„V roce 2012 mi bylo 18 a právě jsem dokončila 12. ročník.
Zde vypráví svůj příběh:
Když jsem čekala, jestli se dostanu na fyzioterapii na univerzitě, pracovala jsem v kavárně. Po dobu šesti týdnů jsem měla častého zákazníka: vysokého vytáhlého chlapíka s hustým porostem tmavých vlasů a nejúžasnějšíma jasně modrýma očima. Často jsme spolu vedli drobné rozhovory a pak zase zmizel, takže jsem se o něm chtěla dozvědět víc.
Nakonec si mě jednoho dne zavolal na druhou stranu pultu a nervózně se mě zeptal, jestli s ním půjdu na rande. Ochotně jsem souhlasila. Zašli jsme na kávu a konverzace plynula. Johnovi bylo 25 let a studoval na univerzitě přírodní vědy. Byl to venkovní typ, který rád cvičil. Navzdory sedmiletému věkovému rozdílu jsme se okamžitě stali nerozlučnými a zamilovali jsme se do sebe. V dospívání jsem měla několik sexuálních známostí a náhodných přítelů, ale nikdy jsem neměla pořádný vztah.
O pár měsíců později John zahájil konverzaci o tom, co nás oba fyzicky přitahuje. „Víš, že se mi líbí holky s křivkami, že?“ řekl. V té době jsem vážila 65 kilo a měřila 173 cm. Nebyla jsem však hubená. Vždycky jsem měla zakulacený zadek a slušně velká prsa velikosti košíčku C. Pak mi vysvětlil, že se mu nejen líbí ženy s křivkami, ale že se mu líbí i to, když je dělá ještě křivějšími. Říkal, že sám chtěl být vždycky tlustší, ale ať dělal, co dělal, prostě nemohl přibrat.
Tehdy jsem nechápala, co tím myslí a co mě čeká. Nikdy jsem neměla problémy s postavou, i když jako většina dospívajících dívek jsem chtěla být hubenější. V honbě za plochým bříškem jsem dělala spoustu sedů-lehů. Svým způsobem mi připadalo osvobozující být s chlapem, který má rád ženy trochu zaoblenější. Říkala jsem si: „Skvělé, můžu jíst, co chci, a stejně mu budu připadat přitažlivá.“
Vteřiny a čokoláda
Zpočátku dělal jen malé změny. Když jsme šli na večeři, pobízel mě, abych si dala dezert. Pokud vařil, zval mě, abych si dala něco navíc. Nebo kupoval velkou kostku čokolády, speciálně pro mě. Pak mi řekl, že by mu přišlo velmi sexy, kdybychom si nechali narůst břicho. Zdálo se, že je tou vyhlídkou tak nadšený, že jsem s tím souhlasila. Kdybych přibrala pár kilo, nevadilo by mi to, protože bych mu připadala atraktivnější. Usoudila jsem, že by bylo snadné zhubnout, a hlavně by mu to udělalo radost. Tak jsem souhlasila.
John všechno vařil. Jedli jsme docela zdravě, hodně zeleniny, masa a málo sacharidů. Velkou roli však hrála velikost porcí a dezert. On jedl přiměřeně velké porce, zatímco moje byly obrovské. Ze začátku to bylo těžké, ale pak se z velkého množství jídla stal zvyk.
John si uchovával fotografie růstu mého břicha. Každý snímek byl opatřen popiskem s mojí rostoucí váhou. Chválil mě za každé přibrané kilo. Když jsme měli velkou večeři, hladil mě po břiše, když jsem jedla. Někdy mě dokonce vážil před jídlem a po něm, aby zjistil, jestli jsem něco přibrala. Když jsem se zvážila na 75 kilo, jedna z maminek mých kamarádek řekla, že s trochou váhy navíc vypadám lépe. Použila výraz „žensky“, takže jsem to nepovažovala za problém.
„Jsi tak sexy a žhavá“
Čím větší jsem měla břicho, tím víc ho to vzrušovalo. Při sexu mi vrtěl břichem a pohupoval stehny. „Podívej, jak rosteš!“ vykřikoval. „Bože, ty jsi tak sexy a žhavá.“ Byla jsem naučená ztotožňovat plnost s nadržeností a tloustnutí s větší přitažlivostí. John miloval, když jsem nosila super těsné oblečení. Měla jsem červenobílé tričko, které jsem nosila, když mi bylo šestnáct. Líbilo se mu, když jsem ji měla na sobě při sexu. Bylo tak těsné, že se mi přes něj vypoukla prsa. Pak mě chytal za moje milostné ruce, které se rozprostíraly, a hladil mě po břiše. Začala jsem si ten tlak těsného oblečení užívat a začalo mě to taky vzrušovat.
