Body branding se rychle stává alternativou pro lidi znuděné tetováním. Stále více tatérů nyní nabízí tuto formu skarifikace vedle svých obvyklých služeb. Ve Spojeném království vysílací stanice Channel 4 nedávno představila branding v online seriálu Body Mods.
Většina lidí rozumně předpokládá, že pokud dospělá osoba souhlasí s kosmetickým zákrokem, který by mohl znamenat ublížení na zdraví nebo zranění, její souhlas činí tento úkon zákonným. Ale pokud jde o modifikaci těla, zákon ve skutečnosti není zdaleka tak jasný.
A protože se branding stává stále populárnějším, mohli bychom se dočkat soudních sporů proti lidem, kteří zákazníky brandují – i když o to byli požádáni.
Branding zahrnuje vypalování kůže horkými nebo studenými nástroji za účelem vytvoření trvalého vzoru. Zatímco vizuální výsledek může být srovnatelný s tetováním, proces skutečné výroby značky je zcela odlišný – což z něj činí právně šedou zónu.
Poprvé se to ukázalo již v roce 1997, kdy byl manžel odsouzen za těžké ublížení na zdraví za to, že své ženě na její žádost na hýždě vyznačil horkým nožem písmeno W.
Také v roce 1997, kdy byl manžel odsouzen za těžké ublížení na zdraví. Když o několik dní později vyhledala lékařskou pomoc, ohlásil vyšetřující lékař zranění policii.
Když se však případ dostal k odvolacímu soudu, soudce zaujal praktický názor a rozhodl, že manžel své ženě pouze pomohl s „osobní ozdobou“ podobnou tetování.
Toto rozhodnutí bylo učiněno po nechvalně známém případu z roku 1993. V něm byla skupina osob odsouzena za ublížení na zdraví poté, co se dobrovolně účastnila sadomasochistických aktivit zahrnujících bičování, špatné zacházení s genitáliemi (včetně aplikace horkého vosku a smirkového papíru), rituální bití a cejchování.
Při projednávání odvolání proti rozsudkům měla většina Sněmovny lordů jasno: souhlas nepopírá odpovědnost, pokud bylo ublížení na zdraví nebo vážnější zranění zamýšleno nebo způsobeno.
Případ však poskytl určitou volnost, pokud jde o zranění získaná v průběhu jiných společensky přijatelných aktivit. Bylo rozhodnuto, že souhlas popírá trestní odpovědnost za zranění, k nimž došlo při sportu, chirurgickém zákroku, rituální (mužské) obřízce, hrubé hře na koni a tetování a propichování uší.
Branding v tomto seznamu pozoruhodně chybí. V té době to nemusel být problém, ale nyní nám v tom zůstává mezera. Tato praxe není stejná jako tetování nebo piercing, protože spíše než o kosmetické propichování kůže se jedná o hluboké popálení, které by mohlo být chápáno jako ublížení na zdraví.
Místní orgány jsou odpovědné za regulaci a kontrolu podniků, které nabízejí kosmetický piercing, tetování, mikropigmentaci, semipermanentní make-up, elektrolýzu a akupunkturu. Místní úřad vydá podrobnou řadu podmínek (většinou souvisejících s hygienou), které musí být splněny, aby mohla být vydána licence pro provozovny, které tyto služby nabízejí.
Od roku 1993 se však tělesné modifikace posunuly a postupy, jako je skarifikace (řezání nebo odstraňování svrchní vrstvy kůže s cílem podpořit tvorbu jizev), dělení jazyka a korálkování (vkládání korálků pod kůži), již nejsou neobvyklé.
Legálnost těchto závažnějších forem tělesných modifikací jako komerčních aktivit nebyla dosud soudně testována. Ale vzhledem k tomu, že tyto postupy vedou k vážnému poškození, mohly by být posouzeny jako nepřijatelné, i když s nimi zákazník souhlasí. O tom, zda má být zahájeno trestní stíhání, nerozhoduje poškozený – je to na uvážení policie a státního zastupitelství.
Očividně se jedná o problém i v jiných jurisdikcích. Austrálie rozpoznala mezeru v zákoně týkající se modifikace těla a její státy jednaly tak, že regulovaly „body art“. Tak například Západní Austrálie povoluje značkování v regulovaných prostorách, pokud je zákazník starší 18 let, a pro nezletilé, pokud mají písemný souhlas rodiče nebo opatrovníka. Nový Zéland také uznal, že souhlas může být udělen pro skarifikaci.
Místní úřady nepochybně vydávají licence provozovnám, které nabízejí branding, a můžeme předpokládat, že zaujímají pragmatický postoj – umožňují, aby vedle tetování pokračoval i branding a další formy modifikace těla. Jakmile se však tyto praktiky stanou mainstreamem – a popularita filmu 50 odstínů šedi vyvolává stejné otázky týkající se sadomasochismu – potřeba vyjasnit tuto oblast práva bude stále naléhavější.
Tento článek byl původně publikován na stránkách The Converstion.
.