Proč je důležité oslavovat 13. dodatek – Ukončete otroctví hned

Třináctý dodatek Ústavy Spojených států amerických stanoví, že „na území Spojených států amerických ani na žádném místě podléhajícím jejich jurisdikci nesmí existovat otroctví ani nedobrovolné nevolnictví, s výjimkou trestu za zločin, za který byla strana řádně odsouzena.“

Doplněk byl přijat poté, co Spojené státy vedly krvavou občanskou válku mezi územími, která podporovala instituci otroctví, a územími, která byla proti instituci otroctví. O několik let dříve prezident Abraham Lincoln emancipační proklamací osvobodil všechny otroky na konfederačních (povstaleckých) územích, ale teprve 13. dodatek definitivně zrušil nákup a prodej jiného člověka jako legální praxi.

Ale počkat! Otroctví přece v té době neskončilo, nebo ano? Ne, bohužel neskončilo. Jak víme, moderní formy zotročování přetrvávají i v současné společnosti. Patří mezi ně nucená prostituce, dětská práce, nucené práce, nucené sňatky a otrocká práce. Tato stránka je věnována lidem, kteří bojují proti praktikám moderního otroctví. Třináctý dodatek je však stále nesmírně důležitým dokumentem a milníkem v historii Spojených států. Od poloviny 19. století až do konce 20. století budou státy po celém světě následovat jeho příkladu a zruší movité formy otroctví.

Co je to movité otroctví?“

Movitým otroctvím označujeme právní vlastnictví jiného člověka. Ve Spojených státech bylo movité otroctví podporováno transatlantickým obchodem s otroky. Mnoho zemí „nového světa“, včetně karibských ostrovů a Severní Ameriky, bylo bohatých na přírodní zdroje. Jakmile se Evropané zapojili do těžby těchto přírodních zdrojů, potřebovali levnou pracovní sílu. Potřebnou pracovní sílu jim poskytl již existující obchod s otroky. Velké množství otroků bylo zajato v Africe a poté posláno do Ameriky, aby pracovali na cukrových plantážích, tabákových farmách a v dalších zemědělských odvětvích.

Jedinečnost drobného otroctví spočívá v tom, že bylo chráněno barvou zákona. To znamená, že zotročená osoba, která utekla, vlastně porušila zákon – byla zločincem. Lidé mohli být vlastněni stejně jako domy, auta nebo dobytek. Dnes tuto praxi považujeme za barbarskou, a to také je. Od moderních forem zotročování se však liší v jedné konkrétní věci: moderní formy zotročování jsou nezákonné. Mohou být tolerovány, mohou být produktem zkorumpovaných vlád a nízkého právního státu, ale jsou nezákonné. Mauritánie se v roce 1981 stala poslední zemí na světě, která postavila drobné otroctví mimo zákon.

Proč je důležité oslavovat 13. dodatek, když otroctví stále existuje?

Třináctý dodatek je krokem na cestě k ukončení zotročování. Byl pouze součástí portrétu. Dodatek nezměnil srdce lidí a nezměnil možnost jednoho muže zotročit jiného muže (nebo ženu). Pomohl však změnit naši společnost a změnil naše praktiky. Přesně o to se snažíme, když řešíme moderní otroctví a obchodování s lidmi. Další část portrétu vznikla až po 135 letech, kdy byly do vnitrostátního, respektive mezinárodního práva zapsány zákony TVPA a Palermský protokol. Ale podívejte se, jakého pokroku jsme dosáhli za pouhých patnáct let! Vydejme se jako abolicionisté po stopách historie těch, kteří přišli před námi. Patří sem i neuvěřitelní muži a ženy, kteří bojovali za ukončení otroctví movitých lidí ve Spojených státech i v zemích po celém světě.

Dnes se zdá být otázka otroctví movitých lidí tak jednoduchá, tak samozřejmá. Je špatné ve všech ohledech. Krádež mužů, žen a dětí z jejich vlasti, odtržení manželů od žen, rodičů od dětí, jejich svlečení a prodej nejvyšší nabídce, spoutání v řetězech a zkrvavení bičem. Je to protikladné nejen našemu pojetí lidských práv a důstojnosti, ale i našemu pojetí nás samých: národa založeného na předpokladu, že všichni jsou si rovni.

Tento článek byl původně publikován na serveru tipheroes.org

Témata: nucené práce