Možná jste se nechali zlákat k četbě článků v bulváru s titulky jako „Jak odhalit psychopata“ nebo „Je váš šéf psychopat?“.
Mnozí si zřejmě myslí, že psychopatie je zajímavé téma, a s jistou chorobnou zvědavostí se chtějí o této poruše dozvědět více, říká odbornice Karolina Sörmanová z Karolinska Institute ve Stockholmu, která se zabývá výzkumem psychopatie.
„Při vyhledávání psychopatie na Googlu se objeví přes několik milionů odkazů a někteří lidé mají dojem, že lidi ovládají psychopati zleva i zprava,“ říká Sörmanová pro švédský web forskning.se.
Psychopati jsou všude?
Není tomu tak. Podle ní nejsou údaje založené na výzkumech pro odhad počtu psychopatů mezi námi příliš silné.
„Existuje jen málo solidních studií, které by uváděly, kolik psychopatů máme v průměru v dospělé populaci,“ říká.
Podle jejích slov britské studie uvádějí, že jedno procento mužské populace splňuje kritéria psychopatie.
Podle SIFER (Norské centrum pro výzkum a vzdělávání ve forenzní psychiatrii) může být psychopatů 0,5 až 1 procento populace. Podíl těch, kteří splňují kritéria, je mnohem vyšší mezi vězni. Téměř 20 procent všech vězňů v norských věznicích jsou psychopati. Ti stojí za zhruba polovinou všech trestných činů, uvádí se v článku SIFER o psychopatii.
Ale Makoto Sandvik, docent na SIFER, získal na téma psychopatie doktorát. Uznává, že média mohou vyvolávat dojem, že psychopati číhají za každým rohem. Objasnil to v rozhovoru pro psychologický časopis Katarsis, který vydávají studenti Bergenské univerzity.
V rozhovoru se vztahuje k tomu, že narazil na literaturu, která tvrdí, že pět procent populace tvoří psychopati.
Myslí si, že pojem psychopatie se zneužívá. Různé poruchy osobnosti jsou házeny do jednoho pytle a nazývány psychopatií.
Psychopatie není psychiatrická diagnóza. Podle SIFERA jsou poruchy osobnosti deviantní, dysfunkční a nepraktické způsoby myšlení, cítění a interakce s ostatními. K psychopatii se vztahují nejzávažnější tzv. antisociální poruchy osobnosti.
Lepší je mluvit o vlastnostech
U psychopata je na místě několik nežádoucích vlastností, jako je narcismus, nedostatek empatie a lítosti a také impulzivní chování. Podle Katarsise si však Sandvik myslí, že je vhodnější mluvit o dimenzích rysů, než rozdělovat lidi do kategorií, jako je psychopat vs. nepsychopat.
Myslí si, že každý má stupně psychopatických rysů jako součást své osobnosti. Psychopati mají tyto rysy ve větší míře než ostatní.
To znamená, že je nesprávné hovořit o vyléčení psychopata, což se podle forskning.se již nějakou dobu považuje za nemožné. Vědci si nyní začínají myslet, že náprava tohoto problému je do jisté míry možná, a to v různých oblastech.
„Ano, začínáme vidět náznaky, že se schopností empatie je možné pracovat, i když odborníci jsou jen opatrně optimističtí,“ říká Henrik Andershed pro forskning.se. Vede výzkumnou skupinu, která zkoumá, jak se psychopatické rysy vyvíjejí od dětství do dospělosti.
Musí mít mnoho rysů
Jedním z důvodů, proč lidé rozpoznávají obraz hojného počtu psychopatů ve společnosti, je to, že mnohé z charakteristik psychopata, jako je nedostatek empatie, chladnokrevnost a manipulativní jednání, se kromě psychopatů vyskytují u mnoha dalších, zdůvodňuje Karolina Sörmanová.
Ale pokud se zdá, že váš bývalý, váš šéf nebo předseda v bytovém kolektivu vykazují některý z těchto rysů, neznamená to, že jsou to psychopati.
„Aby mohl být člověk definován jako psychopat, musí mít mnoho z těchto rysů,“ říká Sörmanová pro forskning.se.
Přečtěte si norskou verzi tohoto článku na forskning.no
Přeložila: Mgr: Glenn Ostling