Na melodii písně „Ole Man River“:
Rafa právě získal v Monte Carlu svůj sedmý titul v řadě, což je obrovský úspěch. Rafantastické! (cituji komentátora Robbieho Koeniga). Pouze čtyři další hráči v historii vyhráli celkově více než osm turnajů Masters 1000 – Federer, Agassi, Sampras a Muster. Rafa vyhrál v Monte Carlu vícekrát než 99 % hráčů za svou kariéru na turnajích Masters 1000.
Ale nebylo to hezké. Nebylo to elegantní jako loni, kdy za celý turnaj prohrál pouhých 14 gamů.“
Nebo snad ano?“
Rafa se vykakal potřetí z tolika turnajů (v Indian Wells a Miami prohrál Rafa ve finále s Novakem Djokovičem, přičemž jevil známky únavy) a Rafa – no, něco „řekl“. Přiznal, že je unavenější než obvykle. A v epickém semifinále s Andym Murraym v Monte Carlu Rafa přiznal, že byl na konci druhého setu mrtvý.
Rafa říká, že v dnešní době jsou všichni fit a většinou to není o tom, že by byl na konci zápasu více fit a dokázal soupeře přehrát. (Ale to platí jen pro špičkové hráče – je jasné, že Rafa dokáže v prvních kolech přehrát i hráče s nižším postavením).
Možná, že Murray a Djokovič – dva hráči, kteří na své kondici opravdu zapracovali – se Rafovi vyrovnali a on už nemůže počítat s tím, že by v závěru selhali. Tihle dva borci budou v nejbližší době jeho největšími soupeři, ne už Roger. A tak to má být.
V Monte Carlu Rafa řekl něco překvapivého – a sice, že začal přemýšlet o třetím setu, když se blížil konec druhého setu. Nikdy předtím jsem Rafu neslyšel něco takového říct.
Takže si začínám myslet, že Rafovi už není 22 let, kdy by doběhl každý míč a nevzdal žádný set. Vypadá starší. Hraje jinak. Po zánětu šlach v roce 2009 se podle mě změnila celá jeho hra-musel něco dělat, aby se udržel v top 10, víc riskovat při podání a úderech na zem a méně běhat.
V osmnácti letech neměl co ztratit a mohl všechno získat, když hrál naplno. Teď hraje o historii, o svůj odkaz, stejně jako o to být v daném okamžiku. Podle řeči jeho těla při hře jsem si jistý, že si uvědomuje důsledky prohry víc než dřív a ubírá mu to na odevzdanosti, s níž hrával.
A začíná vypadat jako člověk. Nasávání vzduchu na konci dlouhých rallye atd. Dochází mu dech ve 3. setu (až si člověk říká, jak asi zvládne 5. set?)
Ve stejné době-v zápase s Murraym byly ty rallye dlouhé 19 minut! Dva byly dlouhé 14 minut! Můžete se na to dívat i tak, že tohle je ten nejlepší antukový tenis, jaký jsme za dlouhou dobu viděli. Myslím, že to finále s Ferrerem se také řadí mezi opravdu dobré zápasy na antuce – oba hráči tam předvádějí virtuózní věci. Ostatní kluci na tour si musí uvědomit, že aby Rafovi vzali byť jen jeden set, musí hrát taky virtuózní tenis!“
Andy Murray řekl, že v Monte Carlu trénoval s Rafou v naději, že se od něj něco naučí. Rafa mu slouží jako vzor, jak být co nejlepším tenistou. (Rafa také řekl, že se dívá na své staré nahrávky, aby si připomněl, jak hrát na antuce!) Andy také používá Rafu jako vzor v otázce houževnatosti – jak hrát den co den naplno a ne si jen vybírat týdny, kdy bude konzistentní.
Rafa řekl, že se Murrayho bojí ze všech svých soupeřů nejvíc.
Myslím si, že když vás někdo používá jako vzor a pak do toho vnese svůj vlastní talent, tak to bude mít těžké, pokud je vůbec dobrý.
Takže na jedné straně můžeš sedět a říkat OMG! Rafa selhává na konci zápasů jako nikdy předtím (a přiznává, že je unavený). Začíná snad stárnout?“
Ale musí to být psychický boj, když vaši soupeři konečně přijíždějí na úrovni vašich vlastních schopností, překonali vlastní tendence se dusit a naučili se vás přečkat a vzít si to k vám.
Rafa se buď zhroutí a uvadne, nebo se k této výzvě postaví čelem a zlepší své vlastní šance na porážku soupeřů. Co myslíte, že to bude? (usmívá se).