Písemný systém, označovaný také jako písmo nebo ortografie, je konvence pro znázornění jednotek mluveného jazyka pomocí značek na kamenech, listech, hlíně, kůře, kovu nebo papíru. Studium systémů písma do značné míry spočívá ve stanovení korespondence mezi těmito značkami neboli symboly a jednotkami mluveného jazyka, jako jsou jednotlivé hlásky, slabiky, morfémy (nejmenší významové jednotky) nebo slova. Zatímco řeč je pomíjivá, písmo zanechává trvalý záznam jazyka. vynález písma před přibližně 5 000 lety je pravděpodobně jedním z největších úspěchů lidstva. Bez písma by nebyly možné lidské dějiny a lidské poznání světa. Názory na to, proč lidé cítili potřebu psát, se různí. Někteří se domnívají, že hybnou silou bylo náboženství, zatímco jiní naznačují, že motivací byla potřeba vést obchodní záznamy. Zajímavé je, že jen asi třetina z 6912 světových jazyků má písemný systém.
Následují stručné popisy hlavních světových písemných systémů, z nichž některé již zanikly.
Záznamy o přepravě vedené na hliněných tabulkách daly v Mezopotámii v roce 3 100 př. n. l. vzniknout klínopisu. Symboly se na ploché hliněné tabulky škrábaly hranatou tyčinkou, která v hlíně zanechávala klínovité stopy. Název klínopis pochází z latinského cuneus „klín“. Do 26. století př. n. l. bylo klínopisné písmo upraveno pro zápis akkadštiny a odtud pro další jazyky, jako je chetitština (Turecko), ugaritština (Sýrie) a staroperština (Írán). Tato písma mají podobný vzhled.
 |
Akadská slabika složená ze souhlásky + samohlásky |
 |
Ugaritský symbol pro . Hliněné tabulky psané ugaritštinou poskytly první důkaz o řazení písmen v abecedě. |
 |
Starý perský symbol pro samohlásku . |
Tento systém vznikl přibližně ve stejné době jako klínopis. Vědci se snažili tento systém písma rozluštit poté, co byl téměř 1500 let mrtvý. Nakonec jej v roce 1822 rozluštil francouzský učenec Jean François Champollion.
 |
Egyptský glyf pro |
Když se Fénicie stala kulturní a obchodní křižovatkou starověkého západního světa, vznikla potřeba snadnějšího způsobu psaní. Výsledkem bylo vytvoření první skutečné abecedy semitským národem Sinajského poloostrova někdy mezi lety 1 500 a 1 000 př. n. l.. Tento systém používal symboly pro vyjádření diskrétních zvuků řeči.
 |
Fénické písmeno představující glotální stopu |
Fénická abeceda obsahovala symboly pouze pro souhlásky, což vyhovovalo semitským jazykům, ale nevyhovovalo řečtině. Řekové se domnívali, že potřebují symboly pro znázornění samohlásek. Vybrali si tedy některé semitské souhlásky k reprezentaci řeckých souhlásek a další symboly semitských souhlásek pak použili pro řecké samohlásky. Řecká abeceda tak byla první abecedou, která obsahovala symboly pro reprezentaci samohlásek.
| Α α | Řecká alfa, která reprezentovala zvuk . |
Římskou abecedu vyvinuli Etruskové, kteří obývali Apeninský poloostrov před Římany. Etruskové si z řecké abecedy vybrali určité tvary písmen a změnili několik zvukových hodnot písmen, aby lépe reprezentovaly jejich vlastní jazyk. Římané převzali etruskou abecedu pro zápis latinky a předali ji všem západoevropským jazykům.
 |
Staré etruské písmeno představující samohlásku . |
Mesrop Maštoc, duchovní arménského královského dvora, vymyslel arménskou abecedu, aby mohl přeložit Bibli do arménštiny. Arménskou abecedu ztratil po vzoru řecké abecedy.
| Ա ա | Arménské písmeno představující samohlásku . |
Písmo nušuri („minuskulní“) nebo kutchovani („hranaté“) se poprvé objevilo v devátém století. Asomtavruli a nuškhuri, souhrnně označované jako chutsuri (ხუცური, neboli „církevní písmo“), se používaly společně k psaní náboženských rukopisů, přičemž asomtavruli sloužilo jako velká písmena. nejstaršími příklady gruzínského písma je nápis asomtavruli v kostele v Betlémě z roku 430 n. l.. Moderní abeceda, nazývaná mchedruli (მხედრული, „světské“ nebo „vojenské písmo“), se poprvé objevila v 11. století. Pro nenáboženské účely se používalo až do 18. století, kdy zcela nahradilo chutsuri. Pravopis je fonematický, tj. jeden symbol zastupuje jeden zvuk.
| ა | Gruzínské písmeno zastupující samohlásku . |
Cyrilice je odvozena z řeckého písma s dalšími písmeny převzatými z dřívější hlaholice a také z hebrejského písma. Tato dodatečná písmena byla použita pro starou církevní slovanštinu, která nebyla v řeckém písmu zastoupena. Písmo je pojmenováno na počest dvou byzantských svatých Cyrila a Metoděje, tvůrců starší hlaholice. Cyrilici pravděpodobně vyvinuli žáci Cyrila a Metoděje. Dnes se používá k zápisu více než 100 jazyků, mezi nimi i ruštiny. V cyrilici existují poměrně drobné rozdíly v závislosti na jazyce. Písmo prošlo v průběhu času několika reformami.
