Řekněte někomu, že jste si uřízli uzdičku, a pravděpodobně se dočkáte nechápavého pohledu. Pokud se však zmíníte – alespoň před mužem – že jste si přetrhli strunu na banjo, bude soucitně kroutit hlavou. Je to pravděpodobně nejcitlivější část mužské anatomie: hřeben kůže pod hlavičkou penisu, který ji spojuje s předkožkou.
Svůj jsem si utrhl dvakrát, poprvé při sexu před sedmi lety, když mi bylo 22 let. Štípalo to, ale do týdne se to zahojilo a už jsem na to nemyslel – až do loňského léta, kdy jsem si myl penis ve sprše a ucítil bolestivé zacukání. Při bližším pohledu jsem zjistil, že mám na uzdičce sotva viditelnou ránu. Tentokrát se to nezahojilo a po týdenní sexuální abstinenci se moje přítelkyně zarazila.
Neochotně jsem to vyklopil a dalších pár týdnů jsme abstinovali, ale když jsme to zkusili znovu, moje „struna“ byla pořád jako by na ní někdo vybíral Duelling Banjos. Jako pořezaný papír, velikost rány popírala bolest, kterou způsobovala. Nejprve jsme se obrátili o radu na NHS Direct, ale návrh úchylného poradce, že si za to můžeme sami, protože máme příliš mnoho sexu, byl neužitečný, rozčilující a, jak jsem měla zjistit, neměl s problémem nic společného.
Promluvila jsem tedy s mužskými přáteli. Jeden nebo dva trpěli a navrhovali, že se to zahojí, ale mně se nelíbila představa nekonečného čekání. Zkoušela jsem slané koupele, vazelínu, Savlon, dokonce i Sudacreme – krém na hojení opruzenin -, ale nevyléčilo mě to. Jak už to tak bývá, internet poskytoval rozporuplné informace a znepokojivé bylo, že na několika stránkách byla zmíněna úplná obřízka v celkové anestezii a pobyt v nemocnici přes noc. To potvrdila i zdravotní sestra, se kterou jsem mluvil v londýnské nemocnici Guy’s. Vůbec se mi to nelíbilo. Mám svou předkožku docela rád.
Po dvou měsících jsem zmatený a stále více znepokojený navštívil místní genito-urinární kliniku. Konzultant navrhoval buď opar (to jsem si opravdu nemyslel), nebo natržení způsobené krátkou uzdičkou – „frenulum breve“ – doslova „malá tětiva“. Vysvětlil mi, že to omezuje pohyb předkožky nad hlavičkou penisu, což vede k bolestivosti, modřinám a občas k malému, ale bolestivému natržení. Je to prý běžné, postihuje to asi 5 % neobřezaných mužů, většinou ve věku 17 až 30 let. Tak proč jsem o tom nikdy neslyšel?
Odpověď byla jednoduchá – existuje jen málo publikovaných lékařských výzkumů a lidé o tom nemluví. V roce 1958 jistý profesor Grewel v časopise Folia Psychiatrica Neerlandica vyslovil domněnku, že „zjevné opomíjení“ frenulum breve v lékařské literatuře je způsobeno kombinací kastračního komplexu mezi lékaři, pruderie a prosté mužské hrdosti, která brání mužům hlásit problémy s penisem – jak poznamenává: „Když je tento orgán ohrožen, vzniká strach a úzkost.“ Nicméně mé pátrání po tomto stavu pomocí obrovské internetové databáze Medline vyšlo naprázdno.
Konzultant GU si myslel, jak jsem se obával, že by mi mohla pomoci operace – naštěstí ne obřízka, ale něco, čemu se říká frenuloplastika. Je těžké slovy popsat, co to obnáší, a tak mi nakreslil nákres. Frenulum se svisle nařízne a dva malé kožní chlopně, které tím vzniknou, se několika stehy přišijí k předkožce. Ty se během čtrnácti dnů rozpustí a po několika týdnech se většina mužů plně zotaví a je schopna pokračovat v sexuální aktivitě. Možná to nezní jako zábava, ale je to lepší než metoda praktikovaná východoafrickým kmenem Luo, při níž se používají řezáky samce mravence vojáka.
Po několika dalších týdnech bez zlepšení jsem se rozhodl přeskočit potenciální patnáctiměsíční čekací lhůtu a nechat si vyšetřit přirození soukromě. Gordon Muir, urolog, kterého jsem navštívil v King’s College Hospital, se podíval na můj řez a byl si „na 80 %“ jistý, že by mi mohla pomoci frenuloplastika. „Máte konstrukční vadu,“ vysvětlil mi. „Problém je v tom, že i když se vám řez přirozeně zahojí, zůstane vám po něm jizva – silnější, ale křehčí kůže, která je náchylná k opětovnému rozštěpení.“
„Protože jsme každý jiný, nedá se jednoznačně určit, co přesně představuje problematickou uzdičku, ale obecně platí, že větší pravděpodobnost problémů nebo natržení je, pokud při erekci automaticky přetahuje předkožku dopředu přes hlavičku penisu. Operace je mnohem rychlejší a méně traumatizující než úplná obřízka. Provádíme ji v lokální anestezii jako ambulantní zákrok a můžete se vrátit do práce, jakmile je hotová – pokud nejste profesionální sportovec.“ Ujistil jsem ho, že jsem pouze nadaný amatér.
„Zanechává to jizvu?“ „Ano,“ odpověděl jsem. Zeptal jsem se. „Bude to vidět?“ „To záleží na tom, jak pozorně se díváš. A jestli se pořád bojíš,“ zašeptal spiklenecky, „tak se neboj – sám jsem si to nechal udělat a navíc to natáčela skupina studentů medicíny.“
Zřejmě mnoho mužů, kteří nevědí o frenuloplastice, vyhledává úplnou obřízku, aby problém vyřešili, a s úlevou zjišťují, že si ve skutečnosti mohou předkožku ponechat. V malé menšině případů však může být obřízka nutná. Navzdory Muirovu ujištění jsem se stále obával a marně čekal na nějaké přirozené zlepšení. Nakonec jsem se letos v lednu, asi půl roku poté, co se řez poprvé objevil, rozhodl, že to překousnu.
Operace byla hotová za 10 minut – bezbolestná až na injekci lokálního anestetika těsně pod hlavičkou penisu. Daleko horší byly ty příšerné Y-fronty, které jsem musel poté nosit, abych udržel malý gázový obvaz na místě. Odhodlán vyzkoušet Muirovu teorii jsem si v nemocnici dal šálek čaje a hned jsem se vrátil do práce (paradoxně na jednání na ministerstvu zdravotnictví), psychicky jsem se mračil při pomyšlení na to, co jsem udělal, ale fyzicky jsem byl v pořádku.
V průběhu následujícího měsíce mě bolestivé erekce trochu obtěžovaly a cítil jsem se trochu na dně – dokonce vykastrovaný. Ale když mi vyndali stehy, z krátké tětivy jsem byl fit jako rybička. Každodenní aplikace E45 udržuje malou operační jizvu pružnou – zřejmě je to lanolin – a po šesti měsících bolestivého sexu, po kterém následoval měsíc žádného, je úleva nezměrná.
{{horníLevá}}
{{{spodníLevá}}
{{horníPravá}}
{{spodníPravá}}
.
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Zdraví &pohoda
- Zdraví
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.