Prof. Paul Racey uvádí fakta o některých zoonotických virech přenášených netopýry z celého světa, které se v posledních letech dostaly na titulní stránky britského tisku. (Tento článek poprvé vyšel v Bat News Issue 109, Spring 2016. Část o ebole byla aktualizována podle současných poznatků)
Zoonózy jsou lidské nemoci živočišného původu. Ve Spojeném království máme jedinou zoonózu spojenou s našimi původními druhy netopýrů (způsobenou virem vztekliny, European Bat Lyssavirus – EBLV – a vyskytující se pouze u naší populace netopýra Daubentonova). Netopýři na celém světě však přechovávají větší podíl virů než některé jiné skupiny savců.
Tyto viry často zřejmě neškodí netopýrům, kteří je přenášejí, což ukazuje na dlouhou historii koevoluce. K „přelévání“ virů z netopýrů na lidi dochází buď přímo, kontaktem s infikovanými netopýry, nebo nepřímo prostřednictvím mezihostitelů, jako jsou domácí zvířata nebo volně žijící zvířata, která byla kontaminována krví, slinami, močí nebo výkaly netopýrů.
V posledních desetiletích se zvýšil počet ohnisek těchto zoonóz, často v důsledku konzumace bushmeatu a také zásahů člověka do přírodních biotopů zahrnujících odlesňování a intenzifikaci zemědělství. Zvýšila se také naše schopnost identifikovat příčiny těchto onemocnění. V tomto článku podávám přehled některých zoonotických virů přenášených netopýry, které se v posledních letech dostaly na titulní stránky novin.
Ebola, filovirus,je nejzávažnějším z těchto nedávno objevených zoonotických virů, pokud jde o úmrtnost lidí. Sporadická ohniska tohoto hemoragického onemocnění jsou známa již 40 let v izolovaných lesních vesnicích ve střední Africe. Tato ohniska se šířila ve vlnách a způsobovala až několik stovek úmrtí, než náhle odezněla, často dříve, než na ně stačily zareagovat orgány veřejného zdraví. Při nedávné epidemii v západní Africe virus zmutoval a stal se infekčnějším a díky lepšímu dopravnímu spojení se brzy dostal do měst. Nakazilo se téměř 30 000 lidí, z nichž více než 11 000 zemřelo. Přítomnost protilátek proti ebole v minulosti ukázala na několik druhů netopýrů ze západní a střední Afriky jako na zdroj viru. Při novějších šetřeních se však u netopýra nepodařilo prokázat virus eboly ani cirkulující RNA eboly, která by svědčila o aktivní infekci virem eboly.
Počáteční infekce jsou důsledkem kontaktu s mršinami volně žijících zvířat, která virus přenášejí. Patří sem šimpanzi, lidoopi a pralesní dikobrazi – nejvíce ohroženi jsou tedy lovci a ti, kteří připravují maso z buše k vaření. Vysoká nakažlivost eboly znamená, že se jí lze nakazit při sebemenším kontaktu s nakaženou osobou. Přímý lék neexistuje, i když dobrá ošetřovatelská péče může snížit úmrtnost a nyní byla vyvinuta vakcína.
Marburg je jediný filovirus, který byl izolován z netopýra (Rousettus aegyptiacus), který je považován za přirozený rezervoár. K přenosu na člověka dochází příležitostně a týká se především pracovníků dolů v Ugandě a turistů, kteří navštívili jeskyně. Největší ohnisko se vyskytlo před deseti lety v Angole s 252 případy, z nichž 90 % bylo smrtelných.
Těžký akutní respirační syndrom (způsobený koronavirem SARS-CoV) se poprvé objevil v roce 2002 v Číně a rozšířil se do celého světa (a stal se tak pandemií) s více než 8000 potvrzenými případy, z nichž téměř 800 bylo smrtelných. Brzy po vypuknutí epidemie byl virus nalezen u maskovaných civetů palmových a psíků mývalovitých na trhu v provincii Guangdong a nějakou dobu trvalo, než byli jako přirození hostitelé identifikováni podkováři, z nichž se virus přenesl na masožravce.
Blízkovýchodní respirační syndrom (rovněž způsobený koronavirem, MERS-CoV) byl poprvé zaznamenán na Arabském poloostrově v roce 2012, šíří se především kontaktem mezi lidmi a celosvětově se jím nakazilo přibližně 1200 lidí, z nichž asi 450 zemřelo. Protože bylo zjištěno, že malý fragment virové DNA z egyptského netopýra hrobového (Taphozous perforatus) je totožný s DNA prvního pacienta s MERS, vzniklo podezření, že přirozeným rezervoárem jsou netopýři, ale to se nepotvrdilo a u žádného jiného netopýra nebyl MERS zjištěn. Místo toho byla většina lidských infekcí přisuzována úzkému kontaktu s velbloudy dromedáry.
Hendra (henipavirus) byl poprvé zjištěn v Austrálii během propuknutí infekčního respiračního onemocnění u koní a lidí v roce 1994. Následně došlo k několika přenosům, jejichž výsledkem bylo sedm případů u lidí a čtyři úmrtí. Jako rezervoár nákazy byli potvrzeni netopýři rodu Pteropodid. Koně se nakazili, když se pásli na pastvinách infikovaných netopýří močí a přenesli nemoc na osoby, které se o ně staraly. Díky vhodnému chovu koní se však podařilo onemocnění omezit.
Další henipavirus, Nipah, byl poprvé izolován v roce 1998 u prasat a pracovníků vepřového hospodářství trpících encefalitidou v Malajsii, kde 265 případů vedlo ke 105 úmrtím. Zastavením přesunů prasat a vyřazením více než milionu prasat se podařilo nákazu dostat pod kontrolu. Zkušenosti s hendrou vedly brzy k tomu, že za zdroj nákazy byli označeni kaloňové, kteří se živili spadaným ovocem kontaminovaným kaloňem. Od roku 2001 se však téměř každoročně objevují případy nákazy lidí v Bangladéši a příležitostně i v blízké Indii, přičemž úmrtnost je vyšší než v Malajsii a způsob nákazy se liší. K tomu dochází především pitím palmové šťávy infikované virem létající liškou indickou (Pteropus giganteus). Zamezení přístupu netopýrů k nádobám, v nichž se míza sbírá, snížilo míru infekce.
Lyssaviry způsobují vzteklinu a jejich rod se rychle rozrůstá, v současné době je známo 15 druhů (včetně EBLV), z nichž všechny kromě dvou byly izolovány od netopýrů. Nejznámějším je klasický virus vztekliny (RABV), který podle Světové zdravotnické organizace zůstává jednou z nejvýznamnějších lidských zoonóz a každoročně v Africe a Asii zabíjí desítky tisíc lidí po pokousání psem. Vzteklina netopýrů upířích, způsobená stejným druhem viru, je velkou hrozbou pro veřejné zdraví v Latinské Americe. K dispozici je vynikající vakcína, i když její účinnost proti některým nově objeveným virům vztekliny musí být teprve stanovena.
.