„Promiskuitní“ je výraz, který se téměř vždy používá, když se mluví o ženě; nejčastěji je pejorativní. Označuje ženu – obvykle mladou ženu – která má častý a náhodný sex. Toto chování je lidmi, kteří ji označují jako „promiskuitní“, obvykle považováno za odsouzeníhodné a svědčící o nějakém citovém selhání.
Mladí muži, kteří se chovají podobně, nejsou považováni za zcela stejné. „Sukničkář“ je muž, který aktivně sexuálně pronásleduje ženy, ale tento termín se téměř vždy používá v kontextu, kdy muž zrazuje někoho, s kým je ve vážném vztahu. Svobodný mladý muž, který ochotně spí s řadou žen, by pravděpodobně žádnou nálepku ke svému chování nepřipojil. Nověji zpopularizovaný termín „sexuální závislák“ označuje nutkavé sexuální chování, obvykle ze strany muže.
Promiskuita – tedy příležitostné sexuální chování, obvykle u žen – již není vnímána tak negativně jako dříve. Myslím, že hlavním důvodem této změny postoje je mnohem delší doba, po kterou ženy randí, než se usadí a vdají. Je více času na více sexuálních vztahů. Nepamatuji si, kdy naposledy mi nějaký muž vyjádřil výhrady k určité ženě, o kterou měl zájem, protože byla „promiskuitní“. Někteří muži se nepřiměřeně zajímají o předchozí sexuální vztahy své přítelkyně, ale většina ne. Ti, kteří ano, se pravděpodobně cítí nejistí a žárlí. Přehnaná žárlivost bohužel není vzácná; nemá však nic společného s předchozím sexuálním chováním ženy. Ve skutečnosti má s láskou společného jen velmi málo. Odráží majetnický pocit vůči ženě, podezření, že byla oklamána a využita. Vyskytuje se pouze tehdy, když má muž důvod cítit, že mu žena „patří“.
Ve skutečnosti většinou, když slyším o někom, že je „promiskuitní“, je to sama žena, kdo mi takto popisuje své chování. A vždy má na mysli konkrétní období svého života. Nikdo není promiskuitní v průběhu celého života. Obvykle má žena připravené vysvětlení, proč se v daném období takto chovala.
Ve středoškolských a vysokoškolských letech je obvyklým důvodem „cítila jsem se nejistá“. „Cítila jsem se lépe, když jsem si uvědomila, že se o mě muži zajímají“. Cítila se žádoucnější a měla ze sebe lepší pocit navzdory všeobecnému odsouzení takového chování.
Být nejistý však není pro mnohé, zejména mladé ženy, nic neobvyklého. Proč se někdo pouští do sexu, aby se ujistil, když ostatní se k tomuto prostředku neuchylují? Myslím, že lze říci, že právě dívky a ženy, které svému sexuálnímu chování přisuzují tento motiv, mají méně emočních zdrojů, o které se mohou opřít při zvládání zcela běžných pocitů nedostatečnosti, které v dospívání čas od času pociťuje asi každý. Několik z těchto žen mělo podle mých zkušeností rodiny, které se o ně nápadně nestaraly a nepodporovaly je.
U některých z těchto žen se objevuje prvek vzdoru, když o těchto věcech mluví. Zdá se, že se samy rozhodnou, jak budou žít, bez ohledu na to, co si myslí ostatní.
V určitých obdobích pochybností o sobě se zdá, jako by nebylo neobvyklé, že se ženy často věnují sexu – například jsem měla ženy, které uváděly, že se po rozvodu věnují nevybíravému sexu. „Potřebovala jsem se ujistit, že jsem pro muže stále atraktivní,“ řekly mi. Napadají mě dvě ženy, u nichž byly tyto pochybnosti o sobě samých umocněny zvláštními okolnostmi.
