Rohan (Středozem)

EtymologieEdit

Tolkien uvedl, že mezi Rohanem a bretaňským šlechtickým rodem není žádná spojitost. Vitráž s vyobrazením Markéty de Rohan (asi 1330-1406) a jejího manžela konstábla z Clissonu

Tolkienovo vlastní líčení v neodeslaném dopise uvádí jak fiktivní, tak skutečnou etymologii Rohanu:

Rohan se uvádí (III 391, 394) jako pozdější změkčená podoba Rochand. Je odvozeno od elfského *rokkō ‚rychlý kůň k jízdě‘ (Q. rokko, S. roch) + přípona častá ve jménech zemí. …Rohan je slavné jméno, pocházející z Bretaně, nesené starobylým hrdým a mocným rodem. Byl jsem si toho vědom a líbil se mi jeho tvar; ale také jsem (dávno předtím) vymyslel elfské slovo pro koně a viděl jsem, jak se Rohan může přizpůsobit jazykové situaci jako pozdní sindarské jméno Marky (dříve nazývané Calenarðon ‚velký (zelený) kraj‘) po jejím obsazení jezdci. Nic z dějin Bretaně nevrhá na Éorlingy žádné světlo. …

ZeměpisEdit

V Tolkienově Středozemi je Rohan vnitrozemské království. Jeho krajina je popisována jako země pastvin a bujných vysokých travnatých porostů, které jsou často ošlehány větrem. Na loukách se nachází „mnoho skrytých tůní a široké akry ostřic vlnících se nad mokrými a zrádnými bažinami“, které zavlažují traviny. Karen Wynn Fonstadová vypočítala rozlohu Rohanu na 52 763 čtverečních mil (136 656 km²) (o něco větší než Anglie).

Náčrtek mapy Rohanu, Gondoru a Mordoru ve Třetím věku

HraniceEdit

Rohan je na severu ohraničen lesem Fangorn, kde žijí Enti (stromoví obři) vedení Stromovousem, a velkou řekou Anduin, kterou Rohirrimové nazývají Langflood. Na severovýchodě se rozkládají hradby Emyn Muil. Po Válce o Prsten se království rozšiřuje na sever přes Limlight až k hranicím Lothlórienu. Na východě jsou ústí řeky Entwash a Meringského potoka, které oddělovaly Rohan od gondorské provincie Anórien, Rohirrimům známé jako Sunlending. Na jihu leží Bílé hory (Ered Nimrais). Na západě jsou řeky Adorn a Isen, kde Rohan hraničí se zemí Dunlendingů. Na severozápadě, těsně pod jižním koncem Mlžných hor, leží opevněný kruh Isengardu kolem starobylé věže Orthanc; v době Války o Prsten se ho zmocnil zlý čaroděj Saruman. Oblast západní hranice, kde se Mlžné hory a Bílé hory přiblížily k sobě, je známá jako Rohanská propast.

Hlavní městoEdit

Hlavním městem Rohanu je opevněné město Edoras na kopci v údolí Bílých hor. „Edoras“ je staroanglický výraz pro „ohrady“. Město Edoras nechal postavit druhý rohanský král Brego, syn Eorla Mladého. Kopec, na němž je Edoras postaven, stojí v ústí údolí Harrowdale. Kolem města protéká řeka Snowbourn na své cestě na východ směrem k Entwash. Město je chráněno vysokou dřevěnou hradbou.

Meduseld, Zlatá síň rohanských králů, stojí uprostřed města na vrcholu kopce. „Meduseld“, staroanglicky „medovinová síň“, má být překladem neznámého rohirského slova stejného významu. Meduseld vychází z medovinové síně Heorot v Beowulfovi; je to velká síň s doškovou střechou, která se z dálky jeví jako zlatá. Stěny jsou bohatě zdobeny gobelíny s vyobrazením historie a legend Rohirrimů a slouží jako dům pro krále a jeho příbuzné, zasedací síň pro krále a jeho rádce a shromaždiště pro obřady a slavnosti. Právě v Meduseldu se Aragorn, Gimli, Legolas a Gandalf setkávají s králem Théodenem. Legolas popisuje Meduseld veršem, který přímo překládá verš z Beowulfa: „Jeho světlo svítí daleko nad zemí“, což představuje líxte se léoma ofer landa fela. Síň je anachronicky popsána jako opatřená žaluziemi, které odvádějí kouř, což je odvozeno z knihy Williama Morrise The House of the Wolfings z roku 1889.

