Spousta z nás se nikdy nepodívá na své dítě a nebude vědět, komu přesně se podobá ???
Ale to je prostě součást života Liv (@livsalone), která je opravdu otevřená a upřímná ohledně toho, že její čtyřměsíční syn Herb se narodil pomocí dárce spermatu.
V exkluzivním rozhovoru s MadeForMums se devětatřicetiletá Liv podělila o vše, co ji potkalo na cestě k mateřství, o svém rozhodnutí využít dárce spermatu a o tom, jak to ovlivnilo její těhotenství i život sólo rodiče…
Musíme říct: Liv je díky své naprosté transparentnosti jednou z našich hrdinek a její příběh je pro nás napínavým čtením, už jen proto, že jsme zvědaví.
Také doufáme, že to bude opravdu užitečný zdrojový materiál pro všechny ženy, které o tom samém také uvažují ?
„V 38 letech, bez dítěte, jsem věděla, že musím jít a vyřešit to“
„Počítám, že to trvalo celkem 10 let , protože jsem byla svobodná doslova celý svůj dospělý život,“ začíná Liv.
„Celé roky jsme si říkali: ‚Nebylo by to vtipné, kdybych musela použít krocana, abych otěhotněla, hahaha‘ – ale vždycky jsem v koutku duše věděla, že to stoprocentně udělám.“
„Je to vtipné, když je vám 25/26 let. Jeden můj kamarád mi vždycky říkal: „Tak pojď, kdy je ten termín?“ A já na to: „Myslím, že kolem 35“. A pak se přehoupla pětatřicítka a já si říkám: ‚Ne, pořád si dělám jenom srandu‘.
„Ale pak jsem se dostala na 37/38 a najednou to byla jasná věc, kterou jsem musela udělat.
„Od třinácti let jsem teta, takže jsem byla vždycky obklopená dětmi. Když jsem odcházela z univerzity, v mé ročence bylo na pitomé tabulce ‚Nejpravděpodobnější…‘ napsáno ‚Nejpravděpodobnější, že se proměním v Pippu Rossovou z domova & pryč‘ – ženu, která měla doma vždycky stovku opuštěných a zatoulaných dětí, vždycky obklopenou lidmi a dětmi….
„To, že jsem se dostala do věku 38 let a pořád jsem neměla žádné dítě, znamenalo, že jsem to musela jít vyřešit.
„Už jsem nemohla poslouchat, jak mi někdo říká, že je těhotný, a sama se nepokusit otěhotnět, ať už jakkoli.“
„Po šesti měsících mám nohy ve vzduchu na klinice na Harley Street“
Po potvrzení svého rozhodnutí se Liv ocitla před ještě dalšími rozhodnutími – potřebovala si vybrat dárce a kliniku pro léčbu neplodnosti, která by mohla provést intrauterinní inseminaci (IUI), kterou by potřebovala k otěhotnění se spermatem dárce.
Vybrala si dárce z Dánska, našla příslušnou spermabanku a o víkendu vybírala z mnoha možností jen dva kandidáty.
Proces, který zahrnoval prosévání hromad informací o každém z nich (včetně fotek miminek, zvukových nahrávek, ručně psaného dopisu a všech životopisných informací, které byste mohli potřebovat) – než konečně přistála na svém dárci.
A pak už šlo jen o to, najít kliniku pro léčbu neplodnosti, kde by se mohla pokusit o tolik vytoužené miminko.
„Když už jsem tam, tak se tomu plně věnuji. Jakmile jsem se rozhodla, byl to už jen proces postupných kroků.
„Pak jsem o 4, 5, možná 6 měsíců později skončila s nohama ve vzduchu na první IUI na klinice na Harley Street.
„A pak jsem si říkala ‚s***, co když to opravdu vyjde?‘, ale mám podezření, že to je stejné pro ‚normální‘ pár, který se snaží o dítě.
„I když jsem byla na několika klinikách, abych si s nimi promluvila o svém léčebném plánu, nepřipadalo mi to reálné. Bylo to něco, o čem jsem mluvila – ne něco, co se mi skutečně děje, i když jsem si to opravdu přála.“
Výběr kliniky pro léčbu neplodnosti (stejně jako spermabanky) může znít jako volba, nad kterou je třeba dřít – ale Liv přiznává, že na to „šla jako býk do obchodu s porcelánem“ a měla si věci více prověřit.
„Mám přátele, kteří pracují v oboru plodnosti – a ti kontaktovali kliniku na Harley Street, která právě začínala. Protože jsem je znala, cítila jsem se na této klinice docela bezpečně a po jiných klinikách jsem se ani moc nepídila,“ říká.“
Shodou okolností, protože to byla nová pobočka kliniky, neměli v době, kdy jsem chtěla začít s léčbou, připravené žádné vybavení. Ale v hlavě jsem byla připravená na tu první léčbu – prostě jsem odmítala čekat měsíc navíc.
