Diskuse
Neléčená deprese vede ke zvýšenému využívání zdravotní péče, což má za následek návštěvy pohotovosti kvůli špatné kvalitě života a sebepoškozujícímu chování (10). To následně způsobuje negativní dopad na ekonomiku v důsledku zvýšené absence a zhoršení pracovních schopností (11). Narušuje rodinu tím, že způsobuje příznaky neprospívání u dětí matek, které mají současně chorobnou depresi a poruchy užívání návykových látek.
V současné době neexistuje žádný specifický archetyp pro popis etiologie deprese. Existuje několik myšlenkových škol, od organických a fyziologických faktorů až po biologické markery a nedostatky neurotransmiterů. Nejpřijatelnější teorie pro depresi ji považuje za produkt komplexní interakce mezi psychologickými a biologickými faktory. Existuje pozitivní vztah mezi depresí a stresujícími životními událostmi a negativní vztah mezi depresí a sociální podporou (33). Precipitanty, ať už psychické, nebo somatické, však mohou být genetické nebo získané predispozice.
Podle zprávy Světové zdravotnické organizace „Globální zátěž nemocí“ (13) je deprese považována za největší zátěž u žen ve srovnání se všemi ostatními nemocemi. Uvádí se, že ženy obecně mají vyšší riziko počáteční epizody a dřívějšího nástupu deprese ve srovnání s muži (12). Uvádí se, že afroamerické ženy ročně navštíví tři miliony psychiatrů.
Afroameričané mají jedinečnou historii, protože byli do této země přivezeni jako otroci (8). Mají svébytné tradice a zvyky spolu s mimořádnou individuální a kolektivní identitou (14). Jsou si vědomy své role matek a pečovatelek o domácnost, ale cítí se provinile, když se zapojují do aktivit na podporu vlastního rozvoje. Tento konflikt rolí v potřebách osobního rozvoje a přežití rodiny často vede u Afroameričanů k depresi (15).
Diagnostika a hodnocení kulturně vázaných příznaků deprese u Afroameričanů je velkým problémem. Rozdíl v prezentaci symptomů mezi Afroameričany a ostatními skupinami může být dán kulturně založenými projevy. Kulturní kompetence jsou nezbytné pro přesný diagnostický a léčebný proces určený specificky pro každou konkrétní rasovou nebo etnickou skupinu. Kulturně vázaným syndromem pozorovaným u Afroameričanů je náhlý kolaps po epizodě závratě, často označovaný jako „odpadnutí“. Spánková paralýza, která je charakterizována neschopností pohybu při probouzení nebo usínání, je někdy pozorována také u Afroameričanů (16).
Podle odhadu bude do roku 2052 téměř polovina celé americké populace tvořena etnicky a rasově odlišnými lidmi (6). V rámci tohoto rostoucího tempa různorodé rasy je proto důležité si uvědomit, že statistiky vlastní bělochům nestačí k řešení problémů duševního zdraví Afroameričanů (17). Zkušenosti s rasismem, sexismem a chudobou zvyšují riziko deprese u Afroameričanů.
Uvádí se, že výskyt deprese u Afroameričanů je dvojnásobný ve srovnání s bělochy (18).
Výzkum NSAL (National study of American life) (20) uvádí, že celoživotní prevalence deprese je vyšší u bělochů (17,9 %) než u Afroameričanů (10,4 %) a černochů z karibské oblasti (12,9 %), ale při zohlednění průběhu deprese přetrvává deprese u Afroameričanů déle. Tato míra přetrvávání činila 56,5 % u Afroameričanů, 56 % u karibských černochů a 38,6 % u bělochů. Velká deprese je tedy u černochů považována za chronickou poruchu. Vzhledem k většímu vystavení komunitnímu a domácímu násilí je u Afroameričanů vyšší riziko komorbidit deprese, jako je zneužívání návykových látek, generalizovaná úzkost a posttraumatické stresové poruchy (19).
Přes tři desetiletí výzkumu zůstává léčba deprese a jejích komorbidit ve Spojených státech stále významným problémem veřejného zdraví. Léčba deprese a komorbidit je považována za nejčastější a nejnaléhavější problém, kterému v dnešní době čelí odborníci na duševní zdraví (21). Definitivních studií týkajících se léčby deprese u Afroameričanů je málo. Vyšší riziko přetrvávající deprese u černochů vyvolává potřebu zaměřit se na způsoby léčby a identifikaci příčinných faktorů.
Ve Spojených státech je léčeno pouze 57 % dospělých s MDD (22). Tvrdí se, že úspěšná psychoterapeutická léčba deprese je univerzální a lze ji aplikovat stejně na všechny rasové a etnické skupiny, což může být neplatný předpoklad (23).
Ve srovnání léčby deprese kognitivní psychoterapií a farmakoterapií bylo zjištěno, že kognitivní psychoterapie je stejně účinná nebo účinnější než farmakoterapie při počáteční léčbě a následném sledování (24). U Afroameričanů došlo k významnému snížení depresivních symptomů po 12 sezeních kognitivní terapie ve srovnání s analyticky orientovanými terapeutickými sezeními v obdobné délce (25).
Holistické terapie se zabývají fyzickými a psychickými symptomy jak v diagnostických, tak v léčebných modalitách (6). U Afroameričanů se holistická léčba ukazuje jako úspěšná při snižování depresivních symptomů (26). Přístupem k překonání tísně a deprese je konfrontace s potížemi namísto vyhýbání se jim. Snažte se vyhledat pomoc rodiny; přátel, sousedů a náboženských představitelů (14). Výzkumníci mohou využít tohoto konkrétního zjištění u Afroameričanů k rozšíření svého chápání psychologicko-sociální strategie.
Vliv náboženství v afroamerickém inventáři nelze ignorovat. Modlitba je pro Afroameričany běžnou reakcí na zvládání nouze. V současné době se téměř 85 % Afroameričanů označuje za „poměrně věřící“ (27) nebo „velmi věřící“ a „náboženská angažovanost“ může být moderátorem snižujícím výskyt deprese (28).
Etnicita je opomíjeným aspektem heterogenity černošské populace (29). Ačkoli je důležité studovat rasové rozdíly ve výsledcích léčby, rozdíly mezi bělochy/kavkazskými Američany a černochy/Afroameričany se obvykle nestudují. Pokud jsou uváděny, výzkumníci obvykle provádějí následná srovnání na základě vzorků, které nejsou stejně reprezentativní.
Všimli jsme si, že černoši, kteří mají přístup k psychiatrické péči, dostávají ve srovnání s bělochy nekvalitní péči (30). Měla by být přijata opatření k odstranění těchto rasových rozdílů. Poskytnutí rovného a kvalitního přístupu všem pomůže odstranit diskriminaci a rozdíly. Významné rozdíly ve stavu duševního zdraví Afroameričanů přetrvávají i po 150 letech od sčítání lidu v roce 1840 (31).
.