Oblast, která má být Platónovou akademií, je zřejmě pojmenována podle Akadéma, attického hrdiny z řecké mytologie. Academus prý zachránil Athény před útokem Tróje tím, že odhalil, kde se skrývá Helena Trojská, když ji unesl král Théseus několik let před událostmi pozdější trojské války. Protože tím Athény ušetřil války (nebo ji alespoň oddálil), byl Academus považován za zachránce Athén. Jeho země, šest stadií (celkem asi jeden kilometr nebo půl míle, přesná délka stadiónu se lišila) severně od Athén, se stala uctívanou i sousedními městskými státy a unikla zničení během mnoha místních válek.
Tento kus země byl v historických řeckých dobách ozdoben plantážemi orientálních platanů a olivovníků a byl nazýván Academia podle svého původního majitele.
To, co bylo později známo jako Platónova škola, bylo zřejmě součástí Academie. Platón zdědil majetek ve věku třiceti let, přičemž se zde neformálně scházeli Theaetetus ze Sunium, Archytas z Tarentu, Leodás z Thasosu a Neoklides. Podle Debry Nailsové se Speusippés „připojil ke skupině kolem roku 390 př. n. l.“. Tvrdí, že „formální Akademii uznává až Eudoxos z Knidu, který přichází v polovině roku 380 př. n. l.“. Neexistuje žádný historický záznam o přesné době, kdy byla škola oficiálně založena, ale moderní učenci se obecně shodují na tom, že to bylo v polovině roku 380, pravděpodobně někdy po roce 387 př. n. l., kdy se Platón údajně vrátil ze své první návštěvy Itálie a Sicílie. Původně se schůzky konaly na Platónově pozemku stejně často jako v nedalekém gymnáziu Akademie; tak tomu zůstalo po celé čtvrté století.
Ačkoli byla akademie otevřená veřejnosti, hlavními účastníky byli muži z vyšších vrstev. Nevybírala, alespoň v Platónově době, poplatky za členství. Proto v té době pravděpodobně neexistovala „škola“ ve smyslu jasného rozlišení mezi učiteli a studenty, nebo dokonce formální učební plán. Existoval však rozdíl mezi staršími a mladšími členy. Je známo, že s Platónem v Akademii studovaly dvě ženy, Axiothea z Flília a Lasthenie z Mantineje.
Přinejmenším v Platónově době škola neměla žádné konkrétní učení, které by se vyučovalo; Platón (a pravděpodobně i další jeho spolupracovníci) spíše kladl problémy, které měli ostatní studovat a řešit. Existují doklady o přednáškách, zejména o Platónově přednášce „O dobru“; častěji se však pravděpodobně používala dialektika. Podle neověřitelné historky, datované asi 700 let po založení školy, byla nad vchodem do Akademie napsána věta: „Ať sem nevstupuje nikdo jiný než geometři.“
Mnozí si představovali, že učební plán Akademie by se velmi podobal tomu, který je vylíčen v Platónově Republice. Jiní však tvrdili, že takový obraz ignoruje zjevné zvláštní uspořádání ideální společnosti, kterou si tento dialog představuje. Studijní předměty téměř jistě zahrnovaly matematiku i filozofická témata, jimiž se zabývají platónské dialogy, ale spolehlivých důkazů je málo. Existují určité doklady o tom, co bychom dnes považovali za přísně vědecké bádání: Simplicius uvádí, že Platón dal ostatním členům pokyn, aby objevili nejjednodušší vysvětlení pozorovatelného nepravidelného pohybu nebeských těles: „hypotézou, jakými rovnoměrnými a uspořádanými pohyby je možné zachránit zdání týkající se pohybů planet“. (Podle Simplicia se tímto problémem jako první zabýval Platónův kolega Eudoxos.)
O Platónově Akademii se často říká, že byla školou pro budoucí politiky starověkého světa a že měla mnoho významných absolventů. Malcolm Schofield však ve svém nedávném přehledu důkazů tvrdí, že je obtížné zjistit, do jaké míry se Akademie zajímala o praktické (tj, ne-teoretické) politiky, protože většina našich důkazů „odráží antickou polemiku pro Platóna nebo proti němu“.
Tři platónské epochyEdit
Diogenes Laërtius rozdělil dějiny Akademie do tří období: starého, středního a nového. Do čela Staré akademie postavil Platóna, do čela Střední akademie Arcesilaa a do čela Nové akademie Lakýda. Sextus Empiricus vyjmenoval pět dělení Platónových stoupenců. Zakladatelem první akademie učinil Platóna, druhé akademie Arcesilaa, třetí akademie Karneáda, čtvrté akademie Filóna a Charmada a páté akademie Antiocha. Cicero uznával pouze dvě akademie, Starou a Novou, a tu druhou nechal zahájit Arcesilaem.
Stará akademieEdit
Platónovými bezprostředními nástupci ve funkci „scholarchy“ Akademie byli Speusipp (347-339 př. n. l.), Xenokratés (339-314 př. n. l.), Polemon (314-269 př. n. l.) a Kratés (asi 269-266 př. n. l.). K dalším významným členům Akademie patřili Aristotelés, Héraklides, Eudoxos, Filip z Opusu a Krantor.
Střední AkademieEdit
Okolo roku 266 př. n. l. se Scholarchem stal Arcesilaus. Za Arcesilaa (asi 266-241 př. n. l.) Akademie silně zdůrazňovala verzi akademického skepticismu blízkou pyrrhonismu. Po Arcesilovi následovali Lacydes z Kyrény (241-215 př. n. l.), Evandr a Telekles (společně) (205 – cca 165 př. n. l.) a Hegesinus (cca 160 př. n. l.).
Nová AkademieEdit
Nová neboli třetí Akademie začíná roku 155 př. n. l. Carneadem, čtvrtým scholarchou v pořadí po Arcesilovi. Byl stále do značné míry skeptický a popíral možnost poznání absolutní pravdy. Po Karneádovi následovali Klitomachos (129 – cca 110 př. n. l.) a Filón z Larissy („poslední nesporná hlava Akademie“, cca 110-84 př. n. l.). Podle Jonathana Barnese „se zdá pravděpodobné, že Filón byl posledním platonikem geograficky spojeným s Akademií“.
Okol roku 90 př. n. l. začal Filónův žák Antiochos z Askalónu vyučovat vlastní konkurenční verzi platonismu odmítající skepticismus a prosazující stoicismus, čímž začala nová fáze známá jako střední platonismus.
Zničení akademieRedakce
Když v roce 88 př. n. l. začala první mitridatická válka, Filón z Larissy opustil Athény a uchýlil se do Říma, kde zřejmě zůstal až do své smrti. V roce 86 př. n. l. Lucius Cornelius Sulla oblehl Athény a město dobyl, čímž způsobil velkou zkázu. Během obléhání zpustošil Akademii, jak vypráví Plútarchos: „Vztáhl ruku na posvátné háje a zpustošil Akademii, která byla nejzalesněnějším z městských předměstí, stejně jako Lyceum.“
Zničení Akademie bylo zřejmě tak silné, že znemožnilo její obnovu a znovuotevření. Když se Antiochos vrátil z Alexandrie do Athén, asi v roce 84 př. n. l., obnovil výuku, ale ne v Akademii. Cicero, který u něj studoval v letech 79/8 př. n. l., se zmiňuje o tom, že Antiochos vyučoval v gymnáziu zvaném Ptolemaios. Cicero popisuje, že jednoho odpoledne navštívil místo, kde se Akademie nacházela a které bylo „v tu denní hodinu tiché a opuštěné“
.