Bitva u Fort McHenry inspirovala 14. září 1814 Francise Scotta Keye k napsání „The Star-Spangled Banner“. Mark Clague z Michiganské univerzity opravuje některé rozšířené mýty o naší národní hymně.
Mýtus č. 1: Francis Scott Key byl během bombardování Baltimoru vězněn na palubě britské lodi.
Oprava: Key byl během bitvy na palubě své vlastní americké příměří lodi.
Key a jeho kolega právník John S. Skinner, americký agent pro válečné zajatce, vypluli 5. září 1814 z Baltimoru na americké příměří lodi a zamířili po řece Patapsco v naději, že se někde v Chesapeake Bay setkají s britskou flotilou. Jejich úkolem bylo vyjednat propuštění staršího doktora Williama Beanese, civilního nebojovníka, kterého Britové zajali, když odjížděli z Washingtonu poté, co zapálili Bílý dům, Kapitol a další vládní budovy jako odplatu za vypálení Yorku (dnešní Toronto) Spojenými státy v dubnu 1813.
Key byl přesvědčivým členem vyjednávacího týmu díky svým blízkým rodinným vazbám na Spojené státy i Anglii. Jeho otec sloužil v kontinentální armádě, jeho strýc zůstal během revoluce britským loajalistou. Keyova mise byla úspěšná.
Během jednání a poté po propuštění lékaře byli Key a Beanes přesunuti z H.M.S. Tonnant, kde vyjednávali s britským admirálem Cochranem, na H.M.S. Surprise a nakonec zpět na vlastní americkou příměří loď. (Během strastiplného 25hodinového bombardování byla jejich loď přivázána k britské lodi (nezúčastněné v bojích) a umístěna pod ochranou, aby Key a jeho společníci neprozradili obráncům Baltimoru žádné odposlechnuté útočné plány. Key se pravděpodobně nacházel asi šest až osm mil od americké pevnosti Fort McHenry, která chránila vstup do baltimorského přístavu před jistou americkou porážkou. Vynikající britské zbraně bušily do pevnosti z nově zkonstruovaných bombardovacích lodí zakotvených bezpečně mimo dosah vlastních děl.
Přesto Key ráno 14. září 1814 vstal a objektivem svého dalekohledu spatřil, jak nad pevností vzdorně vlaje vlajka jeho národa s 15 hvězdami a 15 pruhy. Byl nadšený a ulevilo se mu, byl si jistý, že zasáhl Bůh. Následující dva dny strávil čekáním na odchod Britů, kdy propustí jeho i jeho krajany. A co dělá vlastenecký básník, když nemá co na práci a je svědkem významné události? Napsal text písně na známou melodii, kterou dobře znal.
Mýtus č. 2: Francis Scott Key napsal „The Star-Spangled Banner“ na zadní stranu obálky (nebo dopisu).
Oprava:
Původní pracovní verze Keyova textu se sice ztratila, ale obálky se v roce 1814 běžně nepoužívaly a pak už jen u bohatých lidí při zvláštních příležitostech. Místo toho se dopisy v Keyově době psaly na list papíru, který se přeložil a zalepil voskem. Poštovné se účtovalo podle počtu listů v dopise, takže list poštovního obalu by byl plýtváním papírem i penězi, protože zdvojnásoboval poštovní náklady.
Key, zadržovaný během bitvy na palubě své vlastní americké příměří lodi – která by byla dostatečně vybavena pro oficiální americkou diplomatickou misi -, by měl po ruce dostatek čistého papíru a dalších psacích potřeb. Měl by v plánu například papír a pero, aby mohl sepsat dohodu o propuštění doktora Beanese, vést kroniku své cesty a napsat dopis prezidentu Madisonovi o osudu své mise. Pro svou zprávu by nepoužil makulaturu.
Dochovaný rukopisný konečný návrh Keyova textu je v držení Marylandské historické společnosti. Všimněte si, že Keyovi při psaní došel prostor a čtvrtý verš je na konci stránky naškrábaný. I národní básníci jsou lidé!
Keyova kopie byla poté předána baltimorské tiskárně a bylo vytištěno 1000 brožur, které byly distribuovány americkým vojákům a milicionářům, kteří sloužili při „obraně pevnosti McHenry“, což byl původní název Keyova textu.
