Raná kariéra v OttawěUpravit
Od svých jedenácti let hrál Little ve dvou dokumentárních filmech pro společnost Crawley Films of Ottawa.
Little byl uvaděčem v ottawském kině Elgin, kde se zdokonaloval v hlase, když stál v zadní části kina. Amatérskou hereckou kariéru zahájil v Ottawském malém divadle a svou první hereckou cenu získal na divadelním festivalu Eastern Ontario Drama Festival v Deep River v Ontariu. V sedmnácti letech vyhrál s kamarádem a kolegou impresionistou Geoffem Scottem talentovou soutěž ‚on CBOT in Ottawa, což bylo poprvé, kdy dostal za své impresionistické schopnosti zaplaceno, což vedlo k vystoupení v pořadu Pick the Stars, celostátní talentové soutěži vysílané televizí CBC v roce 1956. V sezóně 1956-57 se pak objevili v The Jackie Rae Show.
Komediální tým Little a Scott, který vystupoval na různých místních akcích a místech. Ještě jako teenageři vyvinuli desetiminutové představení, se kterým vystupovali na sjezdech Shriners a setkáních Kolumbových rytířů. Scott později vstoupil do žurnalistiky a nakonec do politiky.
Little se stal pomocným hlasatelem v ottawské rozhlasové stanici CFRA, než byl přijat jako diskžokej v CJET ve Smiths Falls v Ontariu. Jeho odpoledně-večerní směna probíhala ve všední dny od 16:00 do 20:00 a pořad mu poskytl příležitost uplatnit ve vysílání své dojmy. V šedesátých letech se Little vydal se svým vystoupením do Toronta, kde vystupoval v kavárnách a na dalších místech.
V roce 1963 vydal Little prostřednictvím kanadské divize Capitol Records dvě LP desky: My Fellow Canadians (Moji kanadští spoluobčané), na které vystupoval s Lesem Lyem a která se soustředila na kanadskou politickou satiru a na níž Little a dva další herci ztvárňovali osobnosti známé kanadskému publiku, jako byli Diefenbaker, Lester Pearson a Tommy Douglas: a Scrooge and the Stars (Skrblík a hvězdy), na níž Little hrál Vánoční koledu Charlese Dickense zcela sám, přičemž všechny role ztvárnil jako 22 různých hollywoodských hvězd, od Jacka Bennyho po Jacka Webba. Album vyšlo začátkem listopadu, ale o několik týdnů později muselo být staženo kvůli atentátu na Johna F. Kennedyho, protože Little napodobil JFK v roli Ducha Vánoc a nechal Kennedyho pronést větu: „Skrblíku, můj život na zeměkouli je krátký, dnes večer končí. Vlastně končí tak rychle, jak rychle dokážeš vyslovit své jméno.“
Proniknutí do USA
První vystoupení v USA odehrál Little v prosinci 1963 v hostinci a country klubu Guye Lombarda v Tierra Verde na Floridě.
Littleově americké kariéře pomohli kanadští scenáristé Peppiatt a Aylesworth, kteří se přestěhovali do Hollywoodu a pracovali na různých speciálech a varietních seriálech, včetně Judy Garland Show. Peppiat byl obeznámen s Littleovou prací v Kanadě, protože pracoval na The Jackie Rae Show, v níž Littleová v sedmnácti letech vystoupila v televizi, a tým psal pro Littleovo kanadské vystoupení v nočním klubu. Přehráli Littleovi nahrávku pro Garlandovou a spolu s hudebním režisérem pořadu Melem Tormém ji vyzvali, aby se ho zúčastnila konkurzu. Tormé se s Littlem seznámil, když oba vystupovali ve varieté televize CBC v Torontu a sblížila je láska ke starým filmům.
Konkurz mu vynesl práci a v lednu 1964 Little debutoval v americké televizi v pořadu CBS The Judy Garland Show, kde na Garlandovou zapůsobil imitováním různých mužských celebrit, včetně Jamese Masona, který byl Garlandové spoluhráčem ve filmu Zrodila se hvězda. V následujících dvou letech následovala televizní vystoupení ve varietních pořadech, které uváděli Ed Sullivan, Jackie Gleason, Rudy Vallee, Mike Douglas, George Burns a Al Hirt.
