Roger Ebert, celým jménem Roger Joseph Ebert, pseudonymy Reinhold Timme a R. Hyde, (narozen 18. června 1942, Urbana, Illinois, USA).-zemřel 4. dubna 2013, Chicago, Illinois), americký filmový kritik, patrně nejznámější představitel své profese, který jako první obdržel Pulitzerovu cenu za filmovou kritiku (1975).
Ebertova novinářská kariéra začala v novinách Champaign-Urbana News-Gazette, kde od svých 15 let pracoval jako sportovní novinář. Byl zaměstnancem a působil jako šéfredaktor The Daily Illini, novin Illinoiské univerzity. Po ukončení studia (bakalář žurnalistiky, 1964) strávil Ebert rok studiem v Kapském Městě v Jihoafrické republice na základě stipendia Rotary a poté zahájil postgraduální studium na Chicagské univerzitě. Po roce odešel a přijal místo v deníku Chicago Sun-Times. V roce 1967 byl jmenován hlavním filmovým kritikem tohoto listu a tento titul zastával více než 40 let. Ebert byl známý svou neskrývanou láskou ke kinematografii a nenáročným, přístupným přístupem, který mu umožňoval věnovat stejnou kritickou pozornost jak hollywoodským trhákům, tak artovým filmům. Známost s režisérem Russem Meyerem vedla Eberta k tomu, že v 70. letech napsal pro tohoto auteura několik scénářů, mimo jiné k filmu Za údolím panenek (1970).
Ebert byl v roce 1975 oceněn Pulitzerovou cenou. V témže roce se s Genem Siskelem, hlavním filmovým kritikem konkurenčního deníku Chicago Tribune, dohodl na společném vystupování v televizním pořadu o filmových recenzích. Pořad se vysílal ve veřejnoprávní televizi od roku 1975 do roku 1978, kdy jej převzala veřejnoprávní televize PBS a přejmenovala jej na Sneak Previews. Pořad přešel v roce 1982 do syndikace komerční televize pod názvem At the Movies a v roce 1986, po přechodu k Buena Vista Television, se z něj stal Siskel & Ebert & the Movies (později Siskel & Ebert). V rámci svých komentářů ve vysílání Ebert zavedl známý systém hodnocení palcem nahoru a dolů a fráze „dva palce nahoru“ byla později chráněna autorskými právy. Ebert a Siskel každý týden vedli neskriptované diskuse o filmech, které recenzovali, a jejich obrovská popularita byla zčásti způsobena častými rozdílnými názory a ochotou vést ve vysílání ostré spory. Jejich pořady získaly v letech 1984-1997 celkem sedm nominací na cenu Emmy za hlavní vysílací čas.
Globe Photos/ZUMA Press/Alamy
V roce 1998 byl Siskelovi diagnostikován rakovinový nádor na mozku, vzal si volno na operaci a ještě téhož roku se do pořadu vrátil. Na následky komplikací po operaci v únoru 1999 zemřel. Po epizodě věnované památce jeho dlouholetého sparingpartnera Ebert pokračoval v moderování naproti různým hostujícím spolumoderátorům. V červnu 2000 se Ebertovým stálým partnerem v pořadu stal chicagský novinový publicista Richard Roeper a pořad byl přejmenován na Ebert & Roeper & the Movies.
Ebert se v roce 2002 setkal s vlastními zdravotními problémy, když se u něj znovu objevila rakovina štítné žlázy, s níž se léčil v roce 1987. V červenci 2006, po několika letech pravidelných hospitalizací a rozšíření rakoviny, vedly pooperační komplikace k odstranění Ebertovy dolní čelisti. Ztratil hlas, schopnost jíst a pít a jeho vzhled se radikálně změnil. Následovalo dlouhé období rekonvalescence a Ebert si dal od recenzování filmů pauzu až do října 2006. K Roeperovi se v televizi nevrátil – jeho odchod z pořadu byl sice neoficiální až do roku 2008 -, ale v roce 2007 se vrátil do veřejného života a komunikoval pomocí notebooku, elektronické hlasivky nebo prostřednictvím své manželky Chaz Ebertové. V roce 2008 založil internetový časopis, který vedl vedle svých povinností filmového recenzenta. V tomto roce také vyšla Ebertova dlouho plánovaná kniha o Martinu Scorsesem, Scorsese by Ebert. Ebert se vrátil do televize vystoupením v pořadu Ebert Presents At the Movies (2011), týdenním pořadu PBS, který produkoval spolu s Chazem.
V roce 2011 vydal Ebert poutavě reflexivní knihu Life Itself: A Memoir. V roce 2014 vyšel stejnojmenný dokumentární film; zachycoval Ebertův život a obsahoval komentáře řady osobností filmového průmyslu. Mezi jeho další knihy patří I Hated, Hated, Hated This Movie (2000), která shromáždila některé z jeho nejostřejších pandánů, a The Great Movies (2002), svazek esejů o filmech, které obzvlášť obdivoval; následovala dvě pokračování (2005, 2010). V roce 2005 získal Ebert hvězdu na hollywoodském chodníku slávy.
.