Člověk se rodí se zhruba 9 000 chuťovými pohárky, které se velmi dobře regenerují – proto můžete obnovit schopnost ochutnávat už několik dní po spálení jazyka. To se však s přibývajícím věkem mění. CSA Images/Getty Images hide caption
toggle caption
CSA Images/Getty Images
Rodíte se se zhruba 9 000 chuťovými pohárky a ty se velmi dobře regenerují – proto můžete obnovit schopnost chuti už několik dní po spálení jazyka. To se však s přibývajícím věkem mění.
CSA Images/Getty Images
Někdy si lidé s přibývajícím věkem vypěstují zvláštní stravovací návyky. Například Amy Huntová, matka v domácnosti z texaského Austinu, říká, že její dědeček si ve svých 80 letech vypěstoval neobvyklé chuťové preference.
„Vzpomínám si, jak jsem si ho dobírala, protože si doslova na všechno dával kečup nebo omáčku Tabasco,“ říká Huntová. „Když jsme si ho dobírali, pokrčil rameny a prostě řekl, že mu to chutná.“ Ale otec Huntové, zdravotní sestra v důchodu, měl teorii: její dědeček měl rád silné chutě kvůli svému stáří a jeho vlivu na chuť.
Když lidé přemýšlejí o stárnutí, mohou se obávat zhoršení zraku a sluchu. Ale pravděpodobně je nenapadne přidat na seznam chuť a čich.
„S přibývajícím věkem ztrácíte všechny smysly, snad kromě smyslu pro humor,“ říká Steven Parnes, ORL-otolaryngolog (ušní, nosní a krční lékař) pracující v Albany ve státě New York.
Abychom pochopili, jak stárnutí mění chuť, je možná vhodné vzdát hold mladému jazyku. Podle Parnese se průměrný člověk rodí se zhruba 9 000 chuťovými pohárky. Každý chuťový pohárek je svazek smyslových buněk, seskupených dohromady jako pevně semknuté okvětní lístky květinového poupěte. Tyto chuťové pohárky pokrývají jazyk a prostřednictvím nervů vysílají chuťové signály do mozku. Chuťové pohárky se liší citlivostí na různé druhy chutí. Některé jsou obzvláště dobré ve vnímání sladké chuti, jiné jsou obzvláště citlivé na hořkou chuť atd.
Chuťový pohárek se dobře regeneruje; jeho buňky se vyměňují každé 1-2 týdny. Tento sklon k regeneraci je podle Parnese důvodem, proč člověk získá schopnost vnímat chuť až po několika dnech od popálení jazyka horkým nápojem.
Stárnutí může tuto schopnost změnit. Ačkoli se zdá, že chuťové pohárky se obecně dobře regenerují i s věkem, starší chuťové pohárky jsou v regeneraci po poranění méně zdatné. Kromě toho mohou některé druhy léků narušovat chuť. Parnes na základě svých klinických pozorování říká, že míra ztráty se u jednotlivých jedinců liší, ale ženy obecně uvádějí ztrátu chuti po padesátce a muži po šedesátce.
Parnes soucítí s lidmi s utlumeným smyslem pro chuť, protože on sám čich nikdy neměl. (Tento stav se nazývá anosmie a Parnes na něj přišel v osmi letech, když si jeho kamarádi stěžovali na pachy, které ve škole nedokázal vnímat.
„Někdy lidé, kteří si přicházejí stěžovat na ztrátu chuti, ve skutečnosti ztrácejí čich,“ říká Parnes.
Zatímco jazyk rozeznává jen několik chutí, nos rozeznává tisíce vůní a je úzce spojen se schopností rozeznávat chutě, které si spojujeme s určitými potravinami. Ztráta čichu se však hlásí i se stárnutím.
Lidem, kteří trpí ztrátou chuti nebo čichu, Parnes doporučuje navštívit ORL, aby se ujistil, že se nejedná o něco léčitelného nebo nebezpečného. Někdy mohou viry nebo úrazy hlavy vést k degeneraci buněk nebo k přetržení nervů. V mnoha případech však podle Parnese stárnoucí gurmáni nemohou dělat nic jiného než užívat nosní sprej, aby si udrželi dekongesci, a vyhledávat odvážné chutě – Parnes má rád pikantní příchutě.
„Budu tíhnout k věcem, které mají i určitou texturu,“ říká Parnes. „Svíčková mi chutná víc než svíčková, částečně kvůli textuře.“
A když se to nepovede? Namáčení všeho do kečupu a tabasca by pravděpodobně také fungovalo.
Gnawing Questions je rubrika, která vychází jednou za půl roku a odpovídá na záhady jídla, které vrtají hlavou nám i našim čtenářům. Máte otázku, kterou chcete, abychom prozkoumali? Dejte nám vědět prostřednictvím našeho kontaktního formuláře.