Cíl: Pojmy potence a účinnost jsou ve vědeckém a farmaceutickém průmyslu často zaměňovány a používány zaměnitelně. Je důležité, aby byl rozdíl mezi nimi pochopen a aby byly tyto pojmy definovány ve správném kontextu. Po přečtení tohoto článku by čtenáři měli porozumět vztahům mezi receptorovou potencí a klinickou účinností.
Zdroje dat: Po komplexním přehledu literatury pomocí MEDLINE autor zjistil nedostatek relevantních odkazů, které by vztahovaly měření potence ke klinické účinnosti. Autor proto provedl přehled základních farmakologických principů účinnosti na příkladech z recentní antihistaminové literatury.
Výsledky: Potence je vyjádřením aktivity léčiva z hlediska koncentrace nebo množství léčiva potřebného k vyvolání definovaného účinku, zatímco klinická účinnost posuzuje terapeutickou účinnost léčiva u lidí. Rozdílné metody hodnocení aktivity antihistaminik in vitro a in vivo mohou vést k nekonzistentním výsledkům, což komplikuje použití potence k předpovědi klinické účinnosti. Dále vzhledem k tomu, že terapeutické chování je modulováno farmakokinetickými a farmakodynamickými parametry a dalšími interakcemi na jiných místech, než je cílový receptor, nemusí nutně platit, že silnější léčiva mají větší klinickou účinnost.
Závěry: Přestože účinnost může být dobrým preklinickým ukazatelem terapeutického potenciálu léčiva, klinická účinnost by měla být hodnocena pouze v rámci populace pacientů za použití vhodných výsledných ukazatelů.