Mýtus č. 3: Francis Scott Key napsal „báseň“, kterou později zhudebnil někdo jiný.
Oprava: „
Obvykle se o Francisi Scottovi Keyovi mluví jako o básníkovi, ale správněji se na něj vzpomíná – přinejmenším v souvislosti s „The Star-Spangled Banner“ – jako na textaře. Ve skutečnosti napsal texty celkem ke třem písním a deseti hymnám. Ve všech případech vymýšlel slova na míru již existujícím hudebním předlohám. To bylo typické pro Keyovu éru, kdy byl ručně rytý notový zápis drahý, ale tisk slov byl běžný, rychlý a poměrně levný.
V rámci jedné strategie známé jako tradice broadside balad se texty psaly tak, aby odpovídaly rytmu a obrysu známých melodií, a publikovaly se pouze jako text v novinách a knihách. Melodie těchto „broadside ballad“ byly obvykle označeny poznámkou těsně pod jejich názvem. Nejúspěšnější z těchto textů se staly „virálními“ a byly přetiskovány místními novinami (všechny noviny byly v této době samozřejmě místní).
Například hned v prvním tisku Keyova dnes již slavného textu bylo uvedeno, že slova se mají zpívat na „melodii-Anacreon in Heaven“. Tato skladba, známá také jako „To Anacreon in Heaven“ nebo „The Anacreontic Song“, byla koncem osmnáctého století hymnou amatérského hudebního klubu v Londýně v Anglii s názvem The Anacreontic Society. Ačkoli se její melodie v detailech rytmu a melodické kontury poněkud liší, je snadno rozpoznatelná jako melodie, která se dnes zpívá při představeních „The Star-Spangled Banner“.
Jsme si také jisti, že Key znal anakreontskou melodii dříve, než napsal „The Star-Spangled Banner“, protože ji použil již dříve. Devět let před útokem na Baltimore napsal Key svou první vlasteneckou píseň – „When the Warrior Returns“ – na počest poručíka Stephena Decatura mladšího a Charlese Stewarta, dvou hrdinů tripolské války. Podle praxe broadside napsal Key slova tak, aby se hodila k melodii „The Anacreontic Song“, a údajně ji sám zazpíval na večeři na počest hrdinů. Některé básnické prostředky z této písně z roku 1805 Key dokonce znovu použil v písni „The Star-Spangled Banner“. Patří mezi ně rýmy jako „vlna“ a „statečný“, „válečná spoušť“ a především fráze „hvězdnatý“, která popisuje „vlajku našeho národa“.
Melodie „The Anacreontic Song“ se v Keyově době často používala pro broadside balady. Do roku 1820 se v tisku objevilo více než 80 anakreontských textů. Jako básnická forma byla jedinečná. Obsahuje osmiřádkové strofy – typické jsou čtyři – a těchto osm řádků obsahuje devět rýmů. Každý řádek má koncový rým a v pátém řádku je navíc vnitřní rým. Keyův text z roku 1814 má tento dodatečný rým ve větě „And the rackets‘ red glare, the bombs busting in air, gave proof through the night that our flag was still there“. Přesně tedy odpovídá strukturnímu modelu, který je pro parodie „Anakreontské písně“ jedinečný. Je prostě nepravděpodobné, že by Key mohl napsat osmiřádkový text s devíti rýmy náhodou.
Protože se však Key pro historii nedochoval přímý záznam o tom, jak prapor napsal, jiní včetně hudebníka Ferdinanda Duranga a Keyova vlastního švagra, předsedy Nejvyššího soudu Rogera B. Taneyho, tvrdili, že to byl právě on, kdo text a melodii spojil. Možná si všimli toho, co Key udělal, ale ve své době by každý čtenář pochopil, že jde o baladu z broadside a její charakteristický verš a rýmové schéma se hodí k jedné jediné melodii, populární melodii, kterou Key použil už dříve.
Mýtus č. 4: Keyův Banner je založen na melodii oplzlé staré anglické pijácké písně.
Oprava: Keyův Banner je založen na melodii staré anglické pijácké písně: „
Francis Scott Key se s melodií „Anakreontské písně“ nejspíše původně setkal prostřednictvím její nejpopulárnější americké parodie – písně napsané na podporu druhého prezidenta Spojených států Johna Adamse a známé jako „Adams and Liberty“. Pro Keye tedy mohla být tato píseň jedinečně americká. Je také pravděpodobné, že znal původní melodii anglického hudebního klubu, protože jeho rodina byla britského původu.