Po roce jsme se k sobě nastěhovali. Často jsme byli doma nazí, protože nám oběma bylo spolu dobře. Byl plný obdivu k mému tělu. Vařil a jedli jsme u televize. Pak mi zase naplnil talíř, aniž by se mě zeptal.
Když se univerzita stala stresující, začala jsem se utěšovat jídlem. Protože mě však John tolik pozitivně posiloval, nebyl to problém. ‚Koho zajímá, jak vypadám,‘ říkala jsem si, ‚člověk, kterého miluji, miluje mé tělo.“
Přestože jsem oblečení nahrazovala většími velikostmi, nikdy jsem si neuvědomila, že mám technicky vzato nadváhu. Žila jsem mimo domov a kamarádi vám neřeknou: „Ty vole, ty jsi ztloustla od doby, kdy jsem tě viděl naposledy.“
Realita se dostavila
Poté začaly deprese. Nejsem si jistá, jestli to s tím přímo souviselo, ale začala jsem si připadat ošklivá. Za tři roky od roku 2012 jsem se dostal z 65 na 95 kilo. John se začal cítit provinile a povzbuzoval mě, abych cvičila. Ale pak jsem měla na univerzitě stresové období a přejídala jsem se.
Poté jsme jeli navštívit jeho rodinu na severu Nového Jižního Walesu. Rodina se rozhodla, že společně vylezeme na horu. Já jsem však musela každých pár kroků zastavovat, protože jsem měla nadváhu a nebyla jsem fit. Cítila jsem se trapně. Všichni mě předbíhali, včetně jeho šedesátileté matky. Pak mi John řekl, že mu jeho otec řekl: „Vidím, že se ti líbí velké holky.“ A tak jsem se na něj podívala. Štvalo mě, že se nevyjádřili k mé osobnosti.
Při zpětném pohledu mě John kontroloval i v jiných ohledech, musela jsem určitým způsobem umývat nádobí nebo mi nařizoval, jak se mu líbí, abych se sprchovala. To mělo další dopad na mé duševní zdraví. Když jsem byla ve stresu, fasáda mé sebedůvěry v mé tělo se hroutila a nemohla se napravit tím, že mi říkal, že vypadám krásně. V těch chvílích jsem nechtěla být přitažlivá pro něj, chtěla jsem být přitažlivá pro všechny ostatní.
Tinder a nové město
Poté mě poslali na univerzitní stáž do malého venkovského města. Začala jsem kamarádkám závidět jejich schopnost prozkoumat město, aniž by se nafoukly. Uvědomil jsem si, že se musím změnit. Nebyla jsem si však jistá, jestli by John nebyl schopen změnit svůj fetiš. Před návštěvou doma jsem mu řekla, že musím udělat nějaké změny; hodlám zhubnout a začít pořádně cvičit. Když jsem se vrátila, byl v práci, ale nechal mi vzkaz, na kterém stálo. „Přinesl jsem ti překvapení!“ Rozhlédla jsem se po bytě, ale jeho dárek jsem neviděla. Pak jsem otevřela ledničku a tam byly dva plnohodnotné tvarohové koláče, jablečný koláč a tři bonboniéry. Tehdy jsem si uvědomila, že mě nepodporuje v tom, co opravdu chci, jak mi namluvil.
Možná to bylo znamení, ale vzájemně jsme se dohodli na otevřeném vztahu. Žiju v malém městě, takže jsem měla na Tinderu spoustu zápasů, přestože jsem měla 85 kilo. Konverzace byly flirtující a dostával jsem komplimenty ohledně mého smyslu pro humor a ohledně mého těla. Během našich schůzek mi ani jednou nikdo nehýbal stehny nebo mi nehladil břicho. Chtěli mít sex s mým tělem takovým, jaké v tu chvíli bylo. Přestože jsem měla o deset kilo víc, než jsem si přála, byla jsem pořád pekelně sexy. Tehdy jsem věděla, že můžu zůstat na své současné váze nebo zhubnout a pořád budu schopná přitahovat muže.
V září 2016, přestože jsem Johna milovala, byl to náš rozdíl v osobnosti a v tom, co jsme vnímali jako krásné, co způsobilo náš rozchod. Vztahu však nelituji. Pomohl mi uvědomit si, že je to moje tělo a já si s ním budu dělat, co chci. Ale důležitější je, že společnost je povrchní. Touha se mění a přirozeně se mění i váha. Nikdy by však neměla určovat váš vlastní pocit hodnoty.“