Nočníkování ročního dítěte za méně než týden

Před časem jsem napsala příspěvek na blog o tom, co všechno byste měli shromáždit, než začnete trénovat na nočník, ale nikdy jsem vlastně nenapsala o metodě, kterou jsem použila při trénování svého tehdy ročního syna na nočník. Tak tady to konečně je.

Věděla jsem, že ho nechci učit na nočník měsíce, takže jakákoli metoda na částečný úvazek šla stranou, chtěla jsem to mít za pár dní hotové. Méně zmatku pro něj a méně bolesti hlavy pro maminku. Prošla jsem tedy několik knih o učení na nočník na internetu a nakonec jsem se rozhodla pořídit si tuto knihu Na nočník za tři dny.

Prosím, šetřete své peníze a nekupujte ji, je k ničemu. I když jsou tam některé velmi užitečné rady, některé jsou prostě směšné a ať se kniha snaží sebevíc, je to kniha ze staré školy s přístupem k výchově z 80. let, což se mi nelíbí.

Užitečné rady se dají shrnout na jednu stránku, není potřeba knihy. Tady jsou zásady, kterých jsme se drželi:

• Počítejte s tím, že až týden zůstanete doma (naštěstí, pokud máte zahradu). Vše záleží na vašem dítěti, některé to zvládne za 2 dny, některé potřebuje více času. Pokud pracujete, budete si možná muset vzít 3-5 dní volna. Budete se muset plně věnovat učení na nočník.
• Připravte se psychicky, zásobte se potřebami pro učení na nočník a alkoholem.
• Připravte své dítě předem na jeho velký den – těšte se na velký den, mějte doma i nočník, aby si zvyklo ho vidět, pořiďte mu kalhotky s jeho oblíbenou postavičkou, aby se také těšilo. Mému synovi bylo teprve 1,5 roku, když jsme začínali, takže to nefungovalo, protože tehdy neměl žádné preference, ale teď bych zběsile sháněla kalhotky The Fresh Beat Band.
• Přestaňte okamžitě používat plenky/jednorázové tréninkové kalhotky a už je nikdy nepoužívejte, nikdy. Ani na spaní nebo na noc. Nezapomeňte, že až do dne učení na nočník uměly jen jednu věc, a to vypouštět svůj odpad do kalhotek. Jakmile zavedete nočníkový trénink, snažíte se tento návyk zlomit a říkáte jim, že mají používat nočník a ne vypouštět do svých barev. Pokud jim na vycházky dáte vytahovací plenu, vysíláte jim jen matoucí zprávu, protože jim najednou říkáte „teď už je v pořádku čůrat do kalhot“. Ačkoli pro vás může být pohodlnější dát dítěti natahovací plenu a vyhnout se řešení učení na nočník venku, dítě to mate a drasticky zpomaluje proces učení na nočník. Látkové tréninkové kalhoty můžete používat na ven nebo na spaní – moc toho nevydrží, jen jedno vyčůrání. Jde o to, aby vaše dítě cítilo, že je mokré, a vadilo mu to.
• Co se týče spánku a noční doby – děti se prý ve spánku nepočůrávají. Zjistila jsem, že je to pravda. Děti se počůrávají, když se probudí. Takže jakmile si všimnete, že se dítě probudilo, vezměte ho z postele a posaďte ho na nočník. Je také dobré omezit jejich příjem tekutin jednu hodinu před spaním. Místo toho můžete nabídnout šťavnaté ovoce, například hroznové víno. A zkuste je posadit na nočník těsně před spaním. Můj syn se do postele počůral celkově jen třikrát nebo čtyřikrát. A to už je 9 měsíců bez plenek.
• Odměňte své dítě pokaždé, když kapka moči přistane v nočníku – zatleskejte, povzbuďte, oslavte a klidně mu dejte něco speciálního. Spousta lidí ráda dává M&M za každý úspěch. To u nás nefungovalo, protože Kamar bylo teprve 1,5 roku, ale nálepky ano.
• Buďte důslední. Vydržte to. Nevzdávejte se. (Pláč a nervové zhroucení jsou ale v pořádku.)