Další osadyEdit

Na horním toku od Edorasu, hlouběji v Harrowdale, se nacházejí vesnice Upbourn a Underharrow. V čele Dunharrow (ze staroanglického Dûnhaerg, „pohanská hájenka na úbočí“) se nachází útočiště Firienfeld v Bílých horách. Aldburg, hlavní město Východní země, je původní osada Eorla Mladého. Hornburg, hlavní pevnost střežící západní oblast, se nachází v Helmově žlebu, údolí v Bílých horách.

OblastiRozdělit

Království Rohan, nazývané také Mark, se primárně dělí na dvě oblasti, Východní a Západní marku. V čele každého z nich stojí maršál království. Hlavní město Rohanu, Edoras, leží v malém, ale lidnatém kraji ve středu jižní části království, Foldu. V dřívějším pojetí se region hlavního města Rohanu nazýval Královské země, jehož podregionem na jihovýchod od Edorasu bylo Folde. Severně od Folde probíhá hranice mezi Východní a Západní markou podél řeky Snowbourn a Entwash. Většina ostatního obyvatelstva Rohanu se rozkládá podél úpatí Bílých hor oběma směry od Folde. V Západní marce se Západozemí táhne podél hor až k Helmovu žlebu (obrannému centru Západozemí) a k Rohanské soutěsce. Za Rohanskou soutěskou leží Západní pochody, nejzazší západní hranice království. Východní hvozd se táhne podél Bílých hor opačným směrem (a byl tedy součástí Východní marky). Na severu je ohraničeno Entwashem. Jeho východní pohraničí se nazývá Fenmarch; za ním leží Gondorské království.

Středem Rohanu je rozlehlá rovina, rozdělená Entwash na Východní Emnet a Západní Emnet. Tyto kraje spadaly do Východní a Západní marky v tomto pořadí. Nejsevernějším krajem Rohanu a nejméně zalidněným je Wold. K Rohanu se po Válce o Prsten připojuje ještě severněji ležící Celebrantovo pole (pojmenované podle synonyma řeky Stříbrnice).

CultureEdit

PeopleEdit

Bílý kůň Uffington, odkud je odvozen znak rodu Éorlů – „bílý kůň na zeleném“.

Dúnedain z Gondoru a Rohirrim jsou vzdáleně příbuzní, protože pocházejí ze stejného místa. Na rozdíl od obyvatel Gondoru, kteří jsou líčeni jako osvícení a vysoce civilizovaní, jsou Rohirrim zobrazeni jako lidé na nižším stupni osvícenosti.

Jména a mnohé detaily rohirské kultury jsou odvozeny z germánských kultur, zejména z kultury Anglosasů a jejich staroangličtiny, k níž Tolkien cítil silnou náklonnost. Anglosaská Anglie byla poražena jízdou Normanů v bitvě u Hastingsu a někteří tolkienovští badatelé spekulují, že Rohirrim jsou Tolkienovou zbožnou verzí anglosaské společnosti, která si zachovala „kulturu jezdců“ a byla by schopna takové invazi odolat. Tolkienolog Tom Shippey poznamenává, že Tolkien odvodil znak rodu Éorlů, „bílého koně na zeleném“, od Uffingtonského bílého koně vyrytého do trávy křídových dolin v Anglii.

Tolkien prohlásil, že styly tapisérie z Bayeux se k Rohirrim „dost dobře hodí“.

Přestože Tolkien představuje Rohirrim s anglosaskou kulturou a jazykem, jejich předkové dostali gotické atributy. Jména královské rodiny Rhovanionu (předků Rohirrim) obsahují jména jako Vidugavia, Vidumavi a Vinitharya, která jsou gótského původu. Konkrétně Vidugavia byla považována za synonymum pro Vitigese, krále Ostrogótů v Itálii v letech 536 až 540. Tolkien v tom viděl paralelu s reálným vztahem mezi staroangličtinou a gótštinou.

