Je dobře známo, že vysokoškolská populace v Americe zná Adderall. Studenti, kteří jej užívají, se místo toho, aby brali drogy, aby unikli starostem, sjíždějí, aby byli produktivnější. Ačkoli se to může zdát jako nedávný vývoj, tento druh umělé stimulace existuje na univerzitních kampusech i mimo ně již desítky let.
Amfetamin byl poprvé syntetizován rumunským chemikem jménem Lazăr Edeleanu v roce 1887. Edeleanu o amfetaminu rozsáhle psal, ale nikdy neobjevil jeho fyziologické účinky. V roce 1929 si biochemik v Kalifornii jménem Gorden Alles aplikoval 50 miligramů této drogy, aby vyzkoušel její fyziologické účinky. Snažil se vyvinout lék, který by byl účinnější než efedrin, který se používal při astmatu, alergiích a nachlazení.
Alles si své zkušenosti s amfetaminem zaznamenal. Napsal, že mu skutečně vyschl nos a měl výrazný pocit „pohody“. Druhý den měl „poněkud bezesnou noc“, protože se mu honily myšlenky. V roce 1932 si nechal patentovat amfetamin sulfát a amfetamin hydrochlorid a jako první zveřejnil jejich účinky.
Alles odešel do farmaceutické společnosti Smith, Kline and French a v roce 1934 pomáhal s odhalením inhalátoru s dekongestivním účinkem s názvem Benzedrin. A tady přicházejí na řadu vysokoškoláci. Do konce 30. let 20. století ovládl tehdejší Adderall akademický svět. Studenti z nejrůznějších prostředí užívali benzedrin, aby zůstali vzhůru dlouho do noci a dokončili školní práci (a pravděpodobně se i dobře bavili).
Amfetamin a jeho příbuzný metamfetamin používali během druhé světové války k povzbuzení vojáků jak spojenci, tak nacisté. Bylo zaznamenáno, že v letech 1939-1945 bylo německým vojákům distribuováno více než 200 milionů tablet metamfetaminu. Nacisté byli známí pochodováním na extrémní vzdálenosti, které bylo často podpořeno drogami.
Drogy na bázi amfetaminu, jako je benzedrin sulfát, se staly oblíbenými mezi matkami v 50. letech 20. století. „Malý pomocník matky“, jak se mu říkalo, měl ženám pomoci zhubnout a stát se šťastnějšími hospodyňkami. Používal se také k léčbě Parkinsonovy choroby. Benzedrin byl později oblíbenou drogou mnoha beatniků 50. a 60. let. Spisovatelé Jack Kerouac a William S. Burroughs drogu často užívali pro zábavu nebo aby jim pomohla při psaní. Kerouacův román „Na cestě“ byl údajně napsán za 20 dní během flámu pod vlivem benzedrinu.
Když se amfetaminové drogy staly populárnějšími z lékařského i rekreačního hlediska, spolu s nelegální výrobou amfetaminů po celém světě začaly vlády tyto drogy potírat. Užívání amfetaminů bez lékařského předpisu bylo ve Spojených státech zakázáno zákonem Comprehensive Drug Abuse Prevention and Control Act z roku 1970. Přesto mnoho stejných amfetaminů lékaři předepisovali ještě v 80. letech 20. století. Nelegální užívání speedu, amfetaminové drogy, bylo v 80. a 90. letech významnou součástí také punkové a gay scény.
To může znít jako hřebíček do rakve legálního užívání amfetaminu a metamfetaminu v zemi, ale zdaleka tomu tak není. Jak jsme již zmínili, Adderall, amfetaminová droga, je mezi vysokoškoláky stále poměrně populární. Lze jej sice získat na lékařský předpis k léčbě ADHD, ale vysokoškoláci jej obvykle získávají nelegálně prostřednictvím kamaráda. Uvádí se, že přibližně třetina vysokoškoláků užívá tuto drogu někdy během prvních čtyř let studia. Metamfetamin je zřejmě také trvalou drogou některých Američanů a často se vyrábí v nelegálních laboratořích ve venkovských oblastech. Lék na ADHD na předpis Desoxyn obsahuje metamfetamin, i když se předepisuje podstatně méně než Adderall.
Metamfetamin a léky jako Adderall jsou podle DEA považovány za drogy zařazené do seznamu II, což znamená, že mají „vysoký potenciál zneužívání“ a mohou vést k „těžké psychické nebo fyzické závislosti“. Průmysl s léky na ADHD vydělal v roce 2012 více než 9 miliard dolarů a nezdá se, že by se chystal zpomalit.
Podělte se o svůj názor
Užili jste někdy léky na předpis, aby vám pomohly při studiu?
.