypršet pětiletá lhůta, kterou si sám stanovil. V tomto pořadu Baron Cohenova postava Aliho G zpovídala aktuální osobnosti britského zpravodajství, politiky a kultury a Baron Cohenův dlouholetý přítel z Cambridge a Haberdashers‘ Aske’s Dan Mazer byl jedním ze scenáristů a producentů; Mazer v této dvojroli působil i v několika dalších projektech Baron Cohenovy kariéry.
Mezi ně patřil i Ali Gův vlastní seriál Da Ali G Show , který se začal vysílat na britské televizní stanici Channel Four v roce 2000. V Británii se rychle stal popkulturním fenoménem, vzniklo v něm několik hlášek a vedl k natočení filmové verze Ali G Indahouse z roku 2002 , v níž je titulní postava zvolena do britské Dolní sněmovny. Vyšla také kniha moudrostí Aliho G, a dokonce se v roce 2000 objevil jako řidič limuzíny v Madonnině videoklipu k písni „Music“. V tomto videoklipu se Baron Cohen poprvé představil americkému publiku, ale to už pracoval na epizodách pro zbrusu nový seriál Ali G, který se měl vysílat v americké televizi, mimo jiné proto, že se v Británii jako tato postava proslavil natolik, že už nedokázal nic netušící účastníky rozhovorů přimět, aby s ním vystoupili před kamerou.
Da Ali G Show se začala vysílat na prémiovém kabelovém kanálu HBO na začátku roku 2003 a pro prvních šest dílů Baron Cohen a jeho producenti získali několik významných hostů. Všichni byli vystaveni Aliho G absurdním, ale naprosto přímočarým otázkám: Everett Koop se nahlas ptal bývalého generálního tajemníka OSN Boutrose Boutrose-Ghálího, zda Disneyland patří OSN, dělal rozhovor s astronautem Buzzem Aldrinem a ptal se ho, zda je Měsíc skutečný, a nahlas se ptal bývalého generálního chirurga USA C. Everetta Koopa, proč si nikdy nemůže vzpomenout na svůj PIN k bankovnímu automatu, což přimělo stále rozčilenějšího Koopa k odpovědi: „Můžu vám dát rychlou odpověď a říct, že jste hloupý.“
Přimět své svěřence k takovým výrokům se zdálo být nejpůsobivějším talentem Barona Cohena jako komika. Ve verzi pro HBO, která v roce 2004 obsahovala dalších šest dílů, se objevili také Borat Sagdijev, fiktivní americký zpravodaj kazašské televize, a Bruno, sotva oblečený homosexuální reportér módní televize s hluboce komickým německým přízvukem. Jako Borat se Baron Cohen setkal s mužskou skupinou na hlubokém jihu a zeptal se jich, zda mají otroky, na což vyjádřili jistou lítost, že tato praxe je nyní nezákonná. V klipu Bruno svým divákům nadšeně sdělil, že „být gay je nová nejvíc cool věc, a proto jsem přijel do nejteplejší části Ameriky – do Alabamy!“. Na jednom z tamních univerzitních fotbalových zápasů Bruno fandil po boku povzbuzujícího týmu, což vyvolalo ošklivé homofobní skandování z tribun.
Baron Cohen měl při oblbování svých poddaných hlubší poslání než jen snadný výsměch. Terčem Aliho G se stali prezidentský kandidát Strany zelených Ralph Nader, někdejší předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, bývalá guvernérka New Jersey a šéfka Agentury pro ochranu životního prostředí Christine Todd Whitmanová a konzervativní vědátor Pat Buchanan. „Ukazuji, jak jsou tito lidé odtrženi od společnosti, které vládnou, a to je velmi znepokojující, že věří, že by Ali G mohl existovat,“ vysvětlil Windolf v článku pro Vanity Fair.
