Včera, když jsem seděla pod fénem a čekala, až zesvětlující odbarvovač udělá své, jsem prolistovala číslo časopisu Glamour, protože jsem ho měla na dosah, jakmile jsem byla pod fénem. Do žádného jsem se nepodívala už víc než deset let. Obvykle si nosím vlastní četbu, abych se rozptýlila od horka, ale včera jsem na to náhodou zapomněla.
Opravdu mě zaujala intenzita obrázků, odlišná od těch v časopise People, který leží v čekárně mé terapeutické ordinace. Jistě, jsou tam reklamy na přípravky na líčení a péči o vlasy, ale ty v Glamouru prostě vyskočily ze stránky. Seděla jsem tam a přemýšlela o tom, jak neuvěřitelně těžké je pro dospívající a dvacetileté ženy cítit se dobře ve svém obličeji a těle s těmito úžasnými obrázky dokonalosti. Air brushing dokončil to, co skutečná fyzická krása ve skutečnosti nedokázala nabídnout.
Zarazil mě také sadismus článků o vadách postavy a podobných tématech. Pokud obrázky neudělaly svou práci při zasévání nejistoty, články ji dokončily. Chápu, že časopisům jde v podstatě o počet čtenářů a že hra na lidský strach zvyšuje čtenost – přesto mi to přišlo dost útočné.
Vím, že tu nepíšu nic nového – zatím.
Později jsem si vzpomněl na poznámku, kterou ten týden pronesl jeden klient o některých různých typech náhodných sexuálních setkání. Mluvili jsme o „schůzkách s kapesníčky“. Jednalo se o sexuální schůzky, při nichž muži v podstatě vnímali své partnerky jako ekvivalent kapesníčků – místo, kde se mohou obrazně řečeno vysmrkat a odložit své semeno, nic víc.
Poté zmínil další aspekt náhodného sexu – ženu, která je takzvanou „hvězdicí“. To byl termín, který vznikl k popisu toho, že některé ženy při sexu pouze leží jako mořská hvězdice – nohy od sebe a roztažené ruce bez jakéhokoli pohybu nebo účasti. Poskytují přístup ke svým genitáliím, ale nic moc jiného se pro ně neděje ani se nedělá pro jejich partnera.