Dave Gettleman je posledním generálním manažerem, který v draftu NFL vybral running backa v první pětce. V tomto případě poslední znamená jednak to, že je poslední, kdo to udělal, a jednak to, že už to nikdo jiný nikdy neudělá. Pokud by se Big Blue nadále nedařilo a Gettleman by byl v důsledku toho propuštěn, není to nic, co bychom měli oslavovat. Ale, panečku, měli bychom pro něj novou zábavu.
Fantasy fotbal je poslední baštou pro ty, kteří si běžeckých beků cení nade všechny ostatní pozice. Je snad přehnané chtít, aby se strategie sestavování fantasy soupisky alespoň volně podobaly těm z NFL?
Bill Streicher-USA TODAY Sports
V 80. letech, kdy se fantasy fotbal poprvé prosadil, byla nadvláda running backů v pořádku, protože útoky NFL se více točily kolem hry po zemi. V 90. letech však začaly převládat sofistikované přihrávkové útoky a NFL upravila svá pravidla tak, aby podporovala týmy ve hře vzduchem. Nejprve začali rozhodčí označovat obránce za myšlené zločiny proti receiverům, pak zakázali zasahovat quarterbacky nad horní část pupku, pak pod spodní část pupku a nakonec vůbec, obzvlášť tvrdě. Výsledkem byl trvalý trend přihrávkových systémů, kdy hodnota rozehrávačů v reálných týmech exponenciálně rostla. Running backové jsou mezitím nyní nahraditelnější než kdykoli předtím. Podívejte se na nedávné vyčkávání Melvina Gordona. Chargers v podstatě řekli: „Jo, místo toho, abychom tě platili, budeme prostě hrát záložníka.“
A fungovalo to! Opravdu dobře!!!
Ale fantasy fotbal je jako posedlý fanoušek seriálu Stranger Things zaseknutý v 80. letech. Je to fajn seriál, dokonale zábavný, ale chci říct… Každopádně running backové stále kralují a dominují prvním kolům draftu, zatímco vzít si brzy quarterbacka je způsob, jak si všimnout fantasy rube.
Společně můžeme rovnici převrátit a posunout hodnotu fantasy quarterbacků blíže tomu, jaká je v reálném životě. Stačí k tomu pár bodových změn, které nejsou nijak zvlášť radikální. Nikdo přece nechce být v lize, kde si majitel, který draftuje jako první, vezme Patricka Mahomese, další si vybere Lamara Jacksona – a všichni ostatní se schoulí do fetální polohy a tiše pláčou. Ale proboha, není důvod, proč by měli být rozehrávači ekvivalentem hráčů ve fantasy fotbale.
Než se pustíme do mých návrhů, pochopte, jaká matematika v současnosti funguje. Posuzování hodnoty hráče ve fantasy je především o hodnotě nad náhradou. Kdybychom žili ve světě, kde by 60 runningbacků dosahovalo v průměru 20 až 25 fantasy bodů na zápas, nebyli by runningbackové tak cenní, protože by je všichni měli dobré. Ale tak to není. Ve standardních ligách s 12 týmy a polovičním PPR v minulé sezóně, kde startovali dva running backové a jeden flex, činil rozdíl mezi nejlepším running backem (Christian McCaffrey) a nejlepším nestartovacím RB (Kareem Hunt) 15,3 fantasy bodu na zápas. Mezitím rozdíl mezi nejlepším rozehrávačem (Jackson) a 13. nejlepším QB – v podstatě nejlepším QB „náhradní úrovně“ (Kyler Murray) – činil pouze 9,9 bodu. A tento rozdíl mezi QB je tak velký jen díky Jacksonovu historickému roku. Pokud otupíte Lamarův faktor tím, že vezmete průměr tří nejlepších QB, rozdíl mezi nimi a nejlepším náhradním QB je 5,7 bodu na zápas. U tří nejlepších runningbacků je to 10,9.
Můj první návrh změny je bezvýznamný: Zvýšit hodnotu touchdown přihrávek na šest bodů. („Čtyři body za TD přihrávku“ je v lepším případě arbitrární a v horším případě je to neřízená střela šílence). Tato změna zvýší hodnotu rozehrávačů, ale jen mírně, protože počet TD je mezi nejlepšími QB poměrně vyrovnaný. Šestibodové TD posouvá hodnotu přes náhradu pro Jacksona (z 9,9) na 11,8 fantasy bodu, což se stále ani zdaleka neblíží McCaffreyho 15,3.
Další změna je zásadnější: Začněte pouze s jedním running backem. Pro lásku Jamese Develina, žádný tým NFL nestaví dva zadní beky do jednoho pole, tak proč to děláme ve fantasy fotbale? Odebrání druhého running backa vám také umožní zrušit flex, který Zeus zavedl jen proto, aby pro účely hadích draftů zajistil sudý počet startujících. Začněte se třemi receivery, což většina týmů NFL stejně dělá, a také s tight endem. Nebo ještě lépe, povolte možnost začít se dvěma receivery a dvěma tight endy. (Pokud skórujete doma – a já vím, že ano – je to pro startovní sestavu QB, RB, WR, WR, TE, WR/TE.)
V tomto systému skórování a konfiguraci sestavy klesne hodnota oproti náhradě pro McCaffreyho na mnohem rozumnějších 12,7 bodu za zápas. Running backs jsou stále králem, ale nyní se QB alespoň téměř vyrovnali.
Chcete namítnout, že v Mahomesově sezóně 2018 by použití šestibodového bodování TD přihrávek zničilo ligu. (Já tvrdím, že mělo – ve skutečnosti byl nejlepším hráčem fotbalu s obscénním náskokem). Ve skutečnosti však rozdíl mezi Mahomesem a nejlepším QB náhradní úrovně činil v tom roce 10,15 bodu na zápas, což je stále méně než VORP nejlepšího RB Todda Gurleyho 10,29.
Steven Bisig-USA TODAY Sports
Pokud vám matematika nestačí, zde je zřejmý bonus navíc: Získáte zpět svá nedělní rána. Vzpomínáte si na nedělní dopoledne? Rádi byste tento čas strávili hrou s dětmi, úklidem zahrady nebo třeba návštěvou své modlitebny. Ale místo toho jste se hrbili nad obrazovkou, v ruce misku Müslixu a snažili se rozhodnout mezi Roycem Freemanem a Rashaadem Pennym na pozici RB2 v týdnu, který byl těžký. V NFL není tolik runningbacků s významnou rolí. Eliminujte RB2 a budete mít od tohoto mučení pokoj.
Zároveň tím přispějete k posunu fantasy fotbalu do 21. století, i když to bude znamenat, že Dave Gettleman do vaší ligy nikdy nevstoupí.
Tento článek původně vyšel v přehledovém vydání časopisu SI o fantasy fotbale, které je nyní k dostání na novinových stáncích. Další zpravodajství o fantasy fotbalu najdete na stránkách SI Fantasy. Těm ligám, které se Garyho radami neřídí, doporučujeme pět hodnotných běžících beků v polovině draftu s výhodou v raném kole a pět běžících beků v pozdním kole, na které se zaměřit v draftech fantasy.