Pitch Perfect (2012)

„Pitch Perfect“ je v podstatě „Bring It On“, ale s a cappella pěveckými skupinami místo roztleskávaček a je také milionkrát zábavnější. Film „Pitch Perfect“, který podle románu Mickeyho Rapkina režíroval Jason Moore a adaptoval Kay Cannon, vypráví příběh Becy (hraje ji Anna Kendrick), ambiciózní dýdžejky navštěvující Bardenovu univerzitu, mezi jejíž záliby patří odloučení, nonkonformita a poslech Mashupů (což z ní tak trochu dělá konformistku). Ve snaze, aby se Beca stala společensky aktivnější, ji její otec (který je zároveň profesorem na univerzitě) nabádá, aby se přidala ke klubu na univerzitě. Po prozkoumání jednotlivých klubů (zejména sboru) se však rychle rozhodne, že samotářský životní styl je mnohem méně ponižující. Tedy až do poněkud trapně nahého střetu s jednou z členek The Bellas, dívčí a cappella skupiny na kampusu, která nezpívá nic jiného než Ace of Base. A protože The Bellas mají za sebou potupnou prohru v loňské pěvecké soutěži, Beca, stejně jako spousta dalších „a ca-losers“; včetně Tlusté Amy (podle reklamy) a Lilly, dívky, která zřejmě neumí mluvit výš než šeptem, jsou požádány, aby to zkusily v zoufalé naději, že skupina neherců by mohla být právě tím, co konzervativní Bellas pošle až do finále národní soutěže ve stylu Glee. A pokud to nezní dost genericky, je tu i milostná podzápletka soustředěná kolem Becy a kluka, který vypadá šokujícím způsobem jako Dane Cook. Dobře, pokud vám to zní jako každý film pro teenagery, který jste kdy viděli, o nepochopené smolařce, která nakonec pomůže populárním dětem (které na ni byly na začátku filmu zlé) vyhrát jejich mistrovství/turnaj v něčem jiném, aby nakonec zjistila, že jsou všichni stejní bez ohledu na jejich společenské postavení, pak je to jen proto, že už podle synopse je Pitch Perfect přesně takový. Ale než tohoto černého koně odepíšete, dovolte mi říct, že díky ostře satirickému scénáři a překvapivě vtipnému, excentrickému a nesmírně poutavému hereckému obsazení, mezi něž patří například Brittany Snow, Hana Mae Lee, Rebel Wilson (jako Tlustá Amy) Skylar Astin a Anna Kendrick, podávající výkon, který ji nejen utvrzuje v tom, že je skutečnou hlavní dámou v jakémkoli žánru, ale také novou Kristen Bell, ale díky talentu se „Pitch Perfect“ skutečně povznáší daleko nad všednost každodenní teenagerské komedie. Od nepřetržitého smíchu, přes docela satirické teenagerské dialogy až po dokonale vtipné vtípky Elizabeth Banks a Johna Michaela Higginse, kteří hrají dva komentátory národní soutěže a cappella, funguje Pitch Perfect, až na podivně náhlý konec, na VŠECH úrovních; dokonce i v těch nejvzácnějších sentimentálních momentech.
„Pitch Perfect“ vs. „Glee“: Hlavní důvod, proč „Pitch Perfect“ funguje tak dobře, je vlastně docela jednoduchý. Tam, kde je „Glee“ tak zamilovaný do svého samozvaného vnímání, že sborové kluby jsou nové „cool“, je tohle komedie, která se nebojí dělat si legraci z a cappella skupin, sborových klubů a lidí náhodně vybuchujících do zpěvu, a zároveň představuje zajímavé postavy, kterým diváci chtějí fandit. Pokud tedy uvažujete o tom, že se tomuto filmu vyhnete na základě toho, že nemáte rádi „Glee“ (nebo ten příšerný pořad „The Sing-Off“), ale stejně vás to táhne do kina, nemusíte se bát, protože je pravděpodobné, že budete příjemně překvapeni tím, co „Pitch Perfect“ nabízí.
Závěrečná myšlenka: Přestože většina komedií je zde na té drsnější straně, stále se jedná o počin s ratingem PG-13. „Pitch Perfect“ zkrátka není přisprostlá ženská buddy komedie plná předlouhých skečů o výkalech, jakou byly „Bridesmaids“. Ale dobrá zpráva: „Pitch Perfect“ je mnohem zábavnější a (což je důležitější) přístupnější, než kdy budou „Bridesmaids“. Tím „přístupné“ myslím to, že se na tento film budou moci podívat i muži, aniž by slyšeli větu: „To bys nepochopil, protože jsi chlap.“ A to je vše. Žerty stranou, od dob „Easy A“ jsem neviděl komedii s tolika chytrými teenagerskými osobnostmi. Takže v komediální žumpě, kterou byl rok 2012 plný polovičatých pokusů jako „To je můj kluk“ a „Hlídka“, je „Pitch Perfect“ nejen mým tipem na největší překvapení tohoto žánru, ale také na nejzábavnější film roku (zatím); těsně předstihl „21 Jump Street“.
Napsal Markus Robinson, upravila Nicole I. Ashland
Sledujte mě na Twitteru @moviesmarkus