Ostrov Portsmouth, který vystupuje ze zálivu Pamlico Sound jižně od Ocracoke, na vodnatém, větrném okraji státu, je jedním z posledních divokých, neobydlených ostrovů na pobřeží Severní Karolíny. Tady, za mosty, za telefonními sloupy a elektrickým vedením, v lepkavém, slaném oceánském vzduchu, leží bariérový ostrov, jak má být – rozlehlé úseky hladké, bílé pláže s přírodními dunami; slané bažiny s houpající se spartou a jehličím; travnaté pláně protkané klikatými, modrými potoky; houštiny voskových myrt a ošlehaných, solí zakrnělých cedrů a živých dubů; písečné pláně, které se střídají s promáčenými a suchými pouštěmi.
Dvaadvacet mil dlouhý a nikdy ne více než míli široký Portsmouth leží tři míle přes řeku od okresu Down East Carteret. Spolu se South Core Banks, kde se nachází Cape Lookout, a Shackleford Banks je ostrov navždy chráněn před rozvojem jako součást Cape Lookout National Seashore.
Služba národního parku vytvořila mořské pobřeží v roce 1976, aby vytvořila místo, kde má příroda přednost, místo, kde pelikáni převažují nad lidmi, kde mořské želvy hnízdí bez rušivých vlivů umělého osvětlení, kde ostrov migruje svým vlastním způsobem, ve svém vlastním čase.
Tuto izolaci je snadné udržet, protože Portsmouth není snadno dostupný. Vstupní body na ostrov – ostrov Ocracoke na Outer Banks nebo Atlantik na jihozápadě – jsou také vzdálené, dlouhá cesta autem nebo trajektem mimo vyšlapané cesty. Z těchto míst je Portsmouth dostupný pouze lodí, což je vždy nepředvídatelný způsob cestování. Vítr se zvedá bez varování a počasí se málokdy přizpůsobí plánům; jste vydáni na milost a nemilost živlům.
Buď se naučíte trasu sami na vlastní lodi a riskujete, že několikrát najedete na mělčinu, nebo pojedete s někým, kdo ví, jak se tam dostat. Asi 90 procent návštěvníků Portsmouthu pochází z Ocracoke a jedním z nejlepších průvodců Ocracoke je Rudy Austin, který do Portsmouthu jezdí celý život. Tento výlet si neobjednáte přes internet; zavoláte telefonem do Austinova domu a necháte jeho ženě vzkaz, jestli je mimo domov.
Z Atlantiku se dostanete malým trajektem z přístavu Morris Marina. Cesta trvá asi hodinu a končí na jižním konci ostrova, kde správa parku udržuje na pláži několik primitivních chatek. Z Atlanticu se můžete přepravit trajektem na čtyřkolce a spousta lidí to dělá, projíždějí ostrovem při hledání ryb a zastavují, aby se utábořili, kde se jim zachce.
Daleko od vyspělého světa postrádá Portsmouth i to nejzákladnější pohodlí. Není tu pitná voda, nedá se nic koupit, nikdo vás nevaroval před nebezpečnými proudy v Atlantiku, nikdo nevytáhl vaše SUV z písečných příkopů, když jste uvízli. Podmínky jsou drsné: nezlomný vítr, silné vlny, málo stínu, málo úniků před nechvalně proslulými ostrovními komáry a kousavými mouchami.
V rušné dny je však na všech 22 mílích ostrova méně než 30 lidí a je možné najít si vlastní vlnu k surfování, sluj k rybaření, pláž k procházce. Pláž je posetá výtrusy z moře – svižníky, kohoutky, mušlemi z pera, skotskými čelistmi, písečnými dolary. Zvukové kanály, mořský příboj a hlubiny zálivu se hemží rybami. V noci je tu ještě méně lidí a tma je celistvě černá, prošpikovaná největším počtem hvězd, jaké jste kdy viděli.
Tady, bez většiny lidského hluku, je mysl čistící ticho přírody a drobné zvuky ostrova jsou ostré a léčivé: skřípavé mávání křídel kormorána nad hlavou, syčení mořské pěny nad rozbitými mušlemi ve zpětné vlně, cvakání drápů písečných perutýnů, jak se šmátrají v bahně, šplouchání skákajícího parmice, která rozráží hladinu.
– – –
Na severním konci ostrova – na druhé straně Portsmouthu, na té udržované – je na bažinatých okrajích nečekaná mýtina. Nejdřív se nad stromy tyčí věžička, pak prosklená vyhlídková kopule. Když přijdeme blíž, je to strašidelný pohled: uklizená vesnice na neobydleném ostrově, žádné známky života kromě udržovaných budov. Bílý kostel, stojící osamoceně na svém kousku lysé trávy, je znamením zoufalství ve své osamělosti a naděje ve své čerstvě natřené přítomnosti.
Tady jsou vzpomínky na dřívější život: Chalupy s vykotlanými okny a plaňkovými ploty; prostá dřevěná školní budova se skládacími lavicemi uvnitř a cisternou vzadu; pošta s naleštěnými kovovými schránkami a velkým zvonem v okně; obchod se smíšeným zbožím s plechovkami a lahvemi a starou účetní knihou; Salter-Dixonův dům s prošívanými postelemi a fotografiemi starých ostrovanů; malebná, cedrem obložená záchranná stanice Portsmouth, úhledně červeně olemovaná, s kovovými lůžky a bójkami.
