Posláno anonymně:
Když jsem chodila do školy, nebyla jsem nikdo druhý, pokud jde o vyprávění sprostých vtipů. Dokázala jsem najít narážku na cokoli – ale zcela reálně jsem toho o sexu ani o vlastním těle moc nevěděla. Nejzábavnější na tom bylo, že jsem nevěděla, jak málo toho vím – alespoň dokud jsem nezačala chodit s lidmi.
Poprvé jsem se intimně sblížila se svým prvním klukem, když jsem chodila do dvanácté třídy. Byli jsme spolu ve vztahu na dálku už skoro rok, když za mnou přišel. Moji rodiče o našem vztahu věděli a nevadilo jim to. Když tedy přijel do mého města, směl zůstat u mě doma. Strávili jsme spoustu času povídáním, sledováním filmů a poznáváním svého (i vlastního) těla. To všechno pro mě bylo velmi nové, protože v té době jsem se styděla podívat i na vlastní vagínu. Sakra, dokonce jsem ani nevěděla, jak vypadá penis.
On se mým naprostým nedostatkem znalostí docela bavil, protože na rozdíl ode mě ve škole sexuální výchovu skutečně absolvoval. Taky mu pomohlo, že sledování porna se zdálo být pro kluky naprosto přirozené, zatímco od holek se očekávalo, že se budou držet sakra dál. Bez ohledu na to mi nikdy nevyčítal, že toho moc nevím, a jemně mě provedl celým procesem zkoumání mé sexuality s ním. Bylo to bezpečné, zábavné a pozitivní – a někdy i děsivě děsivé.
Jednou ráno jsem šla k němu do pokoje, zrovna když se probouzel, a trochu jsme si tam zablbli. I když od jeho příchodu uplynulo několik dní (bez slovní hříčky), rozhodli jsme se, že sex mít nebudeme – hlavně proto, že jsme věděli, že to mým rodičům není příjemné. Ale moc jsme po tom toužili, protože jsme se oba nesmírně přitahovali.
V tu chvíli, když jsme byli oba úplně oblečení a on pod dekou, jsem si ho rozkročila, abychom si oba mohli představit, jaké by to asi bylo mít skutečný sex. Netřeba dodávat, že jsme byli oba velmi vzrušení. Ale protože jsem moc nerozuměla tomu, jak fungují sexuální tekutiny, nebyla jsem si jistá, jestli jeho pre-kum přistálo na povrchu mé vagíny. Na tomto místě mám pocit, že bych měla zopakovat, že mezi jeho tělem a mým byly nejméně čtyři vrstvy látky. Bez ohledu na to mě vlhkost, kterou jsem cítila mezi nohama, několik následujících dní velmi trápila.
V té době se blížila moje menstruace. Obvykle, když se blíží menstruace, zažívám velmi silné návaly hladu – příznak, o kterém jsem slyšela, že je běžný i u těhotných žen. Ups! Během těch dvou dnů jsem se velmi upřímně bála toho, co se stalo, ale snažila jsem se to ze všech sil neřešit. Nakonec jsem své obavy vyjádřila svému příteli. Řekl mi, že je naprosto nemožné, abych byla těhotná, ale já mu nevěřila.
Den po tomto našem rozhovoru se moje matka začala chovat velmi podivně. Zdálo se, že se na mě zlobí, a zaslechla jsem, jak ve svém pokoji pláče, zatímco se ji táta snaží utěšit. Napětí v mém domě bylo velmi vysoké – a velmi brzy mezi ní a mnou vypukla hádka.
Přes slzy a křik mi řekla, že zaslechla, jak mluvím se svým přítelem o svých obavách z těhotenství – a byla vyděšená. Tak jsem jí řekla, co se stalo. Její výraz se okamžitě změnil. Vypadala velmi pobaveně. „To je všechno?“ zeptala se.
Zřejmě nemůžete otěhotnět tím, že někoho roztahujete přes čtyři vrstvy látky.
Při zpětném pohledu je to jeden z těch trapných a vtipných momentů, o kterých nikdy nechci mluvit. Ale pokaždé, když si na to vzpomenu, připomenu si, jak jsem se učila o praktických prvcích sexu. Vzpomínám si, jak jsme se s ostatními kamarádkami (které měly intimní vztahy) bavily o tom, jak jsme se technické aspekty rozkoše učily od svých (mužských) partnerů a z laciných románů pro holky. Představovala jsem si, že moje poprvé bude jako sexuální scéna ve filmu „Juno“, kdy on hladce vklouzne dovnitř a já zalapám po dechu při tom pocitu (panenská blána – co to je?). Ale když k tomu konečně došlo, bylo to pomalé, neohrabané a dost krvavé na to, abych si říkala, jestli jsem nezačala menstruovat.
Tenkrát jsem patřila mezi jediné lidi v naší skupině, kteří měli sex. Takže jsem měla pocit, že se o své zážitky musím podělit s každou holkou, kterou jsem znala, protože jsem se pořád divila, proč mě nikdo předem neupozornil. Ukázalo se, že ani to nebyl dobrý nápad, protože – světe div se – každý má jiné tělo a jiné zkušenosti. Moje varování o nepoddajných panenských blánách a zakrvácených prostěradlech jako z místa činu místo toho, aby kamarádkám pomohla, nakonec spoustu z nich odradila od něčeho, co opravdu, ale opravdu chtěly dělat.
Ve škole mi tyhle rozhovory s ostatními holkami připadaly úplně normální – dokonce super, jako bychom byly Ženy světa. Měly jsme pocit, že toho hodně víme – ale ve skutečnosti byla spousta z toho jen domněnka. Učení od našich partnerů nám pomáhalo cítit se s nimi propojené, ale neuvědomovaly jsme si, že se na nich stáváme informačně závislé. Kdyby mi můj partner řekl, že můj klitoris je ve skutečnosti nádor, pravděpodobně bych mu uvěřila.
Podívám-li se zpět, protože mými zdroji informací byli obvykle vrstevníci (kteří byli stejně zmatení jako já) nebo filmy jako „50 odstínů šedi“, ocitla jsem se v mnoha situacích, kdy jsem měla pocit, že se mnou buď není něco v pořádku, nebo jsem se divila, proč nedokážu pochopit, co se se mnou děje. V tomto smyslu není příběh o mém prvním těhotenském strachu jen hloupou historkou pro zasmání – vystihuje pro mě, jak se moje cesta za poznáním vlastního těla skládala z velké části z pokusů, omylů a nesprávných představ, které jsem řešila, až když už bylo pozdě.
Kampaň KYBKYR 2.0 Nadace YP se zaměřuje na to, aby mladí lidé měli přístup k informacím o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech, které jsou ověřené fakty, založené na důkazech a sexuálně pozitivní. Kampaň poskytuje zdroje, které mladým lidem pomáhají prosazovat přístup ke komplexní sexuální výchově (KSE) u rozhodujících a autoritativních osob v jejich životě, včetně členů rodiny, učitelů a vedoucích pracovníků vzdělávacích institucí.
.