Peppiatt a Aylesworth také pomohli přivést Littlea do dalších amerických pořadů, pro které psali scénáře, jako The Jimmy Dean Show, The Kopykats a The Julie Andrews Hour, a pokračovali v psaní materiálu pro jeho vystoupení i poté, co se koncem roku 1965 natrvalo přestěhoval do USA.
V Kanadě hrál Little v roce 1966 ve svém vlastním pořadu The Rich Little Show v rádiu CBC. V sezóně 1965-1966 se také poprvé objevil v The Dean Martin Show a The Jimmy Dean Show.
V roce 1965 Little propůjčil hlas Růžovému panterovi ve dvou experimentálních kreslených filmech Sink Pink a Pink Ice.
V letech 1966 a 1967 se Little objevil v sitcomu Judy Carneové na ABC-TV Love on a Rooftop jako excentrický soused Willisových Stan Parker. V roce 1967 se objevil v seriálu That Girl jako spisovatel, který svými imitacemi zapůsobil na postavu Marlo Thomasové. V roce 1968 se také dvakrát objevil v nezapomenutelné roli bratra Paula Leonardiho v seriálu The Flying Nun (Létající jeptiška); šlo o jedno z mála jeho vystoupení jako charakterního herce, nikoli jako imitátora. V roce 1969 se objevil v epizodě Petticoat Junction jako čerstvě zasnoubený snoubenec Billie Jo ve filmu „Billie Jo and the Big Big Star“.
NixonEdit
Jednou z jeho nejznámějších imitací je postava U.prezidenta USA Richarda Nixona (v roce 1991 si zopakoval roli Nixona jako ideálního dárce spermatu v Gininých představách v telenovele Santa Barbara). V 70. letech Little mnohokrát vystupoval v televizi jako představitel Nixona a jednou svou imitaci předvedl před samotným Nixonem, který si podle Littlea vůbec neuvědomil, že ho napodobuje, a „divil se, proč na něj mluvím tak legračním hlasem“. V roce 1972 ztvárnil Richarda Nixona s hlasem a manýrami Olivera Hardyho ve filmu Another Nice Mess.
V roce 2020 vytvořil one-man show na téma zesnulého prezidenta s názvem „Trial on the Potomac- The Impeachment of Richard Nixon“. podle knihy Geoffa Sheparda The Real Watergate Scandal, Collusion, Conspiracy, and the Plot That Brought Nixon Down, která tvrdí, že šlo o spiknutí s cílem odstranit Nixona z úřadu.
70. létaEdit
Little byl v letech 1972-73 také polopravidelným hercem ve varietním seriálu televize ABC The Julie Andrews Hour, který získal cenu Emmy. V reakci na jeho imitaci Jacka Bennyho poslal komik Littleovi 18karátovou zlatou sponu na peníze s tímto vzkazem: „S Bobem Hopem, který mi dělá chůzi, a s tebou, který mi dělá hlas, můžu být hvězdou a nedělat nic.“ V roce 1974 ho Americký svaz varietních umělců (American Guild of Variety Artists) jmenoval „komediální hvězdou roku“.
Littleovým nejznámějším pokračováním televizního seriálu byly Kopycats, hodinové segmenty The ABC Comedy Hour, vysílané v roce 1972. Tyto komediálně-varietní pořady, natáčené v Anglii, se skládaly výhradně z imitací slavných osobností, přičemž herci byli v každém skeči plně nalíčeni a v kostýmech. Účinkovali v nich Little, Frank Gorshin, Marilyn Michaels, George Kirby, britský komik Joe Baker, Fred Travalena, Charlie Callas a Peter Goodwright.
Little byl v 70. letech pravidelným hostem pořadu The Dean Martin Celebrity Roasts, kde se objevil ve 24 speciálních dílech, v nichž opékal celebrity jako Don Rickles, Jack Benny, Johnny Carson, Frank Sinatra, Jimmy Stewart a Kirk Douglas.
