Na titulu paní je několik podivných věcí. Zaprvé, slovo, které se jím označuje, paní, vypadá divně, když je takto napsáno celé. Ve skutečnosti ho s výjimkou žertovného kontextu „paní“, tedy manželka, téměř nikdy neuvidíte vypsané. „Missus Claus“ vypadá mnohem trapněji než „Mister Rogers“. Za druhé, ve zkratce je písmeno „r“, zatímco ve slově není. Proč je ve slově paní „r“?
Původně byla paní zkratkou pro paní, ženský protějšek slova pán. Existovaly různé pravopisné podoby obou tvarů – mohlo to být maistresse/maistre nebo maystres/mayster – a také variace ve výslovnosti. Slovo mistress mělo obecnější význam ženy, která má něco na starosti. Vychovatelka, která měla na starosti děti, byla paní, stejně jako žena, která vedla domácnost. Zkrácená podoba se nejčastěji používala jako titul pro vdanou ženu.
Nakonec se forma titulu ujala ve zkrácené výslovnosti bez „r“ a koncem 18. století bylo nejpřijatelnějším způsobem vyslovování „missis“. (Výslovnostní slovník z roku 1791 uvádí, že vyslovovat „paní“ by „vypadalo kuriózně a pedantsky“). Plným slovem mistress se do té doby začal označovat milenec, někdo, kdo výslovně nebyl paní.
Výslovnost slova Mr. také prošla změnou, z „master“ na „mister“. Ale už tehdy existovalo spisovné slovo mister, které znamenalo povolání, řemeslo nebo dovednost (příbuzné s métier), takže když se pan takto vypsal, nevypadalo to trapně. Missus se však nejprve psalo jako hrubé přiblížení nářečí nižší třídy, například tak, jak služebnictvo u Dickense mluvilo o svých milenkách. I když všichni vyslovovali paní jako „missus“, vyhýbali se tomu, aby to tak psali, protože to bylo příliš neformální. Bylo by to jako psát Ms. jako Miz. Někdy není titul zkratkou slova, ale samostatným slovem
.