„Takže jsem si pak doslova vygooglila „kliniky pro léčbu neplodnosti na Harley Street“ a jediný důvod, proč jsem si vybrala právě tam, je ten, že bydlím v Oxfordu a je to tam hodinu cesty vlakem…“
„Kliniky pro léčbu neplodnosti mě donutily říct si: „Kašlu na to, tohle je moje všechno.“
„Když se na to dívám zpětně, tak jsem si to dostatečně neprozkoumala… Vybrala jsem si kliniku, která pro mě asi nebyla nejlepší, ale kdybych to dělala znovu, tak bych se porozhlédla a zašla na výstavy o plodnosti a podobně.
„Skutečným problémem je, že se ke klinikám pro léčbu neplodnosti přistupuje jako k firmám – což jsou, dělají to pro peníze, ne proto, že by zoufale toužily po tom, abych otěhotněla.
„Ale zapomínají, že mají co do činění se skutečně zranitelnými lidmi. Jednají s opravdu zoufalými lidmi, často.“
„Je toho hodně, co bychom si měli přát od mnoha klinik a jejich… řekněme lůžkového chování.“
Z Liv jsme získali dojem, že její zkušenost (která samozřejmě nebude zkušeností každého) s několika zákroky IUI byla ve skutečnosti mnohem tvrdší než výběr dárce.
„Volala jsem na jednu kliniku s dotazem, který si zaboha nemůžu vybavit – myslím, že se týkal skladování spermií,“ vysvětluje. „Proč byste měl znát odpověď? To byste prostě nevěděli, kdybyste nebyli z oboru – a žena na druhém konci telefonu se mi vysmála.“
„Existuje určitá úroveň respektu, kterou musíte mít k platícím klientům – a za tohle platíte HODNĚ peněz. Není to jako zajít si do obchodu pro plechovku coly.“
Pravda, Liv se nemýlí. Už víme, jak drahé mohou být zákroky jako IUI a IVF – a jak sama přiznala v předchozím příspěvku na blogu: „
„Ani následná péče nebyla skvělá. Ta moje byla příšerná. Po dvoutýdenním čekání mi zavolali a řekli *nahodili velmi povýšený, falešně šťastný hlas*: „Tak co, byla jste úspěšná?“
„Když jste řekla, že ne, dostala jste tohle neupřímné: „Jé, tak to je škoda. Máme tě objednat na další cyklus?“
„A pak si řekneš: ‚F***off, tohle je moje všechno a právě jsem utratil miliardu liber‘. I kdyby se tvářili, že jim na tom záleží, bylo by to lepší než ty neupřímné, právě přečtené scénáře, robotické telefonáty, které dostáváte.
„Vlastně mi volali před měsícem a řekli *zase ten falešně šťastný, povýšený hlas*: „Tak co, bylo vaše těhotenství úspěšné?“ A vlastně, co kdyby nebylo? U takového těhotenství je vysoké riziko potratu.“
Těhotenství Liv – a nevyhnutelná panika z dárcovství
Naštěstí Liv nebyla na téhle lodi – i když bohužel absolvovala tři neúspěšná kola IUI, než otěhotněla se svým chlapečkem ?“
„V mé hlavě bylo čtvrté IUI poslední pokus. Chtěla jsem si dát rok pauzu od léčby neplodnosti, zhubnout, našetřit nějaké peníze a pak jít na IVF.“
„A opravdu jsem si myslela, že to 4. nepůjde. Přišla jsem ten den na kliniku a bylo mi to jedno, zatímco předtím jsem večer předtím chodila spát v sedm večer a chodila na masáže a dělala všechny ty věci, abych byla na ‚maximu‘ – ale na tuhle jsem šla s tím, že to nevyjde.
„Byla jsem u bráchy doma, s dospělými neteřemi, a najednou jsem si řekla: ‚No vlastně už jsou to dva týdny od kliniky, už si můžu udělat test. Tak jsem si ten test udělala u něj doma. Neřekla jsem jim to. Prostě jsem šla po schodech, osprchovala se, nasnídala.“
„Pak jsem si vzpomněla: ‚Sakra, ten test je nahoře v koupelně,‘ tak jsem šla dolů a říkala jsem si: ‚Panebože! Tady je určitě napsáno, že jsem těhotná!“
„Musela jsem si vzít ještě nějaké další, aby mě zkontrolovaly, a pak bylo hodně křiku a samozřejmě slz – já brečím u všeho – a byl to opravdu krásný den.“
A ať už otěhotníte jakkoli, je to opravdu štěstí v neštěstí, jak se to těhotenství bude skutečně cítit. A co se týče Liv? No, ta na to šla určitě zkrátka…
„Moje těhotenské příznaky byly kurevsky odporné. Bylo mi špatně, fyzicky špatně, až do 37. týdne. Správně. Nebylo to vůbec ideální. Chtěla jsem mít tu část těhotenství za sebou, protože mi bylo tak zle, že jsem se nemohla soustředit na práci. Neustále jsem zklamávala lidi a prostě jsem to potřebovala mít za sebou.
