Raný životEdit
Mel Tillis se narodil 8. srpna 1932 v Tampě na Floridě Burmě (rozené Rogersové; 1907-1990) a Lonniemu Lee Tillisovi (1907-1981). Když byl ještě malý, rodina se přestěhovala do Pahokee na Floridě (poblíž West Palm Beach). Koktavost se u něj rozvinula v dětství v důsledku onemocnění malárií. Jako dítě se Tillis učil hrát na bicí a také na kytaru a v 16 letech vyhrál místní talentovou soutěž. Navštěvoval Floridskou univerzitu, ale studia zanechal a vstoupil do amerického letectva. V době, kdy sloužil jako pekař na Okinawě, založil kapelu The Westerners, která hrála v místních nočních klubech.
Po odchodu z letectva v roce 1955 se Tillis vrátil na Floridu, kde vystřídal řadu příležitostných zaměstnání a nakonec našel práci u železnice Atlantic Coast Line v Tampě na Floridě. Průkazku na železnici využil k návštěvě Nashvillu a nakonec se seznámil s Wesleym Rosem ze známého nashvillského vydavatelství Acuff-Rose Music a zúčastnil se konkurzu. Rose Tillise povzbudil, aby se vrátil na Floridu a pokračoval ve zdokonalování svých písničkářských schopností. Tillis se nakonec přestěhoval do Nashvillu v Tennessee a začal psát písně na plný úvazek. Napsal píseň „I’m Tired“, která se v roce 1957 stala country hitem číslo 3 pro Webba Pierce. Mezi další Tillisovy hity patří „Honky Tonk Song“ a „Tupelo County Jail“. V této době se v hitparádách objevily také hity Raye Price a Brendy Lee s Tillisovým materiálem. Na konci 50. let, poté co se stal autorem hitů, podepsal vlastní smlouvu s nahrávací společností Columbia Records. V roce 1958 měl svůj první Top 40 hit, „The Violet and a Rose“, následovaný Top 25 hitem „Sawmill“.
Rise to fameEdit
Ačkoli se Tillis umístil ve vlastním žebříčku Billboard’s Hot Country Songs, větší úspěch měl jako autor písní. I nadále byl autorem písní Webba Pierce. Napsal hity „I Ain’t Never“ (Tillisův vlastní budoucí hit) a „Crazy, Wild Desire“. Jeho písně přebírali také Bobby Bare, Tom Jones („Detroit City“), Wanda Jackson a Stonewall Jackson. Tillis pokračoval v nahrávání na vlastní pěst. Mezi známé písně z dob jeho působení na Columbii patří „The Brooklyn Bridge“, „Loco Weed“ a „Walk on, Boy“. Sám však výraznějšího úspěchu v country hitparádách nedosáhl.
V polovině 60. let přešel Tillis ke společnosti Kapp Records a v roce 1965 měl se skladbou „Wine“ svůj první Top 15 hit. Následovaly další hity, například „Stateside“ a „Life Turned Her That Way“, kterou později v roce 1988 coveroval Ricky Van Shelton a dostal se na první místo. Psal pro Charley Pride („The Snakes Crawl At Night“) a napsal „Ruby, Don’t Take Your Love to Town“, která se stala hitem pro Kennyho Rogerse a The First Edition. Napsal také hit „Mental Revenge“ pro hvězdu outlaw country Waylona Jenningse. (Skladbu přebírali také Hacienda Brothers, Linda Ronstadt, Gram Parsons, Barbara Mandrell a Jamey Johnson). V roce 1968 dosáhl Tillis svého prvního hitu v Top 10 s písní „Who’s Julie“. Byl také pravidelným zpěvákem v pořadu The Porter Wagoner Show.