Tato původní píseň byla ústavní hymnou The Anacreontic Society, mužského hudebního klubu se sídlem v Londýně, který byl založen kolem roku 1766. Členové klubu nepochybně pili na schůzkách alkohol (voda přece jen nebyla bezpečná) a tento text skutečně připíjí na budoucnost klubu, ale účel písně je zřetelně jiný, protože vyjadřuje hodnotu společenského života klubu prostřednictvím hudby.
Píseň skutečně zní jako pijácká píseň. Používá refrén sboru, rychlé tempo, žoviální afekt a melodické skoky běžné pro žánr pijácké písně, zde však pro reklamní účely. Vyjadřuje veselé kamarádství členů klubu a oslavuje radost z muzicírování. (V původním textu není nic oplzlého a ve skutečnosti ženy při zpěvu písně ani nebyly přítomny a nemohly být členy)
Na typickou hospodskou písničku je také příliš hudebně propracovaná. Za doprovodu cembala a se sborem zpívaným ve čtyřhlasé harmonii vyžadovala k provedení značné hlasové dovednosti. Je také poměrně dlouhá. Tyto vlastnosti nepatří k žánru pijácké písně.
Píseň byla napsána spíše pro taneční sál než pro hospodu. Setkání anakreontské společnosti byla elitní záležitostí začínající dvouhodinovým symfonickým koncertem v elegantní zasedací místnosti, po němž následovala večeře. Po večeři se zpívala klubová hymna (obvykle jí předcházela modlitba), která uváděla soubor populárních dílčích písní. Profesionální zpěváci, kteří vystupovali i v londýnských divadlech, zpívali spolu s vybranými, školenými amatéry, zatímco řadoví členové se přidávali k ozvěně jako sbor. Jako náročnou píseň napsanou za účelem prezentace uměleckých snah klubu by „Anakreontskou píseň“ obvykle zpíval některý z vystupujících profesionálů. Její spíše atletická melodie tedy nikdy nebyla určena k masovému zpěvu. Proto se tak těžko zpívá! Je napsána tak, aby se v ní mohl předvést zkušený sólista.“
Napadá nás, co by si Key myslel o 100 000 fanoušcích na univerzitním fotbalovém zápase, kteří by zpívali jeho hymnu. V jeho době se prapor zpíval pouze sólově, přičemž závěrečné dva verše („O say does that… wave?“) opakoval sbor (tj. obec) a potvrzoval je.
Mýtus č. 5: Zákonem Kongresu z roku 1931 se „The Star-Spangled Banner“ stala oficiální hymnou Spojených států.
Oprava:
Občané považovali „The Star-Spangled Banner“ za hymnu Ameriky dlouho předtím, než se tak stalo oficiálně. Na počátku devatenáctého století sloužila píseň „Hail Columbia“ jako faktická hymna Spojených států, nicméně jak Keyova píseň získávala na popularitě, ukradla si tuto čest.
Svým lyrickým opakováním fráze „Star-Spangled Banner“ se Keyova píseň stala synonymem vlajky po celá dvacátá a třicátá léta 19. století. Série válek – mexicko-americká válka (1846-48), občanská válka v USA (1860-65) a španělsko-americká válka (1898) – posvětila vlajku a píseň díky krvavým obětem za obranu národní suverenity. V předvečer vstupu USA do první světové války v roce 1917 se „The Star-Spangled Banner“ dokonce stala oficiální „národní hymnou“ pro americkou armádu a námořnictvo.
Občané tak v provedení Keyovy písně učinili Ameriku vlastní dávno předtím, než ji federální zákon učinil oficiální.
Tento obsah se původně objevil na stránkách Star Spangled Music.Mark Clague je docentem muzikologie a americké kultury na Hudební, divadelní &taneční fakultě Michiganské univerzity, kde působí jako ředitel podnikatelských a kariérních služeb, spoluředitel Amerického hudebního institutu a šéfredaktor kritické edice George and Ira Gershwin. Více o jeho výzkumu najdete na stránkách starspangledmusic.org.