EuropeEdit
Jak stanovil výbor ministrů Rady Evropy, „měla by být prováděna a rozvíjena trestní politika zaměřená na prevenci kriminality a resocializaci pachatelů“.
„Také Evropský soud pro lidská práva v různých rozsudcích uvedl, že zatímco trest zůstává jedním z cílů trestu odnětí svobody, v evropské trestní politice se nyní klade důraz na rehabilitační cíl trestu odnětí svobody, zejména ke konci dlouhého trestu odnětí svobody…. Vyhlídka na propuštění je nezbytná, protože lidská důstojnost vyžaduje, aby vězeň měl možnost odčinit svůj trestný čin a směřovat k nápravě. Systém přezkumu je nutný také proto, že v průběhu velmi dlouhého trestu se rovnováha mezi důvody vazby (trest, odstrašení, ochrana veřejnosti a náprava) může změnit natolik, že vazbu již nelze ospravedlnit.“
NěmeckoEdit
Podle německé ústavy „Každý má právo na život a nedotknutelnost osoby. Svoboda jednotlivce je nedotknutelná. Do těchto práv lze zasáhnout pouze na základě zákona.“
ItálieEdit
Podle italské ústavy „trest nesmí spočívat v zacházení, které je v rozporu s lidskou důstojností, a musí směřovat k nápravě odsouzeného.“
Velká BritánieEdit
Zákon britského parlamentu o rehabilitaci pachatelů trestných činů z roku 1974 umožňuje, aby se po uplynutí rehabilitační lhůty k některým trestním odsouzením nepřihlíželo.
Spojené státy americkéEdit
V zákoníku Spojených států amerických se uvádí, že soudci rozhodující o trestu odnětí svobody rozhodují „s vědomím, že trest odnětí svobody není vhodným prostředkem podpory nápravy a rehabilitace“.
V roce 2015 řada reformátorů, včetně rodinných nadací Kochových, ACLU, Center for American Progress, Families Against Mandatory Minimums, Coalition for Public Safety a MacArthurovy nadace, oznámila dvoustranné usnesení o reformě systému trestního soudnictví ve Spojených státech. Jejich úsilí ocenil prezident Obama, který poznamenal, že tyto reformy zlepší možnosti rehabilitace a pracovní příležitosti pro osoby, které si odpykaly svůj trest.
V posledních několika desetiletích se počet vězňů ve Spojených státech výrazně zvýšil. Věznice jsou sice považovány za trest, ale jejich účelem je také prevence budoucí kriminality. Nedávná studie zjistila, že z celkových 74 miliard dolarů vynaložených na uvěznění mezi federálními, státními a místními věznicemi bylo méně než 1 % vynaloženo na prevenci a léčbu. Uvěznění nejenže poškozuje jednotlivce, jak bylo zamýšleno, ale má také nezamýšlené negativní účinky na rodinu vězně, komunitu a celou společnost. Bylo prokázáno, že vzdělávání vězňů snižuje recidivu. Důkazy ukazují, že vězni v drtivé většině využívají vzdělávací programy, pokud jsou pro ně dostupné a pokud si je mohou dovolit. Nedávná studie ukázala, že získání GED ve vězení snižuje míru recidivy o 14 % u osob mladších 21 let a o 5 % u osob starších 21 let. Velkým problémem ve vězeňském systému je také zneužívání návykových látek. V letech 1996-2006 se navzdory mírnému nárůstu počtu obyvatel o 12 % zvýšil počet uvězněných osob o 33 % a počet osob zneužívajících návykové látky o 43 %. Stávající léčebné programy prokázaly spolehlivé důkazy, že programy protidrogové léčby spolu s podporou po propuštění jsou účinné při snižování recidivy. Poradenství v oblasti emočního a duševního zdraví je základní složkou úspěšné rehabilitace vězňů. Bez náležité vrozené motivace a touhy vězně jsou pokusy o výchovu nebo pomoc při zneužívání návykových látek méně účinné. Studie odhalila, že více než polovina vězněných osob má problémy s duševním zdravím, které jsou definovány jako nedávná anamnéza nebo příznaky duševních problémů v posledních 12 měsících. Kalifornský systém soudnictví pro mladistvé je založen na rehabilitaci namísto trestu
.