Archeologické studie zjistily, že osídlení Severní Ameriky takzvanou kulturou Clovis se datuje do doby před více než 13 000 lety, a nedávné archeologické důkazy naznačují, že lidé mohli být na kontinentu již před 14 700 lety – a možná i o několik tisíciletí dříve. Tradiční názor je, že první migranti, kteří osídlili severoamerický kontinent, přišli přes starobylý pevninský most z Asie, jakmile ustoupil obrovský kordillerský a laurentidský ledovec a vytvořil průchozí koridor dlouhý téměř 1 000 mil, který vznikl východně od Skalistých hor v dnešní Kanadě.
Mapa zakreslující otevření lidských migračních tras v Severní Americe. (Kredit: Mikkel Winther Pedersen)
Evoluční genetik Eske Willerslev se však domníval, že existuje jeden aspekt konvenční teorie, který vyžaduje další zkoumání. „Nikdo se nezabýval tím, kdy se koridor stal biologicky životaschopným,“ říká Willerslev, ředitel Centra pro geogenetiku na Kodaňské univerzitě. „Kdy vlastně mohli přežít dlouhou a náročnou cestu skrz něj?“
Willerslev, průkopník ve studiu starověké DNA, který vedl první úspěšné sekvenování starověkého lidského genomu, se specializuje na získávání DNA starověkých rostlin a savců ze sedimentů za účelem rekonstrukce dávné historie. Podle nedávného profilu v New York Times „Willerslev a jeho kolegové publikovali řadu studií, které zásadně změnily naše představy o historii lidstva“, a nová studie publikovaná v časopise Nature, jejímž je Willerslev spoluautorem, může vést k přehodnocení toho, jak se lidé z doby ledové poprvé dostali do Severní Ameriky.
Mezinárodní tým vědců, který studii vypracoval, se vydal uprostřed zimy do povodí řeky Peace v západní Kanadě, do místa, které na základě geologických důkazů patřilo k posledním úsekům tisícikilometrového koridoru, jež se zbavily ledu a staly se průchozími. V tomto klíčovém místě na migrační trase výzkumný tým odebral devět jader sedimentů ze dna Charlie Lake v Britské Kolumbii a Spring Lake v Albertě, pozůstatků ledovcového jezera, které vzniklo, když Laurentidský ledový příkrov začal ustupovat před 15 000 až 13 500 lety.
Ilustrace Severní Ameriky a Grónska s červeně zvýrazněnými oblastmi pokrytými ledem, fialově suchozemský most, cca před 15 000 lety. (Kredit: Dorling Kindersley / Getty Images)
Po prozkoumání radiouhlíkových dat, pylu, makrofosilií a DNA z jader jezerních sedimentů vědci zjistili, že koridorové dusání nebylo „biologicky životaschopné“, aby udrželo lidi na náročné cestě až do doby před 12 600 lety – tedy několik století poté, co byli lidé v Severní Americe známi. Willerslevův tým zjistil, že do té doby chyběly v oblasti úzkého hrdla základní potřeby pro přežití, jako je dřevo na palivo a nástroje a lovná zvěř, kterou lovci a sběrači zabíjeli pro obživu.
Ze vzorků jader vědci zjistili, že stepní vegetace se v oblasti začala poprvé objevovat před 12 600 lety, po níž rychle následoval příchod zvířat, jako jsou zubři, srstnatí mamuti, zajíci a hraboši. Přibližně před 11 500 lety došlo k přechodu k hustěji osídlené krajině se stromy, rybami, jako jsou štiky a okouni, a zvířaty včetně losů a losic.
Výzkumný tým použil k testování vzorků techniku zvanou „shotgun sequencing“. „Místo abychom hledali konkrétní části DNA jednotlivých druhů, sekvencovali jsme v podstatě všechno, co tam bylo, od bakterií až po zvířata,“ říká Willerslev. „Je úžasné, co všechno se z toho dá získat. Našli jsme důkazy o rybách, orlech, savcích a rostlinách. Ukazuje to, jak efektivní může být tento přístup k rekonstrukci minulého prostředí.“
Údolí řeky Peace River, kde byla studie prováděna, poblíž Hudson’s Hope v severní Britské Kolumbii v Kanadě. (Kredit: Graham Osborne / Getty Images)
„Pointa je v tom, že i když byl fyzický koridor otevřený už před 13 000 lety, trvalo několik set let, než ho bylo možné využít,“ říká Willerslev. „To znamená, že první lidé, kteří se dostali na území dnešních USA, Střední a Jižní Ameriky, museli jít jinou cestou. Ať už věříte, že to byli Clovisové, nebo někdo jiný, prostě nemohli přijít koridorem, jak se dlouho tvrdilo.“
„Existují přesvědčivé důkazy, že Clovisům předcházela dřívější a možná samostatná populace, ale ať tak či onak, první lidé, kteří se dostali do Ameriky v době ledové, by shledali samotný koridor neprůchodným,“ dodává spoluautor studie David Meltzer, archeolog z Southern Methodist University.
Ačkoli pozdější skupiny mohly využívat průchod přes pevninský most mezi Sibiří a Aljaškou, autoři studie tvrdí, že první lidé v Severní Americe pravděpodobně migrovali podél pobřeží Tichého oceánu, i když se zatím přesně neví jak.
„Trasa, kterou první lidé přišli do Ameriky, je stále neznámá, ale mnoho důkazů ukazuje na pacifické pobřeží,“ říká spoluautor studie Mikkel Winther Pedersen, doktorand z Centra geogenetiky na Kodaňské univerzitě. „Pokud je tomu tak, mohli bychom se dívat na lidi, kteří se přizpůsobili, aby přežili díky využívání mořských zdrojů, ať už na lodích nebo z mořského ledu. Mohli mít způsob obživy podobný tomu, jaký měli Inuité.“