Velká část práce, kterou dělám se svými klienty, má kořeny v nízkém sebevědomí a nízké sebeúctě. S jistotou bych řekl, že boj s nízkou sebeúctou je jádrem většiny lidského utrpení. Nízká sebeúcta není náhodná: je přímým důsledkem toho, že v dětství nebyla náležitě viděna, slyšena a potvrzena.
Být viděn a slyšen v dětství nespočívá v tom, že vám rodiče řeknou, že vás viděli nebo slyšeli. Většina rodičů nám obvykle podá své zaujaté vyprávění o tom, jaké bylo naše dětství. Mnozí rodiče budou opakovaně odmítat otázky a kritiku svých dětí ohledně jejich výchovy a budou se je snažit přesvědčit, že ve srovnání s ostatními lidmi měli skvělé dětství a že opravdu dělali to nejlepší, co mohli. A nechápejte mě špatně: věřím, že v 95 procentech případů je to pravda; rodiče se opravdu snaží dělat to nejlepší. Znamená však to, že se někdo snaží, jak nejlépe umí, nutně, že se mu něco podařilo? Ne. Bez ohledu na to, jak moc se snažili, je pravda, že mnoha rodičům se nepodařilo, aby se jejich děti cítily “ viděné “ nebo “ slyšené “ tak, jak by potřebovaly.
Většina rodičů jednoduše reprodukuje to, čím prošli a co je v dětství učili. Tomu se říká generační přenosový cyklus. Jedna generace za druhou opakuje cykly a vzorce, v nichž byla vychována, i když tyto vzorce byly zraňující a/nebo nefunkční. Pravdou je, že většina lidí předpokládá, že nemají na výběr, jak se budou chovat, a že nemají schopnost ani sílu se změnit. Neuvědomují si, že mohou zcela změnit své chování a přerušit své dysfunkční vzorce generačního přenosu tím, že se rozhodnou čelit svému vlastnímu nevyřešenému traumatu a uzdravit se. Když se lidé rozhodnou čelit sami sobě a uzdravit se: dávají si svobodu vybrat si, jaký život, vzorce a vztahy si přejí vytvořit. To jim následně umožní osvobodit se z okovů svých minulých podvědomých podmíněností.
Většina lidí, kteří se necítili být viděni nebo slyšeni svými vychovateli, se naučí zacházet podobně. Proto se stávají neschopnými uspokojovat své vlastní emocionální potřeby a nakonec se zanedbávají a sabotují. Pokud se někdo nedokáže vypořádat se svými nevyřešenými traumaty a zraněnými částmi nebo jim čelit, zpravidla v dospělosti podvědomě obnovuje stejný škodlivý vzorec ve svých vlastních rodinách, čímž udržuje generační cyklus traumat. Pravdou je, že pokud mají lidé nízké sebevědomí, obvykle nejsou schopni odvést mnohem lepší práci s vlastními dětmi. A to je těžké: je těžké to přijmout a je těžké to zlomit. Prolomení generačních vzorců traumatu vyžaduje obrovské množství odvahy, sebeuvědomění, odolnosti a odhodlání.
Jak tedy můžete začít prolamovat tyto vzorce a přerušit svůj generační přenosový cyklus, abyste se začali cítit bezpečně, viděni, slyšeni a potvrzeni? Tím, že se rozhodnete, že už toho bylo dost a že si zasloužíte něco lepšího. Prvním krokem k přerušení jakéhokoli cyklu generačního přenosu traumatu je uvědomit si ho. Musíte se naučit rozpoznat, jak generační vzorce vaší rodiny ovlivnily vaši minulost a stále ovlivňují vaši současnost. Druhým krokem je vyléčit svá emocionální zranění tím, že se znovu spojíte se svým vnitřním dítětem a svým nejlepším rodičem. Pokud nevíte, jak postupovat, můžete se podívat na mé články tzv: „jak se uzdravit I & II“ a: „proč trpíme“. Třetím krokem je uvědomit si, že prolomení vašeho generačního cyklu bude z vaší strany vyžadovat hodně práce. Čtvrtým krokem je převzetí odpovědnosti. Možná vás vaši rodiče tak či onak citově zanedbávali. Možná jste jen neměli pocit, že někam patříte, nebo jste se necítili dostatečně důležití. Ať už v sobě stále chováte jakékoliv zranění, faktem je, že jste nyní dospělí. To znamená, že bez ohledu na to, čím jste si prošli, musíte přestat čekat na to, až se z lidí zázračně stanou rodiče/sourozenci/partneři, v což jste vždy doufali/přáli si/přáli si, a musíte začít nést plnou odpovědnost za své současné štěstí a životní situaci.