Na této části Portsmouthu máte pocit, jako by se vesničané za chvíli vrátili, jako by přišli z těch divokých končin a vrátili se do svého ostrovního života. Ale staří vesničané z Portsmouthu se nevrátí.
– – –
Evropští osadníci se na ostrov Portsmouth zaměřili v polovině 17. století díky jeho poloze podél zálivu Ocracoke Inlet, který byl v té době hlavní obchodní cestou státu. Portsmouth byl první plánovanou vesnicí na Outer Banks; místo aby rostl pomalu, dům po domu, byl v roce 1753 naplánován na papíře ještě předtím, než zde někdo skutečně žil.
V krátké době se Portsmouth rozrostl v prosperující námořní přístav. V polovině 19. století proplouvalo zátokou Ocracoke Inlet více než 1 400 nákladních lodí ročně a Portsmouth spolu s Ocracoke poskytoval veškerou pracovní sílu, sklady, přístaviště, obchodníky a lodě na přepravu zboží, které takový obchod podporovaly. V roce 1850 měla vesnice více než 500 obyvatel.
Úpadek Portsmouthu nastal po otevření zálivů Oregon a Hatteras při hurikánu v roce 1846. V průběhu let se námořní obchod přesunul dále na Outer Banks a Portsmouth nezaložil žádný nový průmysl. Americká záchranná stanice postavená na ostrově v roce 1894 poskytovala několik pracovních míst pro některé muže na ostrově, dokud nebyla v roce 1937 vyřazena z provozu. Řada ničivých hurikánů však přiměla mnoho lidí vzdát se života na ostrově. Na počátku 20. století byl Portsmouth jen malou, semknutou enklávou rybářských rodin. V roce 1955 zůstalo na ostrově 12 lidí. V roce 1971 zůstali na ostrově už jen tři lidé. Toho roku zemřel poslední mužský obyvatel a poslední dvě obyvatelky přestaly zůstávat celoročně, ale vracely se tam trávit čas, dokud nezestárly a nevydaly se na cestu.
Vesnice byla sice dávno opuštěna, ale nezapomnělo se na ni. Možná vypadá prázdná, ale nepůsobí tak.
„Nikdo tam nežije, ale mám pocit, že je tam silná přítomnost, něco jako blízkost ducha minulosti,“ říká Dave Frum, správce vesnice Portsmouth ze Správy národního parku. „Máte pocit, že se tu děly důležité věci.“
I dnes lidé s rodinnými vazbami nebo vazbami na starou vesnici chovají k ostrovu vroucí lásku. Dokonce i ti, kteří museli v těžkých dobách jíst vejce racků, kteří museli jezdit lodí do Ocracoke pro kus ledu, kteří měli na sekačkách na trávu dýmovnice, aby zahnali komáry, toužili po ostrově Portsmouth, když byli pryč.
– – –
Dnes je vesnice Portsmouth chráněna Správou národních parků jako muzejní připomínka dávno minulé doby a místa – rybářské vesnice Outer Banks z 30. let 20. století – místa, které většina z nás nikdy nepoznala a nikdo už nikdy nepozná. Expozice a exponáty vyprávějí příběhy lidí, kteří zde žili, o drsném životě, který snášeli, a také o jejich lásce k němu.
Frum a mnoho obětavých dobrovolníků s láskou pečují o vesnici pro návštěvníky. Dobrovolníci-rezidenti se zapojují v různých obdobích, v létě a na podzim přijíždějí na ostrov sami nebo ve dvojicích na několik týdnů, aby posekali trávu a přivítali návštěvníky, kteří přijíždějí do přístaviště Haulover Point nebo Wallace Channel. Ruku k dílu přiloží i skupina potomků a obdivovatelů ostrova známá jako Přátelé ostrova Portsmouth, kteří shánějí peníze, pracují na stavbách na ostrově a každý druhý rok pořádají sraz, aby udrželi zájem o vesnici při životě.
Frum, obyvatel Ocracoke, jezdí na loď do Portsmouthu dva dny v týdnu už více než 20 let a pravděpodobně strávil na ostrově více času než většina žijících lidí. Ve jménu údržby této vesnice snesl všechno, co mu příroda nadělila.
Frum ostrov Portsmouth zná. Dokáže vám říct, kdy tam v dubnu hnízdí indigoví ptáci, kdy tam v září hnízdí modré čírky, kdy tam v zimě přilétají ganety. Rostliny, zvířata, počasí, pocit staré vesnice – to vše se stalo obrovskou součástí jeho života.
„Je to jedno z těch míst, které se vám dostane do srdce,“ říká Frum. „Má pro vás přitažlivou sílu. Když tam strávíte nějaký čas, chytne vás to za srdce.“
To lidé často říkají, když mluví o své lásce k ostrovu Portsmouth. Mluví o silném magnetismu ostrova a smějí se nad nepraktičností toho, že se cítí nejvíce přitahováni místem, které je nejméně pohodlné a nejhůře dostupné.
Portsmouth Island
Informace o ostrově, včetně trajektů a budoucích návratů domů, najdete na stránkách Friends of Portsmouth Island na adrese friendsofportsmouthisland.org.
.