Příznivý postoj k jiné osobě nebo náklonnost k ní.
V mezilidské přitažlivosti hrají roli jak osobní vlastnosti, tak prostředí. Hlavním určujícím faktorem přitažlivosti je propinquita neboli fyzická blízkost. Lidé, kteří spolu pravidelně přicházejí do styku a nemají vůči sobě žádné předchozí negativní pocity, se zpravidla začnou vzájemně přitahovat, jak se zvyšuje míra jejich vzájemné známosti a úroveň pohodlí. Situace, v níž se lidé poprvé setkají, také určuje, jak se budou navzájem cítit. Je pravděpodobnější, že se člověk bude cítit přátelsky k osobě, se kterou se poprvé setkal za příjemných a pohodlných okolností.
Lidé jsou k sobě obecně přitahováni, když vnímají vzájemnou podobnost. Čím více postojů a názorů mají dva lidé společných, tím větší je pravděpodobnost, že si budou sympatičtí. Bylo také prokázáno, že neshody v důležitých otázkách přitažlivost snižují. Jedním z nejdůležitějších sdílených postojů je, že obliba a neobliba stejných lidí vytváří mezi dvěma jedinci obzvlášť silné pouto. Souvislost mezi mezilidskou přitažlivostí a podobnými postoji je složitá, protože jakmile se dva lidé spřátelí, začnou vzájemně ovlivňovat své postoje.
Dalším určujícím faktorem mezilidské přitažlivosti je typ osobnosti. V oblastech zahrnujících kontrolu, jako je dominance, soutěživost a sebedůvěra, mají lidé tendenci tvořit dvojice se svými protiklady. Tak například komplementární párování dominantní osoby se submisivní. Lidé tíhnou k druhým, kteří jsou jim podobní z hlediska vlastností souvisejících s afiliací, včetně společenskosti, přátelskosti a vřelosti. Dalším důležitým faktorem mezilidské přitažlivosti, zejména při prvním setkání, je fyzický vzhled, a to i mezi příslušníky stejného pohlaví. Každá kultura má poměrně standardní představy o fyzickém vzhledu, které slouží jako silné determinanty toho, jak vnímáme charakter. Laskavost, citlivost, inteligence, skromnost a společenskost patří mezi vlastnosti, které jsou ve výzkumných studiích často připisovány fyzicky atraktivním jedincům. V jedné studii byli atraktivní uchazeči o zaměstnání (muži i ženy) výrazně zvýhodněni potenciálními zaměstnavateli ve srovnání se stejně kvalifikovanými uchazeči, kteří byli méně atraktivní. Existují také důkazy, že fyzický vzhled hraje větší roli v přitažlivosti mužů pro ženy než naopak. Chování, stejně jako vzhled, ovlivňuje mezilidskou přitažlivost. Bez ohledu na okolnosti je chování často vnímáno spíše jako odraz obecných vlastností člověka (např. laskavosti nebo agresivity) než jako reakce na konkrétní situaci.
Typem mezilidské přitažlivosti, který se těší zvláštnímu zájmu většiny lidí, je přitažlivost pro opačné pohlaví. Romantická přitažlivost je do jisté míry ovlivněna evolučními hledisky: přežitím druhu. Někteří odborníci tvrdí, že když si lidé vybírají potenciální partnery, hledají někoho, jehož postavení, fyzická přitažlivost a osobní vlastnosti jsou zhruba stejné jako jejich vlastní. Podle jiné teorie si člověk vybere partnera, který zvýší jeho vlastní sebeobraz nebo osobnost. Výzkumníci obecně uznávají specifický soubor namlouvacích nebo flirtovacích chování, které používají obě pohlaví, aby se navzájem zaujala. Zpočátku muži i ženy používají různý repertoár řeči těla, aby signalizovali zájem a/nebo dostupnost. Muži se mohou protahovat, přehánět běžné pohyby (např. míchání nápoje) nebo provádět předvádivé pohyby, jako je uhlazování vlasů nebo úprava kravaty, a mladší muži často působí rozverně. Ženy na sebe upozorňují pohazováním vlasy nebo hraním si s nimi, nakláněním hlavy, zvedáním obočí, chichotáním nebo červenáním se. První kontakt je obvykle navázán prostřednictvím očního kontaktu, často záměrného pohledu, který je následně sklopen nebo odvrácen. Pokud je oční kontakt pozitivně přijat, často následuje úsměv a je zahájena konverzace.
Konverzace zahájené romantickou přitažlivostí jsou obvykle lehké a často zahrnují smích. Pokud přitažlivost pokročí, dalším krokem jsou nezávazné dotyky na neškodných místech, jako je rameno, zápěstí nebo předloktí. Posledním krokem počáteční romantické přitažlivosti je tzv. zrcadlení nebo synchronizace těla, což je shoda neverbální řeči těla. Když jsou těla vyrovnaná a stojí proti sobě, dvojice se začne pohybovat v tandemu, naklání se k sobě, kříží nohy nebo naklání hlavu. Těmito úkony si pár vzájemně předává zprávy o tom, že se mají rádi a že se mají rádi. Tato zrcadlová aktivita se neomezuje pouze na romantické vztahy. Kojenci začínají zrcadlit chování dospělých krátce po narození a tuto techniku vědomě praktikují terapeuti, obchodníci a další lidé, jejichž práce závisí na vytváření pocitu blízkosti s druhými. Obecně lze přejímání vzájemných postojů pozorovat prakticky v jakémkoli seskupení jedinců, kteří se cítí dobře a jsou si blízcí.