Personifikace v písních

Co je to personifikace?

Personifikace je obdaření neživých předmětů nebo abstraktních pojmů živými nebo živými vlastnostmi.

Doporučuje se opatrnost, abychom předmět nebo pojem příliš neobdařili živými vlastnostmi. Pokud si nedáte pozor, může to rychle přejít v nerealističnost nebo komičnost.

Pokud se tak stane, posluchač začne pochybovat o spolehlivosti mluvčího, a pokud je pochybnost posílena dalšími špatnými postřehy nebo obrazným vyjádřením, které není v mezích možností, váš posluchač je mimo.

Pokud je personifikace tak velké riziko, proč ji vůbec používat?

Stejně jako všechny obrazné jazykové prostředky má i personifikace působit na smysly a pomoci posluchači dodat verši souvislost a větší význam.

Pomocí čtyř základních typů obrazných jazykových prostředků: aluze, metafory, přirovnání a personifikace, vytváří autor silnou obraznost, čímž navazuje přímé spojení s posluchačovými vzpomínkami a pocity.

A je skvělá při vytváření silné obraznosti písně. Podívejme se na několik z nich.

Tim McGraw/Taylor Swift „Highway Don’t Care“: … highway don’t care…

Písničkáři: Dálnice se nestará: Mark Irwin, Josh Kear, Brad Warren & Brett Warren

Dálnice tě dnes v noci neudrží
Dálnice neví, že žiješ
Dálnice se nestará, když jsi úplně sám
Ale já ano, já ano.
The highway won’t dry your tears
The highway don’t need you here
The highway don’t care if you’re coming home
But I do, I do.

Co se mi na téhle písničce líbí: celý název písničky je personifikace!“

Personalizace v téhle písničce tak dobře funguje proto, že první dva verše jsou pravdivá tvrzení. Jsou to fakta. Než se dostaneš ke třetímu řádku a dálnici, která se nestará o to, že je člověk sám, fakta už to mají podložené jako skutečnost.

Vy jako posluchač si z toho odnesete, že dálnice je chladné a osamělé místo, tj, nic dobrého ve srovnání s člověkem, který čeká na „ty“ doma.

Skvělé použití personifikace!“

Zelený den „Good Riddance“: Čas tě chytne za zápěstí a nasměruje tě, kam máš jít

Písničkář:
Čas tě chytne za zápěstí, nasměruje tě, kam máš jít.
Tak z téhle zkoušky vytěž co nejvíc a neptej se proč.
Není to otázka, ale lekce, kterou ti dal čas.

Tento verš se mi líbí z několika obrazných jazykových důvodů.

„Čas tě chytá za zápěstí“ je dost doslovné: nosíš hodinky, jsou na tvém zápěstí a ty se tam díváš, aby tě vedly, co za den uděláš. Čas má také tendenci řídit náš život, takže tě občas „nasměruje“.

Protože celý první verš odkazuje na „The Road Not Taken“ Roberta Frosta, použití času funguje dobře. Báseň je o lítosti, takže pěkná aluze. Píseň využívá čas jako cestu k ponaučení.

No, kdyby byla zvolena věta „Čas mě chytil za nos“, asi by nebyla tak silná, zejména vzhledem k opakování slova „čas“ na konci verše. A hraničilo by to s tím, že by to bylo trochu přes čáru.

Sting „Fields Of Gold“: … slunce na svém žárlivém nebi.

Písničkář : Sting

Vzpomeneš si na mě, až se západní vítr pohne
Po polích ječmene
Zapomeneš na slunce na jeho žárlivém nebi
Když se procházíme po polích ze zlata

Takto vzala svou lásku, aby se chvíli dívala
Na pole ječmene
V jeho náručí padla, jak jí vlasy spadly
Mezi pole zlata

Zůstaneš se mnou, Budeš mou láskou?
Mezi poli ječmene
Zapomeneme na slunce na jeho žárlivém nebi
Když budeme ležet v polích ze zlata

Jak může být slunce na žárlivém nebi? Co je to sakra žárlivé nebe? Sama o sobě zde personifikace působí přinejlepším trapně a hraničí s nesmyslem. V kontextu však funguje.

Proč? Protože zbytek písně zůstává zakotven v jasných, zřetelných detailech a nepoužívá k vyjádření scény jiné formy obrazného jazyka.

Takže i když jsem jako posluchač nedůvěřivý k prvnímu použití fráze, zbytek obraznosti písně si mou důvěru udržuje. Jsem ochoten pozastavit její odmítání a místo toho se soustředit na detail. To slouží k tomu, aby fráze dostala smysl, když pochopím, že je to píseň o lásce, a slunce, ačkoli vidí všechno, nemá nic z toho – „žárlivé nebe.“

Pěkně napsané, které je nejen poetické, ale udrží si posluchače!

Největším nebezpečím všech obrazných vyjádření jsou pobuřující, nespravedlivá nebo komická přirovnání.

Jakmile je přirovnání v uších posluchače nepřiměřené nebo směšné, už ho nezískáte zpět.

Na to už prostě nezbývá čas, a co hůř, mohl by zůstat zaseknutý na špatném obrazném vyjadřování a zbytek písně by neslyšel.

Vraťme se tedy na dálnici pro příklad toho, co se nemá dělat.

Fiktivní text písně: „

Je těžké uvěřit, že se na vás dálniční značka směje, natož aby propukla v smích. V tomto okamžiku se to mění v situaci podobnou karikatuře, protože vás opravdu napadne nějaký obraz. Něco jako obrázek z kresleného seriálu ze sobotního rána.

Tady přicházejí na řadu další obrazná vyjádření. Co když je uprostřed šrám, a proto si myslíte, že to vypadá, jako by se to smálo? V tom případě jste prostě zvolili špatný obrazný jazykový prostředek.

Ve výše uvedeném příkladu by se váš problém s personifikací dal vyřešit prostým přirovnáním „rezavá rýha dálniční značky vypadala, jako by se mi smála…“

.