Patti LuPone, celým jménem Patti Ann LuPone, (nar. 21. dubna 1949, Northport, Long Island, New York, USA), americká divadelní a filmová herečka známá svým silným hlasem a postavou velké dámy.
LuPone vyrůstala na Long Islandu. Ve čtyřech letech začala tančit a později vystupovala se svými dvěma staršími bratry. Po střední škole se zapsala na dramatické oddělení Juilliard School, kterou právě založili americký producent John Houseman a francouzský režisér Michel Saint-Denis. V roce 1971 debutovala na jevišti jako titulní postava v muzikálu Ifigenie v londýnském divadle Young Vic. Navzdory vyhroceným vztahům s Housemanem, jehož konfrontační styl se jí nelíbil, se v roce 1972 připojila k jeho souboru Acting Company.
V roce 1973 LuPoneová debutovala na Broadwayi jako Irina ve hře Antona Čechova Tři sestry. Přestože za roli v pohádce Loupeživý ženich (1975) v divadle Harkness získala nominaci na cenu Tony za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu, byla vyzvána k opakovanému konkurzu do broadwayské inscenace a v roce 1976 se s Acting Company rozešla. Poté přijala role v zájezdovém představení Stephena Schwartze The Baker’s Wife (1976) a v řadě her Davida Mameta, mezi něž patřila i inscenace The Water Engine (1978) v Plymouth Theatre v New Yorku.
V roce 1979 LuPoneová debutovala jako Eva Perónová ve hře Andrewa Lloyda Webbera Evita. Inscenace, která se původně hrála v Los Angeles, později téhož roku putovala do New Yorku. LuPoneová za ztělesnění vzestupu argentinské vůdkyně k moci získala cenu Tony za nejlepší herečku v muzikálu. Pokračovala ve stálé práci v New Yorku a dalších amerických městech, než se v roce 1985 připojila k inscenacím v Londýně. V tomto roce jí role Fantine v Bídnících s Royal Shakespeare Company a Molly v muzikálu The Cradle Will Rock vynesly Cenu Laurence Oliviera za nejlepší ženský herecký výkon v muzikálu.
LuPone se vrátila do Spojených států, kde se objevila ve filmech jako Svědek (1985) a Řidič slečny Daisy (1989). V televizním seriálu Life Goes On (1989-93) hrála matku dítěte s Downovým syndromem. Smíšené recenze jejího výkonu v roli Normy Desmondové v londýnské inscenaci Lloyda Webbera Sunset Boulevard (1992) ho přiměly nahradit ji v broadwayské inscenaci Glenn Closeovou. LuPoneová však byla i nadále zaneprázdněná. Další filmový úspěch jí přinesly snímky Summer of Sam (1999) a State and Main (2000). Kromě toho si vysloužila další uznání za svou divadelní práci, především za groteskně zamilovanou paní Lovettovou ve hře Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street (2005) a za roli posedlé maminky Rose v muzikálu Gypsy (2007), za kterou získala další cenu Tony pro nejlepší herečku v muzikálu.
V roce 2007 LuPone hrála v inscenaci Vzestup a pád města Mahagonny Bertolta Brechta a Kurta Weilla v Los Angeles Opera. O tři roky později se připojila k hereckému ansámblu broadwayské muzikálové adaptace stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara Women on the Verge of a Nervous Breakdown. Mezi další broadwayské tituly LuPoneové patřily Mametův Anarchista (2012), v němž hrála vězeňkyni usilující o podmínečné propuštění, a War Paint (2017), muzikál o soupeřících kosmetických magnátkách Elizabeth Ardenové a Heleně Rubinsteinové. Za svůj výkon v londýnské inscenaci Company (2018-19) získala LuPone svou druhou cenu Laurence Oliviera, a to za nejlepší herečku ve vedlejší roli v muzikálu.
Kromě divadelní práce se LuPone nadále objevovala ve filmech a v televizi. Zejména měla stálé role v seriálech Oz, 30 Rock, American Horror Story a Penny Dreadful. V roce 2010 vyšly její paměti Patti LuPone
.