Systémový oběh:Systémové tepny (červeně), systémové žíly (modře)
Plicní oběh: Plicní tepny (červeně), plicní žíly (modře)
Hlavními součástmi lidského kardiovaskulárního systému jsou srdce, krev a cévy. Srdce má čtyři komory, krev proudí dvěma různými okruhy: plicním oběhem, který přivádí krev z pravé komory do plic k okysličení, a systémovým oběhem, který přivádí okysličenou krev z levé komory do všech orgánů a tkání těla. Průměrný dospělý člověk má přibližně 5 litrů krve, což představuje přibližně 7 % jeho celkové tělesné hmotnosti. Krev se skládá z plazmy, červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček.
Funkce oběhové soustavyUpravit
Oběhová soustava je především transportní systém, který usnadňuje pohyb různých látek, především kyslíku a živin, v těle. Seznam funkcí je však velmi rozsáhlý a zahrnuje následující:
- Přenos kyslíku z plic do tkání a oxidu uhličitého z tkání do plic k vyloučení vydechovaným vzduchem.
- Distribuce živin do všech tkání a buněk těla.
- K transportu odpadních produktů, které jsou produkovány buňkami, do ledvin k vyloučení močí.
- K transportu látek do jater k jejich metabolizaci v játrech.
- K distribuci hormonů, které jsou produkovány ve žlázách s vnitřní sekrecí. Díky oběhovému systému mohou hormonální látky působit i v místech vzdálených od místa jejich vzniku.
- Chrání organismus před vnější agresí bakterií a virů cirkulací leukocytů a protilátek v krvi.
Krevní cévyEdit
Krev se dostává do všech orgánů a tkání prostřednictvím kompletní sítě vodičů zvaných cévy. Rozlišujeme tepny, které odvádějí krev ze srdce, a žíly, které přivádějí krev do srdce.
Tepny se větví na arterioly, které mají menší kalibr. Z arteriol vznikají kapiláry, což jsou velmi tenké cévy bez svalové vrstvy, v nichž dochází k výměně látek s tkáněmi. Na cestě zpět do srdce přechází krev z kapilár do malých žil, které se shromažďují a vytvářejí žíly.
Krev a lymfaEdit
Krev je druh specializované tekuté pojivové tkáně s tekutou koloidní matricí, složitou stavbou a charakteristickou červenou barvou. Má pevnou fázi (formativní elementy), která zahrnuje leukocyty (bílé krvinky), erytrocyty (červené krvinky), krevní destičky, a tekutou fázi, kterou představuje krevní plazma.
Lymfa je čirá tekutina, která protéká lymfatickými cévami a je obvykle nepigmentovaná. Vzniká poté, co přebytečná tekutina odejde z krevních kapilár do intersticiálního nebo mezibuněčného prostoru a je shromažďována lymfatickými kapilárami, které odtékají do silnějších lymfatických cév, až se sbíhají do kanálků ústících do podklíčkových žil.
Lidské srdceEdit
Lidské srdce je velké asi jako sevřená pěst, váží asi 300 gramů a má 4 komory, dvě síně a dvě komory. Pravá síň se spojuje s pravou komorou přes trojcípou chlopeň, zatímco levá síň se spojuje s levou komorou přes mitrální chlopeň. Srdce je umístěno uprostřed hrudníku, nad bránicí, mezi pravou a levou plící, a je vychýleno na levou stranu, takže přibližně dvě třetiny orgánu se nacházejí v levém hrudním koši a pouze jedna třetina v pravém hrudním koši.
Srdce se automaticky stahuje průměrnou klidovou frekvencí 60 až 80 tepů za minutu. Normální srdeční tep je řízen samotným srdcem. K činnosti srdce je zapotřebí sinoatriální uzel v pravé síni. Tento uzel vyvolává zhruba každou sekundu nervový impuls v podobě kontrakční vlny, která způsobí stah síní. Tento nervový impuls se pak dostane do dalšího uzlu umístěného mezi oběma síněmi, tzv. atrioventrikulárního uzlu, který se nachází bezprostředně nad komorami a který přenáší nervový impuls přes převodní systém srdce do komor, aby je přiměl ke stahu.
Srdce člověka v klidu přečerpá přibližně pět litrů krve za minutu, tedy 75 ml na jeden tep. Během průměrného 70letého života člověka udeří jeho srdce přibližně 2,6 miliardkrát. Každý srdeční tep se skládá ze stahu neboli systoly a následné relaxace neboli diastoly. Mezi jednotlivými údery srdce odpočívá asi 0,4 sekundy.
Srdeční cyklusEdit
Hlavní žíly, které vracejí krev z hlavy a paží, se spojují do horní duté žíly. Krev z dolní části těla je do srdce přiváděna dolní dutou žilou; horní i dolní dutá žíla se vyprazdňují do pravé síně. Plicní tepna vychází z pravé komory a dělí se na dvě větve, které přivádějí krev do kapilár každé plíce, kde do krve vstupuje kyslík a odchází oxid uhličitý. Krev se pak vrací plicními žilami do levé síně a odtud přes mitrální chlopeň do levé komory. Levá komora tlačí krev přes aortální chlopeň do tepny aorty, která odvádí okysličenou krev zpět do všech kapilár v našem těle, čímž se cyklus uzavírá.
