Vývoj amniotického vývoje a vejce se skořápkou umožnil obratlovcům stát se plně suchozemskými. Tyto dva evoluční pokroky vyžadovaly předchozí vývoj vnitřního oplození. Jinými slovy, uložení spermií samcem do pohlavního ústrojí samice a následné proniknutí spermií do vaječné buňky bylo nezbytné předtím, než mohlo existovat vejce se skořápkou.
U žijících plazů dochází k uložení spermií samce uvnitř těla samice kloakální apozicí nebo pomocí intromitentního neboli kopulačního orgánu. První způsob je charakteristický pouze pro jednu skupinu, tuatary (Sphenodon), kteří kopulují prostřednictvím těsného přiložení kloaky samce (tj. společné komory a vývodu, do níž ústí střevní, močové a pohlavní ústrojí) ke kloace samice. Samec pak vypouští sperma do kloaky samice. U všech ostatních plazů mají samci buď penis (jako želvy a krokodýli), nebo hemipeny (jako ještěrky a hadi). Penis je homologem penisu savců a jeho přítomnost u plazů naznačuje, že tento orgán vznikl na počátku evoluce amniot a před vznikem plazů a synapsidů. Naproti tomu hemipeny jsou strukturně zcela odlišné. Označují se jako „hemi“, protože se u každého samce vyskytují dva, ačkoli během jedné kopulace je použit pouze jeden. Ať už se jedná o penis nebo hemipenis, je tento orgán zasunut do kloaky samice.
Po uložení spermatu se musí spermie přesunout z kloaky samice do jednotlivých vejcovodů. Pohybují se po vejcovodu až k otvoru přiléhajícímu k vaječníku. Mechanismus, jak spermie tuto cestu najdou, zůstává z velké části neznámý, ale pro úspěšné oplodnění musí být spermie nad žlázami vejcovodu, které budou vylučovat obal vajíčka. Když dojde k ovulaci, vajíčka se vyloučí z vaječníku a spadnou přímo do vejcovodu, na každé straně jedno. U plazů může kopulace ovulaci stimulovat, může k ní dojít současně s ovulací, může proběhnout během hodiny až týdne po ovulaci (pravděpodobně nejčastější situace) nebo může proběhnout několik měsíců před dokončením vývoje vajíček a jejich ovulací.
Ačkoli je jaro hlavním obdobím námluv a kopulace u většiny plazů mírného pásma, samci běžně dokončují spermatogenezi (tj. produkci spermií) koncem léta. Příležitostně se samec spáří a jeho spermie se uloží ve vejcovodech samice, dokud na jaře nedojde k ovulaci vajíček (např. u želvy bahenní ). Zdá se, že tato schopnost uchovávat spermie je u hadů a želv rozšířená, ačkoli tento jev nebyl důsledně testován. Jedna studie ukázala, že želva diamantová (Malaclemys terrapin) může produkovat životaschopná vejce čtyři roky po kopulaci, ačkoli procento plodných vajec prudce klesalo po jednom roce a postupně až do čtvrtého a posledního roku pokusu. Jasně zbarvený vějíř na krku neboli rosnička signalizuje držení teritoria a láká samičky. Encyclopædia Britannica, Inc.zobrazit všechna videa k tomuto článku
Pro úspěšnou kopulaci je nutná spolupráce mezi samicí a samcem. U většiny plazů se samec dvoří samici řadou chování, aby posoudil její reprodukční připravenost a vnímavost. U mnoha ještěrů je také zřetelný vzorec poskakování hlavou a tlačení předním tělem. V kombinaci s vibracemi a stříkáním vody používají samci krokodýlů také pohyby těla k namlouvání samic a varování ostatních samců. U anolisů (Anolis) a létajících ještěrů (Draco) mají samci dobře vyvinuté a pestře zbarvené krční vějíře neboli rosničky, které se otevírají a zavírají. Hrdlové vějíře slouží k přilákání samic a hrají velkou roli v teritoriálních sporech s jinými samci. Želvy při námluvách používají vizuální a čichové projevy a hmatové signály. Tyto signály se vyskytují v různých kombinacích a jsou druhově závislé. Například u některých druhů želv se zdá, že samice je obtěžována, aby se podvolila.
Námluvy u hadů a mnoha skleroglosních ještěrů mohou také zahrnovat použití feromonů, které zajišťují, že námluvy a kopulace probíhají mezi příslušníky stejného druhu. Feromony mohou také pomoci přilákat příslušníka opačného pohlaví, a tím si vynutit spolupráci samice při rozmnožování. Hadi spoléhají především na feromonovou a hmatovou stimulaci. Samec se plazí nad samicí a pravidelně poklepává bradou na její hřbet; toto chování pravděpodobně vede k výměně feromonů, které zároveň stimulují oba účastníky.
Tzv. namlouvací tanec mnoha hadů je často mylně interpretován jako tanec, při kterém se přední části těl samce a samice drží vysoko a proplétají se. Ve skutečnosti jde o boj o moc mezi dvěma samci, kteří soupeří o stejnou samici. Cílem namlouvacího tance je přitisknout tělo protivníka k zemi. Zápas v kymácení pokračuje, dokud jeden ze samců nepřizná porážku a neodplazí se pryč. Často do té doby samice, která byla pravděpodobně uprostřed námluv s jedním ze samců, odejde a vítězný samec ji musí vystopovat (díky pachové stopě), aby mohlo dojít ke kopulaci.
Dominanci a přístup k samicím řeší soubojem i další samci plazů. Monitorovací ještěrky (Varanus) spolu zápasí, skutečně se přetahují; mohou se postavit na zadní končetiny a ocas, aby se pokusili přitlačit jeden druhého k zemi. Mezi želvami do sebe samci běžně narážejí hlavou a tělem. Cílem je zahnat soupeřícího samce a nejlépe je, když se protivníka podaří převalit na záda. Pár pářících se želv je pravidelně doprovázen dalšími samci, kteří se do nasedajícího samce zakousnou ve snaze ho vytlačit. Cílem samce je zajistit, aby jeho sperma oplodnilo vajíčko samice a potomek tak sdílel jeho geny. Jednou z metod, kromě boje, jak zajistit omezené oplodnění samice, je nasazení slizové kopulační zátky. Samci užovky podplamaté (Thamnophis) ukládají tuto zátku do kloaky samice na konci kopulace. Zátka zabraňuje dalšímu páření a zůstává po dobu jednoho nebo dvou dnů.
U několika druhů ještěrů – včetně některých gekonů (Gekkonidae), závodníků (Tediidae), ještěrů skalních (Lacertidae), ještěrů monitorových (Varanus) a slepýše brahmínského (Ramphotyphlops braminus) – se mohou samice rozmnožovat partenogenezí (to znamená, že jejich vajíčka nevyžadují aktivaci spermií ani oplodnění). Místo toho se vajíčka sama aktivují a po ovulaci a uložení do hnízda se spontánně začnou buněčně dělit a diferencovat. V mnoha případech je celý druh nepohlavní a obsahuje pouze samice. U komodských draků (V. komodoensis) a dalších bisexuálních druhů se některé samice mohou rozmnožovat partenogeneticky, zatímco jiné samice se rozmnožují pohlavně. Protože se nepoužívají spermie, nejsou k dispozici samčí chromozomy a nedochází k rekombinaci. Výsledné potomstvo má proto stejnou genetickou výbavu jako matka. U nepohlavních druhů, jako je R. braminus, mají všichni jedinci stejné genetické složení a celý druh pravděpodobně vznikl z jedné samice
.