Ge’ez, nazývaná také etiopština, je písmo založené na souhláskách, které bylo původně vyvinuto pro zápis semitského jazyka ge’ez. Každý symbol představuje kombinaci souhláska + samohláska. Používá se pro zápis amharštiny, tigrinštiny, tigštiny a řady dalších semitských jazyků, z nichž některé dnes přešly na upravené verze latinky.
| ቃ | Ge’ez symbol pro |
Raná aramejská abeceda je mimořádně starý systém psaní odvozený z fénické abecedy, systému psaní založeného na souhláskách, v průběhu 10. nebo 9. století před naším letopočtem. Postupem času se v aramejštině vyvinul charakteristický „hranatý“ styl. Používání aramejštiny jako lingua franca na celém Blízkém východě počínaje 8. stoletím př. n. l. vedlo k přijetí aramejské abecedy pro zápis hebrejštiny. Na konci 6. století př. n. l. byla raně aramejská abeceda nahrazena hebrejským hranatým písmem. Dnes je tedy známější jako hebrejská abeceda.
 |
Aramejské písmeno představující samohlásku |
| א | Hebrejské hranaté písmo symbol představující samohlásku . |
Arabské písmo vychází z nabatejské abecedy, která se používala k zápisu nabatejského dialektu aramejštiny. Nabatejci přidali k aramejské abecedě 6 symbolů pro vyjádření zvuků, které se v aramejštině nevyskytovaly. Nabatejská abeceda obsahovala pouze symboly pro souhlásky. Arabové přidali tečky nad a pod souhlásky, aby znázornili samohlásky. Nejstarší arabský nápis pochází z roku 512 n. l. Od té doby prošlo písmo několika úpravami. Jeho současná podoba (naskh) se poprvé objevila v 11. století n. l. a od té doby se používá zejména pro tisk. Arabské písmo používá několik dalších nepříbuzných jazyků včetně perštiny, paštiny a urdštiny, které používají upravenou verzi arabského písma, tzv. persko-arabštinu. Turečtina, svahilština, hausa a uzbečtina patří mezi jazyky, které používaly arabské písmo předtím, než přijaly latinku nebo cyrilici. Odhaduje se, že arabské písmo používá téměř 1 miliarda lidí na celém světě. Arabské písmo se píše zprava doleva v horizontálních řádcích.
| ب | Arabský symbol představující souhlásku |
Písmo bráhmi je předchůdcem mnoha písem vyskytujících se v jižní, jihovýchodní a východní Asii. Někteří badatelé se domnívají, že se vyvinulo z aramejského písma v důsledku námořního obchodu mezi Babylonem a Indií.
|
+
|
Bráhmí symbol představující slabiku |
Písmo Devanágarī je potomkem písma Bráhmí. Používá se pro zápis hindštiny, maráthštiny a nepálštiny. Jedná se o slabičný psací systém, v němž se každá slabika skládá ze souhlásky a neodmyslitelné samohlásky. Samohlásky se zapisují různě podle toho, zda jsou samostatné, nebo zda následují po souhlásce. Devanāgarī se píše zleva doprava ve vodorovných řádcích.
|
क
|
Symbol Devanāgarī představující slabiku |
Čínské písmo je nejstarší systém na světě, který se za posledních 4000 let téměř nezměnil. Předpokládá se, že vzniklo v podobě obrázků kolem roku 2 000 př. n. l. Nejstarší známé logografy neboli piktogramy byly vepsány na věštecké kosti. Některé z nich se podobaly předmětům, které se snažily znázornit. I tak se však jednalo o skutečný systém písma, nikoliv jen o sérii obrázků. Dnes je zhruba 600 čínských znaků piktogramy, zatímco většina znaků jsou fonosémantické sloučeniny. Systém čínského písma je pro tento jazyk dobře uzpůsoben, protože stejná slova se v různých částech Číny vyslovují zcela odlišně. Například slovo pro osobu se v různých oblastech Číny vyslovuje jako ren, yen, nyin nebo len, ale všude se píše jako 
. Tomuto symbolu rozumí mluvčí všech čínských dialektů bez ohledu na to, jak jej mohou vyslovovat. Čínský systém psaní je tak sjednocujícím faktorem pro všechny mluvčí této největší jazykové komunity na světě.
| 馬 | Tradiční čínský znak pro „koně“ |
Hangul se používá pro zápis korejštiny. Jedná se o abecedu, která se skládá z 24 písmen. Korejská písmena se tvoří tahy shora dolů a zleva doprava. Samohlásky a souhlásky se spojují do slabik, které se skládají z písmen uspořádaných do čtvercového bloku, nikoli lineárně. Slovo hangeul skládající se z ㅎㅏㄴㄱㅡㄹ se tedy zapisuje jako 한글.
