The Rhetorical Situation
Pokusme se tedy o širší pohled na rétoriku prostřednictvím toho, co se často označuje jako rétorická situace. Existuje mnoho užitečných verzí tohoto modelu a mnoho vědeckých prací, ale nám se líbí tato mapa, kterou jsme našli na Minnesotské státní univerzitě v Mankatu:
Pro naše účely se rétorickou situací rozumí jakýkoli daný čas a místo, v němž se nacházíte s nějakým komunikačním úkolem nebo výzvou. Jedním ze způsobů, jak takové situace rozdělit na dynamicky se ovlivňující prvky, je identifikovat v každé z nich obecné téma; ostřeji vymezenýúčel, kterého se pisatel ujímá, a publikum. Rozšíříme-li trochu náš celkový obraz, můžeme si představit každého pisatele a publikum jako současně situované v libovolném počtu kontextů – sociálních, geografických, kulturních a podobně. Uprostřed této složité rétorické situace platí, že čím více se budete soustředit na svůj záměr, tím lépe se budete rozhodovat o problému, který řešíte.
Pamatujte, že jednotlivé prvky každé rétorické situace se vzájemně prolínají a ovlivňují. Uděláme dobře, když budeme o rétorických situacích uvažovat jako o dynamických a měnících se systémech či prostředích.
S tímto přehledem si ještě jednou uvědomme hlavní složky rétorické situace:
Vy! Tedy každá osoba, která má v plánu komunikovat (projev, esej, příspěvek na blogu, e-mail, dopis, báseň, billboard atd.) Jak naznačuje výše uvedený obrázek, i když se pisatelé ujímají jednoduchých úkolů, pracují ve složitém prostředí, které zahrnuje například vaše osobní zájmy, věk, kulturní zázemí, rodiče a přátele. To vše může mít na vaše psaní vliv.
Posluchači: Seriózní spisovatelé tráví značný čas přemýšlením o tom, jak upravit své psaní, aby oslovilo jejich publikum. Stejně jako spisovatelé jsou i členové publika zasazeni do specifických systémů psaní a čtení, do určitého kulturního kontextu a disponují různými postoji a znalostmi o uvažovaném tématu.
Když mluvíme o publiku, mluvíme o lidech, že?“
Cíl: Komunikace je vždy zaměřena na cíl, i když si jen vyměňujete hloupé e-maily nebo procházíte svůj Twitter. Cíle, pro které budete v tomto kurzu psát, pravděpodobně důležitější, by měly zůstat na prvním místě ve vaší mysli, když budete číst, zkoumat a psát. Zůstaňte zaměřeni na účel! Jaké změny ve světě chcete dosáhnout? Jak doufáte, že ovlivníte své čtenáře? Máte v úmyslu přesvědčit? Informovat? Bavit? Poučit? Inspirovat? Jaké druhy důkazů jsou k dispozici a mohou být přesvědčivé? V jakém žánru byste měli psát? jaký přístup bude mít v tomto okamžiku zamýšlený dopad na vaše publikum? Soustředění se na svůj účel vám pomůže efektivně odpovědět na tyto a další důležité otázky.
Více souvislostí: Kontext rétorické situace může být jednoduše pojat například jako příležitost, pro kterou píšete, ať už pro výuku, nebo z profesních důvodů v rámci svého zaměstnání či kariéry. Za součást bezprostředního kontextu můžete považovat také termín uzávěrky. Kolik času máte každý den na práci; vaše znalosti o tématu; váš postoj k tématu; sázka na úspěch či neúspěch vašeho psaní (tedy jak moc na něm záleží); jak bude úspěch či neúspěch definován – tato dynamika a mnoho dalších může být součástí vašeho bezprostředního kontextu.
Širší společenské a kulturní kontexty se promítnou do každé rétorické situace. Se svým publikem můžete, ale nemusíte sdílet soubor společenských hodnot. Pokud je zaměření písemného projevu kontroverzní, mohou být rozdíly a podobnosti v hodnotových systémech o to působivější. Nedávné události na místní, národní nebo mezinárodní úrovni mohou přinést nové informace, které ovlivní to, co budete psát nebo jak bude vaše publikum číst o daném tématu nebo problému. Kultura určité instituce, například univerzity nebo profese, může ovlivnit způsob, jakým přistupujete k tématům nebo jak komunikujete s publikem. Vaše vlastní kulturně a společensky podmíněné postoje i váš smysl pro kulturní či společenskou identitu samozřejmě pravděpodobně také ovlivní váš přístup k problematice, o níž píšete, i váš způsob uvažování o publiku.
Téma: Téma je nejobecnější kategorií pro úvahy o zaměření spisovatele, tj. o jeho předmětu, o čem chce psát. Učenci často uvažují v termínech otázkynebo problému, který je v centru jejich psaní. Společensky angažovanější spisovatelé se mohou chápat jako autoři píšící o nějakém problému. Spisovatel může zkoumat obecné téma muzikoterapie s konkrétnějším zaměřením na problematiku nového inovativního přístupu v muzikoterapii. Nebo se spisovatel může zabývat problémem pojišťoven, které odmítají platit za muzikoterapii. V tomto kontextu může pisatel pracovat s cílem přesvědčit publikum, že muzikoterapie by měla být hrazena pojišťovnou.