Plicní oběhEdit
Plicní oběh je část kardiovaskulárního systému, v níž je krev chudá na kyslík čerpána z pravého srdce plicní tepnou do plic a okysličená se vrací plicní žilou zpět do srdce. Krev chudá na kyslík opouští pravou srdeční komoru plicní tepnou, která se větví na dva kmeny pro každou z plic. V kapilárách umístěných v plicních alveolech se krev okysličuje procesem známým jako hematóza a je znovu vedena čtyřmi plicními žilami, které směřují krev bohatou na kyslík do levé srdeční síně.
Systémový oběhEdit
Jedná se o část kardiovaskulárního systému, která dopravuje okysličenou krev z levé srdeční komory do zbytku těla prostřednictvím tepny aorty a jejích větví. Systémový oběh je z hlediska vzdálenosti mnohem delší než plicní oběh. Cesta krve začíná v levé srdeční komoře, pokračuje přes aortu a její větve do kapilárního systému. Z kapilár je krev chudá na kyslík vedena různými žilami, které se sbíhají v horní duté žíle a dolní duté žíle, které se vyprazdňují do pravé srdeční síně.
Mozkový oběhEdit
Objem lidského mozku představuje jen asi 2 % celkového objemu těla, přesto do něj proudí 16 % srdečního výdeje, tj. 750 až 1250 cm³ krve za minutu. Metabolická činnost mozku spotřebuje během 24 hodin velké množství kyslíku a glukózy. Krev se do mozku dostává dvěma vnitřními krčními tepnami a dvěma vertebrálními tepnami, které se spojují v bazilární tepnu. Společně vytvářejí na bázi mozku strukturu zvanou Willisův mnohoúhelník, a to díky existenci přední a zadní spojovací tepny, které spojují různé cévy a vytvářejí cévní prstenec. Hlavní funkcí Willisova polygonu je vyrovnávat tlaky mezi jednotlivými cévami přivádějícími krev do mozku, zajišťovat prokrvení všech oblastí a poskytovat alternativní cestu v případě ucpání některé z větví.
Oběh ledvinUpravit
Průtok krve ledvinami je velmi vysoký, asi 1200 ml/minutu, což odpovídá 20 % objemu srdce. Oběh ledvin je charakterizován dvěma kapilárními sítěmi. Ledvinová tepna je céva, která přivádí krev do ledviny a postupně se větví na aferentní arterioly, z nichž vycházejí glomerulární kapiláry. Glomerulární kapiláry se sbíhají do eferentních arteriol, z nichž vychází druhá síť kapilár, peritubulární kapiláry, z nichž vycházejí žilní cévy, které se sbíhají v ledvinové žíle.
Portální systémEdit
Portální systém je podtyp obecného krevního oběhu vycházející z žil vycházejících z kapilárního systému, které na konci svého průběhu znovu vytvářejí kapiláry. V lidském těle existují 3 portální systémy:
- Jaterní portální systém: žíly vycházející z kapilár v trávicím traktu ze žaludku do konečníku, které odvádějí produkty trávení, se v jaterních sinusoidách přeměňují zpět na kapiláry, aby opět vytvořily žíly, které proudí do systémového oběhu prostřednictvím suprahepatálních žil, které se vyprazdňují do dolní duté žíly.
- Hypofyzární portální systém: horní hypofyzární tepna vycházející z vnitřní krkavice se větví do první sítě kapilár umístěné ve střední eminenci. Z těchto kapilár se vytvářejí hypofyzární žíly, které sestupují stopkou hypofýzy a dávají vzniknout druhé síti kapilár v adenohypofýze, které ústí do vnitřní krční žíly.
- Renální portální systém: Aferentní arteriola, v glomerulu, která pak přechází do eferentní arterioly.
Nemoci oběhového systémuUpravit
Kardiovaskulární onemocnění jsou všechna onemocnění, která postihují kardiovaskulární systém, zejména srdce a cévy. V západním světě jsou nejčastější příčinou úmrtí a ve Španělsku byly v roce 1999 příčinou 36 % všech úmrtí. Nejvíce úmrtí způsobila ischemická choroba srdeční, včetně akutního infarktu myokardu, srdeční selhání a cévní mozková příhoda. V mnoha případech je původcem těchto poruch ateroskleróza, v jejíž genezi hrají velkou roli nezdravé životní návyky, včetně nedostatku pohybu, kouření, nevhodné stravy s nadbytkem soli a nasycených tuků vedoucí k obezitě. Velký význam má také lékařská kontrola cévních rizikových faktorů, včetně vysokého krevního tlaku, diabetu mellitu a vysoké hladiny cholesterolu v krvi (hypercholesterolémie).