Mahátma Gándhí jednou přiznal, že nejvíce ve svém životě lituje toho, že se mu nepodařilo přesvědčit dva lidi. Jedním z nich byl Mohammed Ali Jinnah, jehož požadavek na samostatnou vlast pro muslimy vedl v srpnu 1947 k rozdělení Indie a Pákistánu a ke konci snu o jednotné, nezávislé Indii. Druhou osobou byl jeho vlastní nejstarší syn. Harilal Gándhí prožil celý svůj život ve stínu svého otce a strávil jej rebelií proti všemu, v co jeho otec věřil. Gándhího přísnou morálku, sexuální abstinenci a zásadový postoj vůči Británii zpochybňoval jeho syn, který byl alkoholickým hazardním hráčem obchodujícím s dováženým britským oblečením, i když jeho otec vyzýval k bojkotu zahraničního zboží. Harilal dokonce konvertoval k islámu a před svou smrtí v roce 1948, jen několik měsíců poté, co byl jeho otec zavražděn hinduistickým extremistou, si změnil jméno na Abdulláh.
Šedesát let po získání indické nezávislosti, o kterou se tolik zasloužil, je Gándhí symbolem nevinnosti a míru; prostý muž v selském oděvu, jehož vyznávání nenásilí porazilo Brity a později inspirovalo Martina Luthera Kinga i Nelsona Mandelu. Tohoto Gándhího před čtvrtstoletím ztvárnil Richard Attenborough v mnohonásobně oceněném filmu: polobůh oděný v dhótí. Attenboroughův film vyprávěl příběh Gándhího jako otce národa; nyní nový film Gándhí, můj otec odhaluje neobyčejný příběh syna a muže, kterého popsal jako „nejlepšího otce, jakého můžete mít, ale jediného otce, kterého bych si přál nemít“. Uvedení filmu se shoduje s vydáním nové monumentální biografie, jejímž autorem je Rádžmohan Gándhí, historik a Mahátmův vnuk. „Napsal jsem tuto knihu, protože jsem chtěl dát svému dědečkovi smysl,“ říká 72letý Rajmohan. „Bylo mi 12 let, když můj dědeček zemřel, a chtěl jsem být schopen říct svým dětem a vnukům, kdo Gándhí skutečně byl. Gándhího příběh není jen příběhem Indie a rozdělení: je to také příběh otce s velkými očekáváními a čtyř synů, pro které bylo těžké se mu vyrovnat.“
Odhaduje se, že žije 120 příbuzných Mohandase „Mahátmy“ Gándhího. Jsou to potomci čtyř synů – Harilala, Manilala, Ramdase a Devdase, Rajmohanova otce – které měl Gándhí se svou ženou Kasturbou, s níž se oženil, když mu bylo 13 let. Většina potomků není na očích veřejnosti, ale podle pravnuka Tušara Gándhího si všichni uvědomují význam svého dědictví. „Nevzpomínám si na žádnou etapu svého života, kdy bych nevěděl, kdo jsem,“ říká, „a i když měla Harilalova tragédie pro mou rodinu následky, teprve když jsem viděl tento film, mohl jsem si sám uvědomit, jak se to muselo stát.“ Ze čtyř synů to byl právě Harilal, kdo se proti svému otci obrátil nejprudčeji. Je to známý příběh – syn, který nedokáže zazářit tváří v tvář otcově genialitě – ale konkrétní napětí mezi Harilalem a jeho otcem pramenilo z nevyhnutelného konfliktu mezi požadavky být otcem národa a otcem svých dětí.
Mohandasi Gándhímu bylo teprve 18 let, když se mu narodil první syn, a Harilalovi bylo šest měsíců, když jeho otec v září 1888 opustil rodinu v Jižní Africe, aby se v Londýně vyučil advokátem. Gándhí si uvědomil, že je důležité trávit čas se svými pozdějšími syny, ale v prvních letech Harilalova života chyběl.
Nebyl to jediný způsob, jak se zkušenosti nejstaršího syna lišily od zkušeností jeho bratrů. „Když se Gándhí vrátil do Jižní Afriky, stal se úspěšným advokátem,“ říká Rádžmohan, „a jeho syn viděl velký finanční úspěch svého otce. Byl si vědom otcova pohodlného života, a to jak společenského, tak finančního. Když se Gándhí začal více angažovat v politickém boji a složil slib celibátu a chudoby, byl to pro mladého Harilala skutečný otřes, jaký to nebyl pro jeho mladší bratry, kteří si na dřívější dobrý život nevzpomínali.“
Gándhího politická filozofie vycházela z přesvědčení, že existuje větší dobro pro společnost, které vyžaduje, aby každý jednotlivec přinášel oběti. Nutnost nepůsobit pokrytecky znamenala, že jeho synové se v době, kdy rodina žila v Jižní Africe, učili doma. Nemohl chlapce posílat do soukromých evropských škol, aniž by se odcizil indiánské komunitě, ale tím, že zůstal věrný svým zásadám, rozzlobil své děti, které potkávaly jiné mladé lidi a dožadovaly se informace, do které školy chodily. „Charakteristickým znakem každého vůdce,“ tvrdí Rádžmohan, „je, že rozšiřuje pojem rodiny na celý národ, a proto pro své děti nedělá nic zvláštního.“
Když indický přítel nabídl Gándhímu možnost poslat jednoho z jeho synů na stipendium do Anglie, Gándhí se zeptal, zda je stipendium skutečně určeno pro jednoho z jeho chlapců, nebo pro nejzasloužilejšího mladíka z indické komunity v Jižní Africe. Muž neochotně souhlasil, že stipendium může dostat nejzasloužilejší mladý člověk. Gándhí okamžitě navrhl dva jiné chlapce, kteří si podle něj zasloužili více, a ti byli posláni do Anglie místo jeho vlastních dětí. „Chceš z mých chlapců udělat světce dřív, než se stanou muži,“ stěžovala si jeho žena, ale pro Gándhího měli být jeho synové ideálními symboly nové Indie, kterou se snažil vytvořit.