{den 1}

Takže jsme začali v pondělí. O víkendu jsem žádnou větší přípravu nedělal. Kamar se ráno vzbudil a místo toho, abych mu vyměnila plínku, jsem mu ji sundala a dala mu nové kalhotky a udělala z toho velkou vědu. Pak jsem ho vzala s sebou a oba jsme plenu vyhodili do koše a řekli „pá pá plena“. Také jsem mu řekla, že to byla naše poslední plenka. Hloupá maminka zapomněla koupit další. Ale to nevadí, protože teď už je z něj velký kluk a může chodit čůrat na nočník a nosit velké klučičí kalhotky! Podíval se na mě, jako bych měla dvě hlavy.

Podle knížky jsem ho měla dávat na nočník každou hodinu. To u nás absolutně NEFUNGOVALO a vlastně se nám to vymstilo. Můj syn se z nezájmu o nočník změnil v naprostý odpor k nočníku. Nesnášel ho a odmítal na něm sedět. Narovnával nohy a hystericky křičel. Bylo to tak frustrující. Musela jsem tedy zvolit jiný přístup – chtěla jsem, aby se o něj začal zajímat, a tak jsem mu spolu s knížkami ukázala i několik videí na YouTube, na kterých ostatní 1,5leté děti používají nočník. Dvě z nich se mu líbila a nakonec se uvolnil a na nočník si sedl. Ale jen když se mu chtělo.

Ze začátku jsem ho tedy jen pozorovala, a když začal čůrat, rychle jsem ho posadila na nočník a opakovala slova „čůrat čůrat“, kdykoli šel. A pak bych celý incident (kdy 10 % moči přistálo v nočníku a 90 % moči bylo všude po podlaze) oslavil hlasitým jásotem a tleskáním. Pak jsme šli oba do koupelny, vyprázdnili nočník do záchodu (a přitom mu stále říkali, jak skvělou práci odvedl). Spláchl záchod a my jsme řekli „pá pá, čůrá, čůrá“. Pak jsme si umyli ruce a já mu dala samolepku a doprovodila ho ke komodě a směl si ji dát na zásuvky. A pak jsem se pustila do úklidu nepořádku. V tu chvíli už jsem se cítila přetížená.

{druhý den}

Dělala jsem to tak dlouho, až nakonec s nadšením dostal nálepku, spláchl záchod a řekl „pá pá pá pindík“. Ale stále mi nic nesignalizoval, takže jsem ho jen hlídala a posazovala na nočník, když začal čůrat (tip: v této fázi bylo jednodušší nechat ho chodit po domě nahého od pasu dolů). Na konci dne jsem brečela, zdrcená hromadami mokrých ručníků a oblečení a nulovým pokrokem.

{3. den}

Ve středu jsem zaznamenala malou (ale VELKOU) změnu. Začal projevovat známky toho, že potřebuje na nočník – chodil po špičkách a rychle přešlapoval z levé nohy na pravou. Takže kdykoli jsem si toho všimla, posadila jsem ho na nočník a opakovala slova „čůrat čůrat“. Tímto způsobem se mi ale podařilo zachytit jen asi polovinu z nich. V tu chvíli jsem byla nadmíru frustrovaná a brečela jsem z neustálého utírání moči z podlahy, prala jsem mnohem víc prádla a uvědomovala jsem si, že to možná nikdy nepochopí… Ale nechtěla jsem to vzdát, hlavně proto, že by ho to mátlo, kdybych mu zase dávala pleny, a upřímně řečeno jsem si ani nedokázala představit, že bych začínala znovu od nuly.

{den 4}

Ve čtvrtek jsem zašla do Targetu a koupila nový nočník. Možná za to mohl ten nočník. Fungovalo to a on si nový (v mých očích ohavný) nočník zamiloval a rád na něm seděl. Ke konci dne najednou ukázal směrem k nočníku. OMG!! Konečně! Rychle jsem ho na něj posadila a on se vyčůral! Byla jsem tak nadšená, že se mi chtělo křičet. Od té chvíle to bylo lepší a lepší. Protože můj syn nemluvil, zpočátku na nočník ukazoval a nakonec začal říkat „kaka“, když potřeboval jít (teď říká „čůrat čůrat“).

{5. den}

V pátek jsme se společně vydali ven. Měl nehodu, hlavně proto, že mi bylo stále trapné používat cestovní nočník. Věděla jsem, že musí jít ven, ale prostě jsem to nestihla dostatečně rychle. Koncem týdne jsme to zvládli a už jsem se necítila špatně, když jsem mu postavila cestovní nočník, ať jsme byli kdekoli – sakra, vidím psy čůrat a kakat všude – psí moč nikdy nikdo neuklidí a často se neuklidí ani dvojky (hnus!). Po synovi nenechávám žádný nepořádek, jeho čůrání je obsaženo v biologicky rozložitelném sáčku, který putuje do odpadkového koše.