The Rich Little Show (1976) na NBC a The New You Asked for It (1981) byly pokusy představit Littlea v jeho vlastní osobě, mimo jeho galerii charakterních postav. Little se také objevil v epizodě druhé sezóny The Muppet Show.
Little hrál v různých speciálech HBO, včetně one-man show Rich Little’s Christmas Carol z roku 1978, kterou produkovala a původně vysílala televize CBC a v níž Little ztvárnil slavné komiky v zavedených rolích (W. C. Fields jako Ebenezer Scrooge, Paul Lynde jako Bob Cratchit aj.). V roce 1983 na něj navázal dalším speciálem HBO Rich Little’s Robin Hood, v němž ztvárnil Groucho Marxe jako Robina Hooda, Humphreyho Bogarta jako prince Johna, Johna Wayna jako Malého Johna, Carol Channingovou jako pannu Marion, Laurela & Hardyho jako šerifa z Nottinghamu, George Burnse jako Alana-a-Dalea a různé další postavy.
V roce 1981 se Little objevil v komediálním LP s názvem The First Family Rides Again, což bylo čtvrté a poslední z komediálních LP First Family, které původně vytvořili Bob Booker a Earle Doud. Little v ní hrál spolu s Melanií Chartoffovou, Michaelem Richardsem, Shelly Blackovou, Jenilee Harrisonovou, Earlem Doudem a Vaughnem Meaderem a zlehčoval v ní první měsíce amerického prezidenta Ronalda Reagana v Bílém domě.
Celkově Little vydal devět alb a tři speciály HBO.
80. létaEdit
Mimo jakýkoli komediální kontext byl Littleův talent pro imitaci využit ve filmech, když byl hercův dialog oslaben špatným zdravotním stavem. Když se ukázalo, že David Niven je příliš nemocný na to, aby mohl být použit jeho hlas ve filmech Stopa Růžového pantera (1982) a Prokletí Růžového pantera (1983), Little poskytl nadabování jako imitaci Nivenova hlasu. Podobné povinnosti plnil i při dabování imitace hlasu Jamese Cagneyho postiženého mrtvicí v televizním filmu Příšerný Joe Moran (1984) a v televizním speciálu Vánoce u filmu (1991) tím, že poskytl nekrytý dabing za herce a tanečníka Gena Kellyho, který ztratil hlas.
Propůjčil svůj hlas také k vyprávění tří speciálů, které byly předobrazem animovaného seriálu Mývalové: V roce 1987, během televizního speciálu We the People 200: The Constitutional Gala, Little ztělesnil různé historické postavy včetně Franklina D. Roosevelta, Edwarda R. Murrowa, Johna F. Kennedyho, Martina Luthera Kinga Jr. a Roberta F. Kennedyho. Littleovo vystoupení bylo popsáno jako eklektické, ztvárnil Henryho Fondu jako Abrahama Lincolna a Winstona Churchilla přednášejícího strhující projev.
The Tonight ShowEdit
Little byl v 60. a 70. letech častým hostem ve varietních a talk show a několik let měl neoficiální měsíční prostor v pořadu The Tonight Show Starring Johnny Carson a také asi desetkrát hostoval v tomto pořadu. Vypracoval si podobu Johnnyho Carsona, zachytil hlas a mnohé jevištní manýry moderátora Tonight Show a později hrál Carsona ve filmu televize HBO Pozdní směna. Littleova vypointovaná imitace se údajně Carsonovi dostala pod kůži a po svém vystoupení v srpnu 1982 dostal trvalý zákaz vystupovat v Tonight Show bez předchozího upozornění a udání důvodu. Little ve své biografii tvrdí, že byl vykázán, protože Carsona jeho imitace urazila, a toto tvrzení podpořil i Henry Bushkin, Carsonův dlouholetý právník, který uvedl, že nikdo se Carsonovi nedostal pod kůži více než Little. Little však tuto imitaci předváděl již od počátku 70. let, tedy deset let předtím, než jeho účinkování v pořadu skončilo, včetně předvádění imitace tváře moderátora Tonight Show, když byl Carson čestným hostem The Dean Martin Celebrity Roast of Johnny Carson v roce 1973. V reakci na Littleova tvrzení Fred DeCordova, Carsonův producent, řekl, že už prostě neměli zájem ho najímat kvůli nedostatku nových impresí.