Byl to však právě Borat, který se stal předmětem Baron Cohenovy první hollywoodské filmové smlouvy. Společnost Fox Searchlight s ním podepsala smlouvu na rozšíření Boratových příhod na cestách do celovečerního cestopisně-mockumentárního filmu napříč zemí, ale objevily se problémy s různými jmény spojenými s režií a tři týdny natáčení v roce 2004 musely být odloženy. Baron Cohen pak přesvědčil Larryho Charlese, bývalého scénáristu Seinfelda, který režíroval komediální seriál HBO Curb Your Enthusiasm, aby se ujal režie, a výsledkem byl Borat , který se stal první dva listopadové víkendy roku 2006, kdy měl premiéru, filmem číslo jedna v amerických pokladnách.
Borat ve stejném období dominoval zprávám ze zábavního průmyslu i internetovému a vodnímu chatu a vysloužil si řadu překvapivě pozitivních kritických ocenění i nominaci na Oscara za nejlepší scénář. Owen Gleiberman napsal v Entertainment Weekly teorii, že nešťastný zahraniční návštěvník představuje „svět, o kterém jsme před 11. zářím nemuseli příliš přemýšlet, a lidé, s nimiž Borat mluví, se stali symbolickým srdcem Ameriky – místem, kde se netolerance nosí stále častěji s hrdostí“.
Na Borata se však snesla i kritika za to, že se v jeho postavě rozmáhá antisemitismus. Baron Cohen zamýšlel vtipy jako zesměšnění skutečného antisemitismu, ale Boratovy výroky ve filmu vyvolaly prohlášení Ligy proti hanobení, která tvrdila, že někteří diváci si možná neuvědomují, že komentáře byly míněny jako vtip, a místo toho považují své vlastní předsudky za potvrzené filmem. Kontroverze však neodradila 91letou babičku Barona Cohena od zhlédnutí filmu. Jak řekl Strauss v rozhovoru pro Rolling Stone, obyvatelka Haify, která uprchla z nacistického Německa, šla na pozdní promítání ve svém městě a po skončení mu ve čtyři hodiny ráno zatelefonovala, aby si o tom promluvila. Podle něj šlo o to, aby se o tak citlivých tématech vůbec diskutovalo. „Vím, že není moc vtipné být komikem a mluvit o holocaustu, ale myslím, že je to zajímavá myšlenka, že ne každý v Německu musel být zuřivý antisemita,“ řekl v rozhovoru pro Rolling Stone. „Museli být jen apatičtí.“
Baron Cohen propagoval svůj film téměř výhradně v roli, dokonce si odmítl vyprat oblek, který nosil jako Borat, aby nevydával poněkud urážlivý zápach. Při rozhovorech pro tisk k plánovanému filmu o Brunovi, za který údajně dostal 42 milionů dolarů za filmová práva – tuto částku Baron Cohen v rozhovoru pro Rolling Stone označil za chybnou -, by pravděpodobně voněl mnohem lépe. V roce 2007 se měl objevit ve filmu Sweeney Todd , filmové adaptaci broadwayského muzikálu, po boku Johnnyho Deppa, který byl obsazen do role vraždícího holiče v Londýně devatenáctého století. Baron Cohen se také objevil jako homosexuální francouzský závodník ve filmu Talladega Nights: Balada o Rickym Bobbym , a v animovaném filmu Madagaskar jako hlas Juliena, krále lemurů, což je role, kterou si měl zopakovat v pokračování z roku 2008.
Zasnouben s Islou Fisherovou, australskou herečkou, která se objevila ve filmu Wedding Crashers , Baron Cohen údajně stále dodržuje zákaz práce o šabatu, kdykoli mu to smluvní závazky dovolí, a ve svém losangeleském sídle vede košer domácnost. Přiznal, že je nesvůj z toho, že se stal celebritou. „Myslím, že jsem v podstatě soukromá osoba, a sladit to s tím, že jsem slavný, je těžké,“ řekl Strauss v časopise Rolling Stone . „Takže jsem se snažil mít svůj koláč a zároveň ho sníst – aby moje postavy byly slavné, a přesto žít normální život, ve kterém nejsem v pasti slávy a rozpoznatelnosti.“