Existuje několik základních typů psacích systémů. Mnoho psacích systémů zahrnuje několik typů
V abecedních systémech obvykle existuje určitý typ korespondence mezi grafickými symboly a zvuky. Jazyky se liší v pravidelnosti vztahu symbolů a zvuků. Jedním extrémem je španělština, která má velmi pravidelný systém. Na druhém pólu jsou jazyky jako angličtina a francouzština, které vykazují velkou míru nepravidelnosti. Systémy založené na abecedě používají jazyky po celém světě. Zde je několik ukázek některých světových písemných systémů založených na abecedě.
| Jazyk | Název jazyka v písmu daného jazyka |
|---|---|
| Arménština | հայերեն լեզու |
| gruzínština | ქართული ენა |
| řečtina | ελληνικά |
| Hindština | हिन्दी |
| Ruský jazyk | Rусский язык |
| Korejština | 우리말 |
| Španělština | Español |
| Kazachština | Қазақ тілі |
Abecedy založené na konsonantech, neboli abjad, představují pouze souhlásky nebo souhlásky plus některé samohlásky. Úplné označení samohlásek lze doplnit pomocí diakritiky. Většina abeced založených na souhláskách se píše zprava doleva ve vodorovných řadách. .
| Arabština | الْعَرَبيّة |
| Hebrejština | עִבְרִית |
Slabičné abecedy, známé také jako alfaslabiky nebo abugidy, se skládají ze symbolů pro souhlásky a samohlásky. Každé souhlásce je vlastní samohláska, kterou lze změnit na jinou samohlásku nebo potlačit pomocí diakritiky. Samohlásky mohou být také zapsány samostatnými písmeny, pokud se vyskytují na začátku slov nebo samostatně. Systémy založené na slabikách jsou běžné pro jazyky Indie, Indonésie a Filipín.
|
bengálština |
বাংলা |
|
thajština |
ภาษาไทย |
.
Slabikář je systém písma sestávající ze symbolů znázorňujících slabiky, které se obvykle skládají ze souhlásky + samohlásky nebo z jedné samohlásky.
|
Hiragana (japonština) |
ひらがな |
| Katakana (japonština) | カタカナ |
|
Inuktitut |
ᐃᓄᒃᑎᑐᑦ |
Komplexní písmo se skládá ze symbolů, které často představují jak zvuk, tak význam. Taková písma obvykle obsahují velké množství symbolů. Příkladem složitého písma jsou čínské znaky. Skládají se z následujících znaků:
- Piktogramy
Přibližně 600 čínských znaků jsou piktogramy. Jsou to stylizovaná vyobrazení předmětů v reálném světě a patří k nejstarším znakům v čínštině. Původně se zapisovaly na kamenné desky, kosti a želví krunýře. Například znak 溤 se vyvinul z piktogramu koně. - Ideografy
Ideografy jsou znaky odvozené ze symbolů představujících ideje nebo abstrakce. Například znak pro „jedna“ je 一. Jednoduché ideografy mohou být složené. Znak pro „dva“ je tedy 二. Dalším příkladem je 木 ‚strom‘ a 木木 ‚háj‘. - Složené ideografy
Ideografy jsou určeny k vyjádření relativně abstraktních představ, obvykle spojením několika piktogramů do složeného znaku, jehož význam může být poměrně libovolný, jako v následujícím příkladu.
|
日
|
月
|
明
|
|
‚slunce‘
|
‚měsíc‘
|
‚jasný‘
|
- Fonetické složeniny
Více než 90 % čínských znaků vzniklo spojením znaku s příbuzným významem s jiným znakem, který označuje jeho výslovnost. Tato praxe se objevila relativně pozdě ve vývoji čínského písma, když se zvýšil počet homofonů (stejně vyslovovaných slov). Skládání je dnes standardní metodou tvorby nových znaků.
|
Význam
|
Výslovnost
|
Znak
|
|---|---|---|
|
氵 xǔi ‚voda‘
|
木 mù ‚strom‘
|
沐 mù ‚mýt si vlasy
|
Některé jazyky používají kombinaci systémů zápisu. Například japonština používá kombinaci dvou slabikářů (hiragana a katakana) a znaků převzatých z čínštiny (kandži). Zde je uvedeno, jak se v těchto třech systémech zapisuje název japonského hlavního města Tokio:
.