Nejodpornější zločin na světě

(CNN) — Sdílejí hluboký smutek: idealistický Američan, který se snažil chránit Kurdy v Iráku, kanadský generál, který odmítl plnit rozkazy ve Rwandě, francouzský kněz, který bojoval za duši Kambodže.

Každý z nich se snažil zaměřit pozornost světa na nejohavnější zločin na světě: genocidu. Pokaždé se jim vyhnuli, ignorovali je nebo jim řekli, že je to problém někoho jiného.

Aby pochopila proč, vydala se Christiane Amanpourová ze CNN na vražedná pole Evropy, Afriky a Asie, aby natočila dvouhodinový dokument „Výkřik krvavé vraždy“.

Po reportážích o masových zvěrstvech po celém světě tentokrát Amanpourová sledovala osobní výpovědi těch, kteří se pokusili masakr zastavit.

Roční vyšetřování CNN zjistilo, že místo aby političtí představitelé použili smlouvu OSN zakazující genocidu jako odrazový můstek k akci, odvolávali se na jeden důvod za druhým, aby se zásah zdál zbytečný, nesmyslný a dokonce kontraproduktivní. Mapa: V prosinci si připomínáme 60. výročí přijetí Úmluvy OSN o genocidě, kdy se – po holocaustu – státy světa zavázaly předcházet budoucím pokusům o likvidaci etnických, náboženských a národnostních skupin a trestat je. Přečtěte si Úmluvu o genocidě z roku 1948 (pdf)

„Úmluva o genocidě měla zastavit genocidu, ale nezastavila ji,“ řekl Elie Wiesel, který přežil holocaust a získal Nobelovu cenu. Zásah je podle něj náročnou výzvou kvůli tendenci bagatelizovat výpovědi uprchlíků a obětí. „Je lepší nevěřit, protože když věříte, nemůžete v noci spát. A jak můžete jíst? Jak si můžete dát skleničku vína, když to víte?“ dodává. Podívejte se na záběry z míst v dokumentu „

70. léta 20. století: Otec François Ponchaud byl katolickým misionářem v Kambodži, když se v roce 1975 chopili moci partyzáni Rudých Khmerů – komunističtí revolucionáři. Vyhnali ze země všechny cizince.

Ponchaud však pracoval z Francie, shromažďoval svědectví uprchlíků a monitoroval rozhlasové vysílání, aby zdokumentoval otrockou práci, mučení a popravy, kterými Rudí Khmerové vyvraždili čtvrtinu kambodžské populace.

Své poznatky publikoval ve významných francouzských novinách a napsal knihu „Rok nula“. Ale i přesto, říká Ponchaud Amanpourové, „nám nikdo nevěřil“. Podívejte se na pohled do zákulisí natáčení filmu „Scream Bloody Murder“

80. léta:

CNN zjistila, že při intervenci se často zvažují politické a ekonomické náklady.

Z odtajněných amerických vládních dokumentů vyplývá, že zatímco Saddám Husajn zplynoval irácké Kurdy, Spojené státy se snažily zabránit tomu, aby se v Iráku objevily nové zbraně. proti potrestání Iráku obchodním embargem, protože si Irák pěstovaly jako spojence proti Íránu a jako trh pro vývoz amerických zemědělských produktů.

Podle Petera Galbraitha, tehdy idealistického pracovníka Senátu odhodlaného zabránit Husajnovi v páchání genocidy, se Reaganova administrativa „nechala unést vlastní propagandou. Začali věřit, že Saddám Husajn může být spolehlivým partnerem“. Přečtěte si kdysi tajné americké dokumenty

z 90. let:

Ani rozsáhlé zpravodajství nemusí vést k intervenci.

Během násilného rozpadu Jugoslávie v 90. letech média informovala o etnických čistkách bosenských Srbů vůči muslimům: obléhání Sarajeva, koncentrační tábory, používání znásilnění jako válečné zbraně.

Bylo to jako sledovat „barevný remake černobílých scén, které jsme viděli za druhé světové války“, říká americký diplomat Richard Holbrooke, jehož židovský dědeček uprchl z Německa, když se k moci dostal Adolf Hitler.

Holbrooke byl jedním z prvních zastánců americko-americké dohody, která by se měla uskutečnit v roce 1989.

„Zaujal jsem stanovisko, které jsem považoval za správné,“ řekl Amanpourové. „Nemyslel jsem si, že je to tak kontroverzní.“

Trvalo však tři roky – a masakr 8 000 muslimských mužů a chlapců ve městě Srebrenica – než se Holbrooke prosadil v Clintonově administrativě.

1994: Ve Rwandě, kde vojáci a milice Hutuů masakrovali své tutsijské spoluobčany, se Clintonova administrativa snažila vyhnout označení etnického masakru za genocidu.

Podle interního memoranda se ministerstvo zahraničí obávalo, že podle Úmluvy o genocidě z roku 1948 by použití termínu „genocida“ mohlo USA „donutit skutečně ‚něco udělat'“.

Velitel mírových sil OSN ve Rwandě, kanadský generálporučík Romeo Dallaire, prosil o další vojáky. Místo posil však Dallaire dostal rozkaz k úplnému stažení. Nechtěl Rwandu opustit.

„Odmítl jsem zákonný rozkaz,“ řekl Amanpourové, „ale bylo to nemorální.“

„Nechtěl jsem opustit Rwandu,“ řekl Amanpourové. Jeho malé síly OSN nestačily na zastavení masakru více než 800 000 lidí.

2003: Dárfúr

Někteří obhájci lidských práv považují Dárfúr, západní oblast Súdánu, za dějiště první genocidy 21. století.

Zvěrstva v Dárfúru vyrůstají z občanské války mezi povstalci z afrických kmenů Súdánu a vládou země vedenou Araby.

V roce 2003, kdy povstalci zaútočili na vládní stanoviště v Dárfúru, varoval pozorovatel OSN pro lidská práva, že v „eskalujícím konfliktu“ může být súdánská vláda „zapojena do … etnických čistek s cílem eliminovat africké kmeny z Dárfúru.“

V té době byla pozornost světa upřena na Irák, kde Spojené státy bojovaly za svržení Saddáma Husajna. Podle Mukeše Kapily, tehdejšího nejvyššího představitele OSN v Súdánu, včasné varování o Dárfúru „zmizelo ve velké díře“.

I když Rada bezpečnosti OSN zařadila Dárfúr na pořad jednání, trvalo více než tři roky, než schválila vytvoření silných mírových sil.

„Nebyl nedostatek informací,“ říká aktivista Eric Reeves. „Chyběla vůle zastavit genocidu.“

V červenci obvinil žalobce Mezinárodního trestního soudu súdánského prezidenta z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, což Súdán odmítá. Přečtěte si obvinění prokurátora Mezinárodního trestního soudu (pdf)

Jak bude historie posuzovat reakci světa na Dárfúr?“

„Bude tleskat mladým lidem … kteří věří v solidaritu,“ říká Wiesel. „Určitě bude kritizovat světové vůdce.“

A až bude příště někdo křičet krvavou vraždu, aby zastavil genocidu, bude ho někdo poslouchat?