Potřebujete pochopit, že MŮŽETE žít jinak. Máme mnohem větší moc, než si uvědomujeme. Všichni jsme plně schopni změny a vývoje. Všichni, bez ohledu na to, kdo jsme, odkud pocházíme nebo čím jsme prošli: všichni se MŮŽEME změnit a vyvíjet. Nemusíte prožít celý život s pocitem, že jste s***, s pocitem, že si nic nezasloužíte, s pocitem deprese a úzkosti. Prostě nemusíte. Zasloužíte si něco lepšího. A pokud si myslíte, že si nic lepšího nezasloužíte, zeptejte se sami sebe, proč se necítíte být zaslouženější. Která znevýhodňující a destruktivní podvědomá přesvědčení o své vlastní hodnotě jste si internalizovali? Máte pocit, že jste hodný člověk? Máte pocit, že si zasloužíte lásku, klid, štěstí a úspěch? Pokud máte pocit, že si tyto věci nezasloužíte, začněte se sami sebe ptát proč. Proč máte tato znehodnocující a zraňující přesvědčení, že si je nezasloužíte? Proč máte přesvědčení, že si to nezasloužíte? Hodni lásky, hodni peněz? Hodni bezpečí? Odkud tato přesvědčení pocházejí? Kdo ve vás vyvolal nebo v současnosti stále vyvolává pocit, že jste nehodní, nemilovaní a/nebo neúspěšní?
Obvykle to byl jeden nebo více vychovatelů v našem dětství, kteří v nás vyvolali pocit, že nepatříme, že nejsme dostatečně hodni nebo že si to nezasloužíme. Dospělí s nízkou zásluhovostí si obvykle kritické hlasy svých vychovatelů internalizovali a začnou se shazovat stejným způsobem, jakým byli kritizováni v dětství. A proč to dělají? Protože všichni lidé se k sobě budou chovat stejně, jako se k nim chovali v dětství. Jako děti se učíme mluvit sami k sobě tím, že internalizujeme způsob, jakým k nám mluvili naši vychovatelé. Dotýkáme se sami sebe stejným způsobem, jakým se nás dotýkali, milujeme se a důvěřujeme si stejným způsobem, jakým jsme zažívali důvěru a lásku jako děti.
Pokud tedy vaši rodiče pokračovali ve svém generačním cyklu pocitu, že si nic nezasloužíte nebo že nejste dost dobří, je pravděpodobné, že ho podvědomě předali i vám a vy nyní tento proces opakujete sami se sebou nebo se svými blízkými – přesně tak, jak vás to naučili. Vidíte ten obrázek? Necítit se dost dobrý, dost hodný nebo dost zasloužilý jsou adaptivní a naučené stavy. Nejste takoví náhodně. Určitým způsobem se cítíte a chováte, protože to jsou emoční stavy, které jste v dětství pociťovali nejvíce. Rozdíl je v tom, že nyní jste dospělí.
Pokud čtete tento článek, znamená to, že nyní máte moc. Jako děti jsme závislí na svých vychovatelích, abychom přežili, ale jako dospělí máme přístup a vědomí k tomu, abychom se zamysleli nad svým chováním a vytvořili si nástroje, které potřebujeme ke změně svého života. Jako dospělí se můžete rozhodnout rozplést všechna svá nefunkční přesvědčení a znovu vytvořit nová, konstruktivní, pozitivní a vybraná. Nyní jste jediným generálním ředitelem svého života. Nyní se můžete stát svým vlastním nejlepším rodičem/ředitelem a začít navrhovat, kým chcete být a jaký život chcete žít.
Šťastné objevování, léčení a navrhování vám všem
Xx Morgan