Byl svátek zasvěcení v Jeruzalémě a byla zima. Ježíš chodil v chrámu, v Šalomounově síni.
Jan 10,22-3
To je jediná biblická zmínka o známém zimním svátku, který Ježíš slavil, svátku, který budou mnozí slavit tento měsíc. Znáte ho pod jiným názvem (nápověda: nejsou to Vánoce!). Ne, můj židovský národ bude slavit Svátek zasvěcení, obecně známý jako Chanuka.
Historický původ svátku
Mnohé překvapuje, že jediný biblický verš, který se zmiňuje o Chanuce, se nachází v Novém zákoně. Je to jednoduše proto, že svátek připomíná událost, ke které došlo v mezizákonním období, přibližně v roce 165 před naším letopočtem. Syrský král jménem Antiochos napadl židovský národ a požadoval, aby můj lid opustil Boha Izraele a jeho cesty. Jeho plán zněl: násilná „helenizace“. To znamenalo vnutit lidu řecké zvyky včetně modloslužby. Znamenalo to zakázat praktikování židovského náboženství, včetně obřízky. Nakonec Antiochos, aby zajistil, že nikdo nebude moci uctívat Boha Izraele, znesvětil jeruzalémský chrám. Do Hospodinova domu umístil modly a na svatém oltáři obětoval prasnici. Nejenže znesvětil Boží chrám, ale přijal titul „Epifanés“, což znamená „zjevený Bůh“, a požadoval, aby byl uctíván. V reakci na jeho rouhavý nárok na božství si židovský lid jeho titul upravil a nazval ho „Epimanes“ (blázen).
Svátek Chanuka připomíná vítězství, které Bůh daroval židovskému lidu
Bylo to strašlivě temné období v dějinách Izraele, ale Bůh pozvedl malou skupinu hrdinů vedenou rodinou známou jako Makabejští (Makabejský znamená „kladivo“). Vedli úspěšné povstání proti Antiochovi a vyhnali Syřany z Izraele. Svátek Chanuka připomíná vítězství, které Bůh daroval židovskému lidu nad Antiochem a jeho mocnou armádou. Svátek nazýváme Chanuka (zasvěcení), protože vrcholem vítězství bylo znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu.
Tuto historickou událost provází mnoho legend, ale nejznámější je „zázrak s olejem“. Říká se, že když Makabejští znovu dobyli Jeruzalém, okamžitě se vydali znovu vysvětit Chrám. Stáli však před naléhavým problémem; potřebovali posvěcený olej, aby mohli znovu zapálit posvátné svícny. Našli ho však jen na jeden den – a trvalo by celých osm dní, než by se jim podařilo získat dostatek oleje pro použití v Chrámu.
Představa, že tento velký svícen zapálí jen proto, aby znovu zhasl, jim rvala srdce. Avšak horlivost pro znovuzasvěcení Chrámu byla tak silná, že se navzdory dilematu rozhodli svícen zapálit. Z tohoto chanukového příběhu vzniklo tradiční rčení: „nes gadol haya šam“, což znamená „stal se tam velký zázrak“. Velký zázrak spočíval v tom, že olej, který stačil pouze na jeden den, hořel ještě celých osm dní, což je dost času na výrobu a posvěcení nového oleje. Podle této legendy proto slavíme Chanuku po osm nocí a proto se také chanukija (chanuková menora) zapaluje po osm nocí. Je to dobrý příběh, ale není zmíněn v dřívějších zprávách o makabejském povstání, například ve 2. knize Makabejské. Legenda o oleji je zmíněna až mnohem později, v Talmudu. Možná denní olej nadpřirozeně hořel osm dní a možná ne.
Mnozí se domnívají, že pravděpodobnějším důvodem, proč slavíme Chanuku osm dní, je to, že Makabejci po znovudobytí Jeruzaléma uspořádali opožděnou oslavu Svátku stánků. Připomeňme si, že sám Šalomoun si vybral tentýž Svátek stánků k zasvěcení Chrámu, když byl nově postaven. Osmidenní svátek radosti a díkůvzdání by tedy byl obzvláště vhodným způsobem, jak si připomenout znovuzasvěcení Chrámu.
Zázrak Chanuky je zázrakem Boží zachovávající moci.
V každém případě je o Chanuce stále vhodné říkat: „nes gadol haya šam, stal se tam velký zázrak.“ Zázrak o Chanuce je zázrakem Boží zachovávající moci. Vítězství Izraele nad Antiochem a jeho mocnou armádou ukázalo tuto zázračnou moc.