V odpovědi na dotaz ohledně stylu oblékání ve Středozemi Tolkien napsal:

Rohirrimové nebyli „středověcí“ v našem smyslu. Styly z tapisérie z Bayeux (vyrobené v Anglii) na ně dost dobře sedí, pokud si uvědomíme, že takové tenisky, jaké mají vojáci zřejmě na sobě, jsou jen neohrabaným konvenčním označením pro řetězové brnění z malých kroužků.

Koně a válečnictvíEdit

Anglosaské zbraně a řetízková zbroj

Rohanská vojska byla z velké části jezdecká. Základní taktickou jednotkou byl éored, staroanglicky „jednotka jízdy, oddíl“, který měl v době války o Prsten nominální počet 120 jezdců.

V době války byl každý bojeschopný muž povinen nastoupit do rohanského mustru. Rohan byl Éorlovou přísahou zavázán pomáhat Gondoru v dobách ohrožení a ten je o pomoc požádal udělením Rudého šípu. Ten má historickou předlohu ve staroanglické básni Elene, v níž Konstantin Veliký přivolal vojsko jízdních Vizigótů na pomoc proti Hunům vysláním šípu jako „válečného znamení“. Gondor mohl Rohirrim v nouzi přivolat také zapálením výstražných gondorských majáků, sedmi (ve filmu Pán prstenu třinácti) signálních ohňů podél Bílých hor od Minas Tirith k rohanské hranici: V Anglii se kdysi používaly podobné signální majáky jako mezi Gondorem a Rohanem, například na Beacon Hillu v Leicestershiru.

.

Na začátku války o Prsten by plný mustr čítal přes 12 000 jezdců. Mezi koňmi Rohirrim byli proslulí mearové, nejušlechtilejší a nejrychlejší koně, kteří kdy brázdili Ardu. Právě kvůli úzkému spojení s koňmi, a to jak ve válce, tak v míru, dostali své jméno. Rohirrim (nebo správněji Rochirrim) znamená v sindarštině „Páni koní“ a Rohan (nebo Rochand) znamená „Země pánů koní“.

LanguageEdit

Tolkien tento jazyk obvykle nazýval jednoduše „jazykem Rohanu“ nebo „Rohirrimů“. Běžný je přídavný tvar „rohirský“; Tolkien kdysi používal také „rohanský“. Stejně jako mnoho jiných jazyků lidí je příbuzná adûnaičtině, jazyku Númenorejců, a tedy i Západozemí neboli Obecné řeči.

Tolkien vymyslel části Středozemě, aby vyřešil jazykový rébus, který omylem vytvořil tím, že ve svém legendáriu použil pro jazyky národů různé evropské jazyky.

Rohirrimové nazývali svou domovinu Riddermark, což je Tolkienova modernizace staroanglického Riddena-mearc, což podle Rejstříku k Pánu prstenů znamená „hraniční země rytířů“; také Éo-marc, Koňská značka nebo prostě značka. Říkají si Éorlingové, Éorlovi synové. Jazyk Rohanských jezdců, Rohirric, Tolkien přeložil jako mercijské nářečí staré angličtiny. Dokonce i slova a fráze, které byly vytištěny v moderní angličtině, vykazovaly silný staroanglický vliv. Toto řešení napadlo Tolkiena, když hledal vysvětlení eddických jmen trpaslíků, která již byla zveřejněna v Hobitovi. Tolkien, filolog se zvláštním zájmem o germánské jazyky, předstíral, že jména a fráze ze staré angličtiny byly přeloženy z rohirštiny, stejně jako angličtina používaná v Kraji byla údajně přeložena z westronu neboli obecné řeči Středozemě. Mezi příklady patří éored a mearas. Podobně staroanglická jsou i jména Jezdců pro lstivě postavenou věž Isengardu, Orthanc, a pro enty, stromové obry z lesa Fangornu, obě se nacházejí ve frázi orþanc enta geweorc, „dílo lstivých obrů“ v básni Zkáza, i když Shippey naznačuje, že Tolkien se možná rozhodl číst tuto frázi také jako „Orthanc, entská pevnost“.