Vrchol jeho kariéryEdit
V roce 1969 se pro Tillise situace obrátila. Konečně dosáhl úspěchu, po kterém vždy toužil, a to díky dvěma country hitům v Top 10: „These Lonely Hands of Mine“ a „She’ll Be Hanging Around Somewhere“. V roce 1970 se dostal do Top 5 s písní „Heart Over Mind“, která se umístila na 3. místě žebříčku Hot Country Songs. Poté se Tillisova kariéra countryového zpěváka rozjela naplno. Hity přišly brzy poměrně snadno, například „Heaven Everyday“ (1970), „Commercial Affection“ (1970), „Arms of a Fool“ (1970), „Take My Hand“ (duet se Sherry Bryce v roce 1971) a „Brand New Mister Me“ (1971). V roce 1972 dosáhl Tillis svého prvního žebříčkového úspěchu s verzí své písně „I Ain’t Never“. Přestože píseň byla předtím hitem Webba Pierce, Tillisova verze je z nich známější. Většina výše uvedených písňových hitů byla nahrána u MGM Records, Tillisovy nahrávací společnosti na počátku desetiletí.
Po úspěchu písně „I Ain’t Never“ měl Tillis další hit, který se přiblížil prvnímu místu (dosáhl třetího místa), s názvem „Neon Rose“, následovaný písní „Sawmill“, která dosáhla druhého místa. „Midnight, Me and the Blues“ byla další skladbou, která se téměř dostala na vrchol hitparády v roce 1974. Mezi další Tillisovy hity u MGM patří „Stomp Them Grapes“ (1974), „Memory Maker“ (1974), „Woman in the Back of My Mind“ (1975) a jeho verze „Mental Revenge“ (1976). Největšího úspěchu dosáhl Tillis u vydavatelství MCA Records, s nímž podepsal smlouvu v roce 1976. Začalo to dvojicí dvou hitů č. 1 v roce 1976, „Good Woman Blues“ a „Heart Healer“. (V jednom rozhovoru se zmínil, že během jednoho týdne napsal pět hitů.) Díky tomuto úspěchu získal Tillis v roce 1976 nejprestižnější ocenění Country Music Association Awards, Entertainer of the Year, a v témže roce byl také uveden do Síně slávy nashvillských písničkářů. V roce 1977 se objevil v pořadu Match Game. V roce 1978 dosáhl dalšího prvního místa s písní „I Believe In You“ a poté znovu v roce 1979 s písní „Coca-Cola Cowboy“, která byla uvedena ve filmu Clinta Eastwooda Every Which Way but Loose, v němž si také zahrál epizodní roli. V roce 1978 Mel také moderoval krátký estrádní seriál televize ABC Mel and Susan Together s modelkou Susan Antonovou. Mezi další hity z této doby patří „Send Me Down to Tucson“, „Ain’t No California“ a „I Got the Hoss“. V polovině roku 1979 přešel Tillis k jiné nahrávací společnosti, Elektra Records.
Po podpisu smlouvy s Elektrou pokračoval v tvorbě hitů, jako byly „Blind In Love“ a „Lying Time Again“, oba hity z roku 1979. Až do roku 1981 se Tillis udržel na vrcholu své kariéry jako jeden z nejúspěšnějších zpěváků country hudby té doby. Skladba „Your Body Is an Outlaw“ se v roce 1980 dostala na třetí místo a po ní následoval další Top 10 hit „Steppin‘ Out“. „Southern Rains“ z roku 1981 byl jeho posledním hitem číslo 1. V témže roce vydal Mel and Nancy album duetů s Nancy Sinatrovou, z něhož vzešly dva hity, Top 30 hit „Texas Cowboy Night“ a double A-side „Play Me or Trade Me/Where Would I Be“. U Elektry zůstal až do roku 1982, než v roce 1983 na krátkou dobu přešel zpět k MCA. Toho léta zaznamenal Top 10 hit s „In The Middle Of The Night“ a v roce 1984 měl svůj poslední Top 10 hit s „New Patches“. V té době si však již Tillis vybudoval finanční impérium díky investicím do hudebních vydavatelství, jako jsou