Bůh vsadil svou pověst na sliby dané Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, když slíbil, že navždy zachová a podrží jejich potomky. Není divu, že se satan v průběhu dějin pokoušel Židy vyhladit! Antiochos byl jedním ze Satanových agentů v jeho ďábelském plánu zničit Židy a udělat tak z Boha lháře! Ve skutečnosti prorok Daniel předpověděl Antiochovy hříšné činy (Daniel 8-11) a dokonce ho vylíčil jako předobraz antikrista, šelmy ze Zjevení 13.
Ježíš v Chrámu na Chanuku
Židé Ježíšovy doby si byli dobře vědomi událostí, které vedly ke svátku zasvěcení, když k němu přistupovali ve svatém Chrámu na Chanuku. Právě v kontextu této nedávné historie řekli Ježíšovi: „Jsi-li Kristus, řekni nám to otevřeně“ (Jan 10,24). Uvažovali, že pokud je Ježíš skutečně Mesiáš, má moc uchránit židovský národ před tyranií Římanů, stejně jako ho Bůh uchránil před zlým Antiochem. Ježíš jim odpověděl výtkou: „Řekl jsem vám to, a vy nevěříte“ (v. 25).
Ježíš se odvážně přihlásil ke svému mesiášství. Tvrdil, že má božskou moc zachovat a udržet svůj lid, ale ne tak, jak doufali a očekávali. „Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a ony mě následují. A dávám jim život věčný a nikdy nezahynou, ani je nikdo nevyrve z mé ruky“ (v. 27-28). Ježíšova moc zachovávat nebyla časná, fyzická moc. Byla věčná a duchovní – a byla založena na víře v něj jako ve Svatého Božího. Záchrana, kterou nabízel, se netýkala římského útlaku, ale útlaku satana, hříchu a dokonce samotné smrti.
Znovu vysvěcení chrámu bylo připomínkou Boží moci dodržet své sliby a zachovat svůj lid Izrael. Na Šalomounově verandě však toho dne stál někdo větší než Chrám. A vznesl ohromující nárok. „Já a můj Otec jsme jedno“ (v. 30). Nezapomeňte, že je Chanuka. V mysli mého lidu byla čerstvá skutečnost, že správně odmítl falešné Antiochovy nároky. Nyní je tu Ježíš, který stojí v chrámu a uplatňuje svůj vlastní nárok na božství. Reakce mého lidu byla předvídatelná. „Tehdy Židé opět vzali kameny, aby ho ukamenovali“ (v. 31). A kdyby nebyl tím, za koho se vydával, měli by naprosté právo tak učinit.
Zázrak Emanuelův
Když můj lid odmítl Antiocha, Bůh dodržel své sliby a zázračně ho zachoval. Když však židovští vůdci tehdy Ježíšovy nároky neprávem odmítli, propásli ještě větší zázrak, než bylo vítězství Izraele nad přesilou syrské armády navzdory všem předpokladům. Unikl jim zázrak Immanuela, Boha s námi. Tento zázrak dal Ježíši právo nárokovat si moc zachovat ty, kdo k němu přicházejí. Jedině jako Bůh přišlý v těle je Ježíš „schopen zachránit až do krajnosti ty, kdo skrze něho přicházejí k Bohu“.
Bůh skutečně plní své sliby, i když to nedokážeme rozpoznat. Řekl: „Hle, panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Emanuel. Neboť se nám narodilo Dítě, Syn je nám dán a vláda bude na jeho ramenou. A jeho jméno bude znít Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izajáš 7,14; 9,6). Ježíš tato vzácná Boží zaslíbení naplnil. V něm Bůh prokázal svou věrnost Izraeli i celému světu.
Protože Bůh plní svá zaslíbení, zachrání a podpoří Izrael… a všechny, kdo vzývají jeho jméno skrze víru v Emanuela.
Tento měsíc mohou ti z nás, kdo přijali jeho nároky, slavit zázrak Chanuky i zázrak Kristova narození. Protože Bůh plní své sliby, zachrání a podpoří Izrael. Protože Bůh plní své sliby, zachrání a podrží všechny, kdo vzývají jeho jméno skrze víru v Immanuela, našeho Mesiáše Ježíše. Protože Bůh plní své sliby, učinil z každého krví vykoupeného věřícího svůj vlastní chrám, v němž se usídlil Immanuel, Bůh s námi. A protože Bůh plní svá zaslíbení, připojte se k nám a znovu se zasvěťte životu pro Něho mocí Ruach ha kodeš, Ducha svatého, který v nás hoří.
Tento obsah byl převzat z dřívějšího článku Židé pro Ježíše.