{8. den}

Následující pondělí jsem vzala svého čerstvě naučeného syna na nočník na hřiště jen v kalhotkách pod kalhotami. Neměl žádnou nehodu a ano, použili jsme cestovní nočník. Tohle je on, jak ten den pózuje své super pyšné mamince.

Řekla bych, že trvalo asi měsíc, než byl schopen používat nočník „na požádání“ – úplně na začátku nechtěl jít čůrat, než jsme odešli z domu, ale nakonec (asi za měsíc) začal používat nočník, když jsme ho o to požádali, například před odchodem z domu nebo před spaním či spaním.

Přibližně 2 měsíce poté, co jsme začali učit na nočník, jsme se synem hodně cestovali – včetně 4 mezinárodních letů (z nichž některé byly 10hodinové) a dlouhých jízd autobusem a náš 22měsíční pupík neměl žádnou nehodu. Byla jsem (a stále jsem) na něj nesmírně pyšná. Bylo to tak osvobozující cestovat bez plenek.

Líbí se mi život bez plenek – nejenže je to mnohem jednodušší pro peněženku, ale je to také nejekologičtější způsob, jak postupovat v oblasti plenek, a nejlepší věc pro jeho sebevědomí. Respektuji svého syna a jeho vylučovací potřeby a nechci, aby první 3 roky svého života (což je americký průměr) seděl 24/7 ve vlastním odpadu. Naučit na nočník roční dítě není o nic těžší než naučit na nočník tříleté dítě. Ano, nemluví tak dobře nebo možná nemluví vůbec (jako můj syn), ale nejsou méně inteligentní ani méně schopné porozumět a rozhodně se umí podepsat. Ve skutečnosti je vlastně snazší naučit na nočník mladší dítě, protože u tříletého dítěte odbouráváte mnohem silnější návyk. Komentáře, které vídám na internetu, že brzké učení na nočník způsobuje psychické problémy nebo problémy s chováním a zpoždění, jsou směšné. Vidět tříleté dítě v plenkách/plenách je v Evropě a jiných částech světa vzácné. To znamená, že celý svět, kromě USA, by musel být opožděný a psychicky narušený. Když jsem byl v létě na návštěvě u rodiny v Evropě, věnoval jsem tomu velkou pozornost a neviděl jsem žádné dvouleté dítě v plenkách. Ve skutečnosti jsem viděl ještě mladší děti, než byl můj syn, bez plenek. Já jsem se naučila chodit na nočník v 16 měsících – tehdy se narodila moje dvojčata a mamince se nechtělo prát a měnit pleny třem dětem, takže mě naučila chodit na nočník ještě před příchodem mých sester. Nezpůsobilo mi to žádné poškození mozku. Jsem v pořádku. Ani ve škole jsem nebyl opožděný (odmaturoval jsem s vyznamenáním a mám magisterský titul z inženýrství). Celý ten nesmysl „neučte své dítě na nočník před třetím rokem“ vytvořily společnosti, které touží po penězích a jediné, co je zajímá, je zisk, ne blaho vašeho dítěte. Věděli jste, že obchod s jednorázovými plenami je jedním z nejvýnosnějších byznysů vůbec? Samozřejmě vám řeknou, abyste své dítě v 1,5 roce na nočník neučili a raději počkali, až mu budou alespoň 3 roky, protože by přišli o polovinu zisku. A tato „polovina“ je obrovský balík peněz. Nemluvě o škodách, které tyto jednorázové pleny způsobují naší planetě – jde o třetí největší položku mezi spotřebním zbožím na skládkách, přesto je používá jen 5 % populace. Každý den se na skládku dostane šokující počet 50 milionů plen, a protože nejsou biologicky rozložitelné, trvá rozklad každé z nich až 500 let. Jednoho dne budeme obklopeni nechutnými pokakanými plenami. Pokud se rozhodnete pro látkové pleny, jistě ulevíte našim skládkám, nicméně voda a energie spotřebovaná na praní látkových plen rozhodně není zanedbatelná.

Pamatujte:

Nejekologičtější způsob přebalování je naučit dítě chodit na nočník včas.