Jednu ženu znetvořila nehoda a operace, při níž jí byl odstraněn močový měchýř. Na nohou a břiše měla četné jizvy a k zachycování moči potřebovala sáček připevněný k otvoru v břiše. Po rozvodu byla přesvědčena, že žádný muž nebude ochoten se s ní milovat. Řekl jsem jí, že to tak není. Než se pár svlékne, muži si vypěstují bezhlavý zájem, který neodradí ani tělesné vady tohoto druhu. Vyspala se s dalším půltuctem mužů, kteří se objevili, než se přesvědčila, že mám pravdu.“
Druhou ženu silně ovlivnil bizarní zážitek, který se jí přihodil. Bylo jí pětatřicet let a byla také nedávno rozvedená. Měla pohlavní styk s mužem, s nímž chodila několik měsíců. Najednou bez varování – uprostřed sexuálního aktu – vstal, vykřikl: „Už to dál nevydržím!“ a beze slova odešel. Ačkoli měla dobrý důvod myslet si, že je pro muže přitažlivá, byla tímto setkáním otřesena a stejně jako jiná výše popsaná žena se okamžitě vyspala s dalším počtem mužů, kteří se objevili.
Ačkoli některé „promiskuitní“ ženy jsou lehkomyslné, otěhotní nebo se nakazí pohlavní chorobou, většina žen, které popisuji výše, taková nebyla. Proti těmto eventualitám se náležitě pojistily a nenechaly se odradit myšlenkou na ně. Neodrazovalo je ani to, co by si o nich mohli myslet ostatní. Měly pocit, že jsou morálně oprávněné dělat cokoli, co chtějí v sexuální oblasti dělat. Ačkoli říkali, že jim bylo jedno, jestli je ostatní lidé neschvalují, všichni po několika měsících – nebo někdy i letech – přestali nevybíravě spát s kýmkoli, kdo je chvilkově přitahoval. Když jsem se jich zeptal proč, obvykle pokrčili rameny.
„Prostě mě to přestalo bavit,“ řekl někdo. „Ztratil jsem zájem,“ řekl někdo jiný. Jak je však znám, myslel jsem si, že jim vadí, že tito muži, k nimž se chovali nedbale, se na oplátku chovali nedbale k nim. Vadilo jim, i když to nechtěly přiznat, že jim muž nezavolal druhý den poté, co se s nimi vyspal. Tato společenská očekávání se jich dotýkala více, než si rády připouštěly. Využívaly muže a po čase se jimi cítily být využívány. Zklamání a neúcta, které byly součástí jejich zkušeností s muži, začaly převažovat nad všemi psychologickými výhodami, které získaly, a přestaly.
Obecně, když mluvím s pacienty, říkám jim, že dokud se nechovají způsobem, který by mohl ublížit druhým, mají právo dělat, co se jim líbí; ale upozorňuji, že podle mých klinických zkušeností téměř všichni považují promiskuitní chování za dlouhodobě neuspokojivé.
Sexuální chování je samozřejmě komplikované a vyjadřuje někdy složité pocity. Sexuální pracovnice například někdy mluví o pocitu moci, který zažívají, když jsou s muži. Mluví o pocitu kontroly při sexuálních aktech. I ony často nakonec pociťují nevýhody tohoto zvláštního způsobu života.
Když o tomto tématu přemýšlím, vždy si vzpomenu na konkrétní ženu středního věku, která jako by své spaní považovala za zbraň, kterou může použít proti svému manželovi. Ale ani z tohoto hlediska mi její počínání nedávalo smysl. Když se k ní manžel choval špatně, šla do baru ve špatné části města, sbalila toho nejošklivějšího a nejodpornějšího muže, kterého našla, a vyspala se s ním. Manželovi tyto incidenty neoznamovala.
Zeptal jsem se: „Když pominu fakt, že si ubližujete tím, že se dopouštíte pro vás odporného chování, jak přesně se mstíte svému manželovi, když neví, co děláte?“
„Ale já vím,“ řekla nevyzpytatelně.
(c) Fredric Neuman 2013
Sledujte blog doktora Neumana na adrese fredricneumanmd.com/blog
.