V šesté kapitole Dvou věží jsou Rohanští jezdci představeni ještě předtím, než jsou spatřeni, Aragornem, který zpívá v jazyce Rohirrim slova „v pomalé řeči neznámé elfům a trpaslíkům“, lai, který Legolas cítí „zatížený smutkem Smrtelných lidí“. Píseň se nazývá Pláč Rohirrimů. Aby Tolkien dosáhl zvučného pocitu ztracené minulosti, dnes již legendárních časů mírového spojenectví Rohanů s královstvím Gondor, upravil krátkou pasáž Ubi sunt („Kde jsou?“) ze staroanglické básně Poutník.

„Tak mluvil dávno v Rohanu zapomenutý básník, vzpomínaje, jak vysoký a krásný byl Eorl Mladý, jenž ze Severu sjel dolů,“ vysvětluje Aragorn poté, co zazpívá Pláč.

HistorieEdit

Raná historieEdit

Ve 13. století Třetího věku uzavřeli gondorští králové úzké spojenectví se Seveřany z Rhovanionu, lidem, o němž se v Pánu prstenů říká, že je podobný Třem lidským rodům (později Dúnedain) z Prvního věku. V 21. století se zbytek kmene těchto Seveřanů, Éothéod, přestěhoval z údolí Anduinu na severozápad Mirkwoodu a vedl s trpaslíky spory o pokladnici draka Scatha.

V roce 2509 povolal Cirion, správce Gondoru, Éothéod, aby pomohl odrazit invazi lidí z Rhûnu a skřetů z Mordoru. Eorl Mladý, pán Éothéodu, na výzvu odpověděl, nečekaně dorazil do rozhodující bitvy na Slavném poli a rozprášil armádu skřetů. Za odměnu dostal Éorl gondorskou provincii Calenardhon (kromě Isengardu).

Rohanské královstvíEdit

Řada vikinských královských mohyl v Gamla Uppsala

Eorl Mladý založil Rohanské království v bývalém Calenardhonu; královský rod byl znám jako Éorlův rod. První linie králů trvala 249 let, dokud nezemřel devátý král Helm Hammerhand. Jeho synové byli zabiti již dříve a jeho synovec Fréaláf Hildeson zahájil druhou královskou linii, která trvala až do konce Třetího věku. Obě linie králů jsou pohřbeny ve dvou řadách hrobových mohyl pod královskou síní v Edorasu.

V roce 2758 byl Rohan napaden Dunlendingy pod vedením Wulfa, syna Freca, který měl smíšenou dunlandskou a rohanskou krev. Král Helm Hammerhand se uchýlil do Hornburgu, dokud o rok později nedorazila pomoc z Gondoru a Dunharrow. Brzy poté se Saruman zmocnil Isengardu a byl vítán jako spojenec.

Válka o PrstenEdit

Saruman využil svého vlivu prostřednictvím zrádce Grima Červíčka, aby oslabil Théodena. Saruman poté zahájil invazi do Rohanu, přičemž zvítězil v prvních bitvách u Isenských brodů a zabil Théodenova syna Théodreda. Saruman byl poražen v bitvě u Hornburku, kam Rohirrim přišli na pomoc stromoví Huorni z lesa Fangornu.

Théoden pak táhl se svým vojskem k Minas Tirith, v bitvě na Pelennorských polích pomohl prolomit její obléhání a zabil vůdce Haradrim, ale byl zabit, když mu spadl kůň. Jeho nástupcem se stal jeho synovec Éomer. Jeho neteř Éowyn zabila Pána nazgûlů.

Éomer táhl s gondorskými vojsky k Černé bráně Mordoru a zúčastnil se bitvy u Morannonu proti Sauronovým silám; zničení Vládnoucího prstenu ukončilo bitvu i válku. Éowyn se provdala za Faramira, prince z Ithilienu.