Vegas a pozdější kariéraEdit
Little vystupoval v Las Vegas od poloviny šedesátých let, kdy měl termíny v Golden Nugget a pokračoval v hraní na dalších místech ve Vegas, například v The Sands, kde debutoval v roce 1969 s dvouletou smlouvou. V roce 1973 vystupoval čtyři týdny v Caesars Palace jako předskokan skupiny The Osmonds. V roce 1974 pak vystupoval měsíc v hotelu Desert Inn s Juliet Prowse. Jeho vystoupení pokračovala v průběhu 70. a 80. let; koncem 70. a v 80. letech osm let vystupoval jako hlavní hvězda v Desert Inn, v roce 1985 v MGM Grand s Nell Carterovou, v roce 1986 v Bally’s s Charo, v letech 1991 a 1992 v Sands a v roce 1991 v Golden Nugget.
Když jeho možnosti pracovat v televizi a ve filmu upadaly a jeho televizní práce v polovině 80. let téměř zcela vyschla, těžiště Littleovy kariéry se přesunulo z Hollywoodu do Las Vegas. Úpadek jeho kariéry byl částečně zaviněn tím, že neaktualizoval svůj repertoár imitací s mladšími hlasy, což dává za vinu posledním generacím herců, kteří používají naturalistický přednes, díky němuž je jejich hlas méně výrazný. „Je mnohem snazší dělat Humphreyho Bogarta než Toma Cruise,“ řekl. „Jak napodobíte Brada Pitta? George Clooneyho? Nic by to neznamenalo.“
Little se v roce 1990 přestěhoval do Vegas, v roce 1992 prodal svůj dům v Los Angeles a koupil si dům ve Vegas, když podepsal exkluzivní dlouhodobou smlouvu s divadlem Sahara a s dalšími imitátory inscenoval obnovenou verzi „Kopytníků“. Později se přestěhoval do Paris Las Vegas, kde od roku 2002 hrál ve hře The Presidents, věnované devíti prezidentům Spojených států od Kennedyho po George W. Bushe. V roce 2004 se přestěhoval do hotelu The Suncoast.
Na začátku roku 2010 vystupoval v hotelu LVH a na turné s one-man show Jimmy Stewart & Friends, založenou na životě Jimmyho Stewarta. Po smrti svého přítele Jimmyho Stewarta na konci 90. let minulého století nahrál Rich pomocí své imitace hvězdného hlasu zprávy pro přecházení křižovatek ve Stewartově rodném městě Indiana v Pensylvánii.
Od roku 2015 Little pravidelně vystupuje v Laugh Factory v hotelu Tropicana v Las Vegas. Jeho hodinová show Rich Little Live! je retrospektivou kariéry včetně videozáznamů z jeho televizní kariéry a hraje se pět večerů v týdnu. V průběhu pořadu vystavuje mnoho skečů, které nakreslil uhlíkem a které představují celebrity, za něž se vydával.
Little byl v roce 2007 hostem večeře Asociace korespondentů Bílého domu. Ačkoli se prý prezidentu Georgi W. Bushovi Littleovo vystoupení líbilo, někteří recenzenti ho odsuzovali kvůli „jeho prastarým vtipům a imitacím mrtvých lidí (Johnny Carson, Richard Nixon a Ronald Reagan).“
Little namluvil jako hostující hvězda seriály Futurama, např: Bender’s Game, kde hraje svou vlastní hlavu celebrity: „Tady je Rich Little, který se vydává za Howarda Cosella“. Mnohokrát hraje sportovního komentátora.
V roce 1998 byl Little uveden na kanadský chodník slávy. V roce 1999 byl Little uveden do Síně slávy kasinových legend a v roce 2005 mu byla udělena hvězda na Lasvegaském chodníku hvězd.
V roce 2017 vydal Little své paměti Little by Little:
Lidé, které jsem znal a kterými jsem byl.