Sawgrass a Cedarwood. Objevil se také ve filmech, například Cottonpickin‘ Chickenpickers (1967), W.W. and the Dixie Dancekings (1975), Smokey and the Bandit II (1980), The Cannonball Run (1981), The Cannonball Run II (1984), Beer for My Horses (2008) a komediálních westernech The Villain (1979) a Uphill All the Way (1986), v nichž hrál s kolegou country zpěvákem Royem Clarkem. V roce 1979 koupil od společnosti Sammons-Ruff Associates rozhlasovou stanici KIXZ (AM) v texaském Amarillu, která přešla z Top 40 na country hudbu a stala se velkou silou v regionu Texas Panhandle (stanice je dnes známá jako News/Talk radio station). Krátce nato Tillis koupil v texaském Amarillu rockovou FM stanici KYTX, která změnila název na KMML (hříčka s Tillisovým koktáním) (tato stanice je dnes známá jako KXSS-FM, rozhlasová stanice Top 40 a v současnosti je stále sesterskou stanicí KIXZ). Ještě později provozoval WMML ve městě Mobile ve státě Alabama. Všechny své stanice po čase prodal se zdravým ziskem. Krátce podepsal smlouvu s RCA Records, stejně jako s Mercury Records a později v roce 1991 s Curb Records. V té době už jeho úspěchy v hitparádách vyprchaly.
Pozdější kariéra a životUpravit
Po svém rozkvětu v 70. letech zůstal Tillis v 80. letech písničkářem a psal hity pro Rickyho Skaggse a Randyho Travise. Napsal také svou autobiografii s názvem Stutterin‘ Boy. (Název je odvozen od Tillisovy poruchy řeči.) V 80. letech se Tillis objevil jako mluvčí televizní reklamy pro řetězec rychlého občerstvení Whataburger. Tillis pokračoval v nahrávání a měl příležitostné hity po celé desetiletí, přičemž jeho poslední hit se dostal do top 10 v roce 1984 a poslední country hit do top 40 v roce 1988; stejně jako většina country umělců klasické éry byla jeho nahrávací kariéra narušena změnami v country hudebním průmyslu na počátku 90. let. Postavil také divadlo v Bransonu ve státě Missouri, kde pravidelně vystupoval až do roku 2002. V roce 1998 se spojil s Bobbym Barem, Waylonem Jenningsem a Jerrym Reedem do skupiny The Old Dogs. Skupina nahrála dvojalbum písní výhradně z pera Shela Silversteina. V červenci 1998 vyšly Old Dogs Volumes 1 a 2 na značce Atlantic Records. K dispozici byl také doprovodný videoklip a album Greatest Hits (složené z dříve vydaného materiálu jednotlivých interpretů). V devadesátých letech se Tillisova dcera Pam stala sama velmi úspěšnou country zpěvačkou, která se dostala do první desítky hitů jako „Maybe It Was Memphis“, „Shake the Sugar Tree“ a číslo jedna „Mi Vida Loca (My Crazy Life)“.
The Grand Ole Opry uvedla Mela Tillise 9. června 2007. Do Opry ho uvedla jeho dcera Pam. Spolu s uvedením do Grand Ole Opry bylo 7. srpna téhož roku oznámeno, že Tillis bude spolu s Ralphem Emerym a Vincem Gillem uveden do Síně slávy country hudby.
SmrtUpravit
Tillis se od ledna 2016 necítil dobře kvůli různým nemocem. Dne 19. listopadu 2017 Tillis zemřel na selhání dýchacích cest v Ocale na Floridě ve věku 85 let. Zůstalo po něm šest dětí: zpěvačka a skladatelka Pam Tillisová, písničkář Mel „Sonny“ Tillis mladší, Carrie April, Connie, Cindy a Hannah Tillisová. Jeho tělo je pohřbeno na hřbitově Woodall Cemetery v Clarksville, TN.
Magazín The New York Times 25. června 2019 zařadil Mela Tillise mezi stovky umělců, jejichž materiál byl údajně zničen při požáru společnosti Universal v roce 2008.
.