„Ale pak mě vyděsilo, že těhotenství skončilo a najednou je tu dítě, po kterém jsem toužila, které jsem si přála a ve které jsem doufala. A pořád jsem myslela na toho dárce…“
„Vyrazilo mi dech, že nevím, jak vypadá“
„Vím, že by ti mělo být jedno, jak tvoje dítě vypadá, a mně to jedno není, ale spíš mi vadí, že nevíš, jak vypadá. To mi vyrazilo dech.“
„Pořád bojuju – no, ne bojuju, ale přijde mi to divné – když se podívám na Herba, že nevím, jestli má nos po dárci, a tak podobně.“
„Vůbec se v něm nevidím, ale moje rodina ano. Vypadá jako můj synovec, když byl ještě mimino. Rozhodně je průchozí jako můj.
„Mám v telefonu fotku dárce, když mu bylo asi 18 měsíců až 2 roky. Nedívám se na ni, protože mě děsí. Moje sestra ji ale má.“
„Sestra si kupodivu myslí, že dárce na té fotce vypadá jako já, když jsem byla ve věku dárce. Což je vážně divné a možná ode mě narcistické. Vybrala jsem si někoho, kdo vypadá jako já.“
„To mě vůbec nenapadlo, když jsem tu fotku viděla. Ale moje sestra říká: ‚Liv, vypadá úplně stejně jako ty‘.“
Musí neustále myslet na to, jak se k tomu všemu bude Herb stavět po letech, až z něj nebude čtyřměsíční zoubek, který se po ní momentálně plazí…
„Řeknu mu to, jakmile to bude schopen pochopit ,“ říká. „Mám adoptovanou neteř a synovce a moji sourozenci se k nim vždycky chovali opravdu otevřeně ohledně toho, že jsou adoptovaní, a já budu s Herbem stejná, vysvětlím mu přírodu a to, že jsem potřebovala, aby mi člověk daroval, aby mohl vzniknout.“
„Ve skutečnosti je o tom také spousta skvělých knih, protože je to mnohem rozšířenější, než by si lidé mysleli.
„Jedním z důvodů, proč jsem si vybral jeho dárce, bylo, že to byl otevřený dárce, což znamená, že ho Herb může kontaktovat, až mu bude 18 let, a v profilu dárce uvedl, že doufá, že ho někdo jednou kontaktuje na šálek kávy.
„To je Herbovo rozhodnutí. Postaral jsem se o to, aby to byl otevřený dárce, protože jsem nechtěl, aby Herb chtěl zjistit, kdo je jeho dárce, a já jsem vybral takového, kde to nejde.
„Udělal jsem dost rozhodnutí za Herba, abych mu to vzal.
„Jednoho dne pojedeme do Dánska a najdeme jeho dárce. A já toho člověka obejmu a bezpochyby budu plakat.“
„Je to úžasná věc – mohlo by to být megalomanské a tak podobně – ale rád si myslím, že to udělal, protože chtěl někomu dát velký dar.“
„Velký dar, který mi teď prdí na klíně,“ směje se.
„První měsíc svobodného rodičovství byl těžší, než jsem kdy čekala.“
V Livině případě znamenala realita použití dárcovského spermatu také něco jiného: od začátku se bude s celou tou novorozeneckou smrští a rodičovským dobrodružstvím potácet sama.
(Samozřejmě existují tuny svobodných rodičů, kteří to naprosto zvládají. Ale jít do porodu s vědomím, že nemáte podporu partnera, nemůže být snadné.“
„Po příchodu Herba byl první měsíc mnohem těžší, než jsem kdy čekala. Vůbec nikdy,“ přiznává.
„Lidé se hodně soustředí na porod, což je trochu psychické, protože s porodem můžete udělat úplně všechno – pokud tedy nemáte opravdový strach z porodu, třeba tokofobii. Vydrží to jen tři dny, než ho vypráskají.“
„Máte všechny ty lekce, bl**dy NCT kurzy a tak, ale nikdo vám neřekne o prvním měsíci – kdy prostě netušíte, co děláte.“
„Měla jsem fakt štěstí, měla jsem tu sestry, první měsíc. Střídaly to a byly úžasné, ale obě jsou rodiče.