Harilal, rozhořčený, se rozhodl vybojovat si vlastní identitu. Začal pít a obchodovat s cizími oděvy za účelem zisku; Gándhího vztah se synem byl ještě více napjatý Harilalovým rozhodnutím znovu se oženit po smrti jeho první ženy. „Jak tě mohu já, který vždy prosazoval odříkání sexu, nabádat k jeho uspokojování?“ zeptal se Gándhí. „Pokud se chce Harilal oženit proti mému přání, budu o něm muset přestat uvažovat jako o svém synovi“. Zatímco Gándhí se hlásil k nenásilí, podnikání jeho syna v jednu chvíli záviselo na pokračování druhé světové války a mír vedl k finančním potížím.
„Harilal měl obrácený Midasův dotek,“ uzavírá Feroz Abbas Khan, režisér filmu Gándhí, můj otec. „Byl to muž, který měl tu smůlu, že všechno, co dělal, se mu prostě nedařilo. Založil podniky, které všechny zkrachovaly. Znovu a znovu to zkoušel a prostě mu to nevyšlo.“
Gandhi, můj otec začíná Harilalovou smrtí poté, co je vyzvednut na ulici v Bombaji a převezen do nemocnice. Lékaři si ho představují jako tuláka alkoholika. Zeptají se ho na jméno jeho otce a on odpoví: „Bapu“ – výraz lásky, kterým Indové označovali Gándhího. Lékaři souhlasí, že Bapu je skutečně otcem národa, ale požadují jméno jeho biologického otce. Je to dojemná scéna. „Gándhí je nepohodlná pravda,“ přiznává Khan, „a jeho zásady se těžko dodržovaly.“
Film Gándhí, můj otec, natočený v angličtině a hindštině a natáčený v Indii a Jihoafrické republice, není typickým bollywoodským snímkem. Spíše než obvyklá bombajská směs melodramatu a hudby je film debutujícího režiséra Khana nenápadný a lidský. Khan vycházel při psaní scénáře z vlastní divadelní hry Mahátma versus Gándhí; práci doplnil výzkumnými návštěvami Jižní Afriky a rozhovory s Gándhího příbuznými, přičemž po celou dobu sbíral dopisy, články a jakékoli další střípky informací, které by pomohly, aby jeho film působil autenticky.
„Mám k tomuto tématu a jeho důstojnosti odpovědnost,“ říká. „Nejsou tam žádné duety zpívané mezi Harilalem a jeho otcem, protože oni neměli duety – oni se hádali.“ Tyto hádky pramenily z Gándhího přesvědčení, že potřeby národa jsou důležitější než potřeby jednotlivce. „Jedním z důvodů, proč ho Indové tak milovali,“ vysvětluje Rajmohan, „bylo, že nebyl zaujatý vůči svým dětem – to byla jeho nejsilnější karta. Věděl, že pokud se chce Indie inspirovat, potřebuje takového vůdce, který je ochoten ‚zanedbávat‘ své děti.“
Ve skutečnosti byl křehkým, neklidným otcem. „Lidé se od začátku domnívají, že byl zázračný člověk,“ říká Rádžmohan, „nějaká neskutečně úžasná lidská bytost, která se vždy ovládala. Tak tomu ale vůbec nebylo.“ Ještě před uvedením filmu do kin se v Indii objevily protesty těch, kterým se toto zobrazení nelíbí, a požadavky, aby byl film zakázán.
Razi Ahmad, tajemník Gándhí Sangrahalaya, výzkumného centra v Patně, řekl: „Film byl zakázán: „Jsme toho názoru, že jakýkoli pokus o pošpinění obrazu národních hrdinů by neměl být povolen.“ Ve skutečnosti film odhaluje Gándhího lidskost a ta, jak říká Tušar Gándhí, měla být odhalena už dávno. „Gándhí se stal rukojmím svého mahátu. Je snadné říci, že nemůžeme napodobovat někoho, jako byl on, když ho stavíme na piedestal. To, co bychom měli dělat, je vidět ho jako normálního, křehkého člověka, který se snažil něčeho dosáhnout. Lidi jako on bychom měli napodobovat, ale ne je uctívat.“
– Gándhí, můj otec právě vychází. Gándhí: Rádžmohan Gándhí: Člověk, jeho lid a říše, vydává nakladatelství Haus Books, cena 25 liber.
{{vlevo nahoře}}
{{vlevo dole}}
{{vpravo nahoře}}
{{vpravo dole}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Film
- Indie
- Mahátma Gándhí
- festivaly
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.