02.12.2016
Hudební génius byl za sychravého zimního dne pohřben do anonymního chudinského hrobu. U příležitosti 225. výročí Mozartova úmrtí se na místo, kde se údajně nachází jeho hrob, sjedou fanoušci z celého světa.
Nejvýznamnějším vídeňským hřbitovem je Ústřední hřbitov. Zde jsou shromážděni všichni slavní Rakušané, mezi nimi i crème de la crème hudebníků a skladatelů – kromě Mozarta. Jsou zde pohřbeni Beethoven, Brahms, Strauss, Schubert, Arnold Schoenberg a nově také Falco a Udo Jürgens. Hřbitov, který byl otevřen v roce 1874, má mezi 330 000 hroby síť cest, která měří celkem 450 kilometrů. Největší evropský hřbitov má dokonce vlastní autobusovou linku.
Klenot mezi vídeňskými hřbitovy
Hřbitov svatého Marxe je však považován za zasvěcený tip a za klenot mezi vídeňskými hřbitovy. Je jediným dochovaným hřbitovem mezi pěti vídeňskými komunálními hřbitovy ve stylu biedermeieru. Botanici doporučují jeho návštěvu v dubnu a květnu, protože tehdy kvete největší sbírka šeříkových keřů ve Vídni. Pro romantiky je zážitkem každé roční období – od jara, kdy kvete bílý šeřík, přes hledání chladného stinného místa v pulzujícím letním horku až po zlaté podzimní měsíce vedoucí k mlhavému a strašidelnému listopadu.
Půvab tohoto „biedermeierovského hřbitova“ neubírá ani neustálý hluk z nejrušnější rakouské silnice, dálnice A23, která bohužel vede kolem něj. Můžou za to historické hroby. Z původních 8 000 se jich zachovalo 5 600. Okouzlujícím a dojemným způsobem se starají o to, aby každý věděl, jak vysoké společenské postavení kdysi za života zesnulí měli.
Zvyky vídeňské společnosti
Najdeme tu „manželku hostinského v Leopoldstadtu“ nebo „občanského pracovníka kanalizace“, „císařského dvorního umývače úst“ či “ syna rozkošného a okrasného zahradníka“, stejně jako “ skutečně tajného radu“ – který měl u svého jména tolik titulů, že kameník nakonec zvolil jen lakonické „atd. atd.“. Čím zchátralejší je náhrobek a nápis, tím strašidelnější je memento mori, hrdý odkaz na někdejší postavení a bohatství zesnulého. Koneckonců, když umíráš, nemůžeš si to vzít s sebou.
Hřbitov vděčí za svou existenci osvícenému císaři Josefu II. z let 1765-1790. Ten z hygienických důvodů zakázal pohřbívání na hřbitovech uvnitř vnějších hradeb Vídně a nařídil zřídit pět společných hřbitovů, které měly být umístěny daleko za městskými hradbami. Hřbitov byl pojmenován podle nedaleké almužny a bývalého středověkého špitálu, jehož kaple byla zasvěcena svatému Markovi. Za 90 let po roce 1784 zde bylo pohřbeno asi 15 000 lidí – dokud Ústřední hřbitov v roce 1874 neumožnil, aby mrtví z téměř milionového města zůstali uvnitř vnějších hradeb.
Mozartův smutný skon
Zejména jeden pohřeb svatého Marka je dodnes předmětem zájmu vědců a fanoušků. Byla to strohá a skromná záležitost bez jakékoli okázalosti – žalostný pohřební průvod 6. prosince 1791 – den po smrti, před 225 lety, Wolfganga Amadea Mozarta, génia, který žil nad poměry a který skončil v pouhých 35 letech. Nezemřel však v bídě, jak se často tvrdí. Spíše šlo o to, že jeho peníze nestačily na jeho okázalý životní styl. Průvodu k městským branám se v dešti a sněžení zúčastnilo jen několik lidí – mezi nimi byli údajně i jeho poslední žák Franz Xaver Süssmayr a jeho věčný rival Antonio Salieri. Poté už jen hrobník věděl, co se stalo.
Mozart skončil na jedné ze standardních neoznačených parcel, na které byly kvůli úspoře místa umístěny čtyři mrtvoly do úzké šachty. Skládací rakev tam byla vyprázdněna, aby mohla být znovu použita. O deset let později měla být stejná parcela znovu použita pro další pohřby. První příležitost pokusit se zachránit ostatky slavného skladatele ze všech nahromaděných kostí se naskytla v roce 1801. To vysvětluje, jak se domnělá Mozartova lebka nakonec dostala do Salcburku. Její pravost nebyla dodnes potvrzena.
Faktura zůstává
První pokus o nalezení Mozartova hrobu učinila jeho manželka Constanze až 17 let po jeho smrti. Protože na hrobech nebyly žádné pohřební kříže ani jiné označení, musela se spolehnout na velmi nejisté vzpomínky zaměstnanců hřbitova. V důsledku toho zůstává přesné místo Mozartova posledního odpočinku záhadou.
Na sporném místě, kde se předpokládalo, že by mohl být Mozartův hrob, byl umístěn pomník – ten byl pak při stém výročí úmrtí v roce 1891 přenesen na Ústřední hřbitov. Nakonec vynalézavý správce hřbitova vyzdobil zbylé prázdné místo ornamenty z jiných hrobů a umístil na něj kamennou desku s Mozartovým jménem. Návštěvníci dodnes pokládají k základně zkráceného sloupu květiny a vějíře a zapalují svíčky. Při výročí Mozartova narození a úmrtí sem dokonce jezdí oficiální delegace, aby položily věnce.
Hřbitov svatého Marxe se dnes již nepoužívá. Je udržován městem Vídeň jako park a má statut chráněné památky.
is/at/sc (kna)
.