„U páru si myslím, že někdy jste tam oba úplně bezradní a říkáte si: ‚Co budeme dělat? Kdežto já měla větší štěstí v tom, že jsem měla tyhle dvě ženy, které mají spoustu dětí a už to věděly.
„Pak jsem si uvědomila, že potřebuju rutinu – byla jsem ve volném pádu – tak jsem prostě našla knihu na Amazonu. Potřebovala jsem vědět, co mám dělat, protože jsem vůbec netušila, jak si den strukturovat.
„Naštěstí je to zatím opravdu spokojené dítě. Myslím, že proto, že jsem ho od prvního dne dávala lidem. Kdokoli řekne: „Můžu se pomazlit?“ a já na to: „Jo, vrátím se do dvou hodin.“
„Neustále ho někam vozím, abych mohla dělat práci nebo, víte, být sama nebo spát. Nechtěla jsem, aby byl pořád jen se mnou, nebo aby se cítil nejistě, když tam nejsem.“
„Opravdu mě ale mrzí, že jsem se v prvním měsíci víc neochladila. Steph Douglasová z pořadu Nekupte jí květiny mluvila o ‚zvednutí padacího mostu‘ a já jsem se po celou dobu těhotenství tak vžívala do myšlenky: ‚Rozhodně to udělám‘.
„Opravdu jsem si myslela, že to dělám, když se Herb narodil, ale rozhodně jsem to nedělala. Vstával jsem a chodil ven. Měla jsem ten měsíc přijmout – i když byl děsivý – a prostě se věnovat sobě, jemu a sestrám.“
„Byla jsem připravená bojovat – ale lidé byli jen zvědaví.“
Liv však v životě nezvedá padací most, k tomu má daleko. O své cestě je rozkošně upřímná – a také velmi veřejná – na Instagramu i na svém blogu.
Ale v této hrozné době maminek, které se stydí, a trollů na sociálních sítích si nemůžeme pomoct, ale zajímalo by nás, jestli ji někdo „nenáviděl“ za to, že byla tak upřímná ohledně toho, jak se jí narodila Herb?
Překvapivě (a naštěstí) ne – což, jak přiznává, byl šok i pro ni. „Předpokládala jsem, že ji dostanu, a připravila jsem si bojové kalhoty, ale žádnou jsem neměla…
„Před rokem jsem ji měla na Instagramu, ale bylo to tak směšné, že jsem se o tom ani nepouštěla do diskuse. Byl to jen úder pro někoho, kdo se chtěl hádat.“
A co se týče jejího okolí, vyjma sourozenců a milých, podporujících přátel? „Jedna z maminčiných kamarádek – moji rodiče zemřeli, když jsem byla teenager, ale s některými jejich přáteli zůstávám v kontaktu – to prostě nechápala.
„Řekla: ‚Miláčku, proč si prostě nezkusíš najít manžela? Bude to mnohem snazší. Znáš to, když si prostě řekneš: ‚Nekecej!“ Jo, mám to! Ale myslela to dobře, jen chtěla, abych byla šťastná.
„Většina lidí si říká: ‚To je neuvěřitelné‘ a chce vědět, jak jsem to dokázala. Obvykle je to spíš intrika než znechucení. Mám takové štěstí. Vždycky jsem se setkala jen s pozitivními věcmi.
„Lidé jsou opravdu zvědaví a někteří si říkají: ‚Ježíši, ty jsi blázen, proč bys to dělala sama?‘ – protože je to kurevsky těžká práce!“
Především říká, že neumí lhát – takže být světu naprosto otevřená ohledně poloviny dědictví malého Herba byla jediná možnost.
„Jakmile jsem se rozhodla, že do toho půjdu, musela jsem být co nejotevřenější, neumím věci držet v sobě.“
„Také nemůžete najednou někam přijít s dítětem a čekat, že se lidé nebudou ptát a zajímat se, odkud je.
„Nechtěla jsem, aby to bylo velké tajemství typu: „Jé, viděli jste, že Liv má dítě, a kdo je jeho táta?“
„Je prostě jednodušší to říct: Koupil jsem sperma na internetu. Smiř se s tím.“
Sledujte velmi milou Liv na Instagramu – nebo si přečtěte její blog
Obrázky: Instagram/Livsalone
- Jaké možnosti řešení neplodnosti jsou k dispozici ve Velké Británii
- Přidejte se k našemu fóru o plodnosti, pokud si potřebujete popovídat
- Studie: co ženy (zřejmě) chtějí od dárce spermatu
.