Jak si děti osvojují jazyk? Učí rodiče své děti mluvit?
Ne. Děti si osvojují jazyk rychle, snadno a bez námahy a formálního učení. Děje se tak automaticky, ať už se je rodiče snaží učit, nebo ne.
Ačkoli rodiče ani jiní vychovatelé své děti mluvit neučí, plní důležitou úlohu tím, že na své děti mluví. Děti, na které se nikdy nemluví, si jazyk neosvojí. A jazyk musí být používán pro interakci s dítětem; například dítě, které pravidelně slyší jazyk v televizi nebo rádiu, ale nikde jinde, se nenaučí mluvit.
Děti si osvojují jazyk prostřednictvím interakce – nejen s rodiči a jinými dospělými, ale také s jinými dětmi. Všechny normální děti, které vyrůstají v normálních domácnostech obklopené konverzací, si osvojí jazyk, který se kolem nich používá. A stejně snadno si dítě osvojí dva nebo více jazyků najednou, pokud pravidelně komunikuje s mluvčími těchto jazyků.
K osvojení jazyka napomáhá i zvláštní způsob, jakým mnozí dospělí mluví na malé děti. Studie ukazují, že „dětská řeč“, kterou dospělí přirozeně používají s kojenci a batolaty, má tendenci být vždy jen o kousek napřed před úrovní vlastního jazykového vývoje dítěte, jako by dítě táhla za sebou. Tato „dětská řeč“ má jednodušší slovní zásobu a strukturu vět než řeč dospělých, přehnanou intonaci a zvuky a hodně opakování a otázek. Všechny tyto rysy pomáhají dítěti utřídit významy, zvuky a vzory vět jeho jazyka.
Kdy se děti naučí mluvit?
Neexistuje jeden okamžik, kdy se dítě naučí mluvit. V době, kdy dítě poprvé vysloví jediné smysluplné slovo, si již mnoho měsíců hraje se zvuky a intonací jazyka a spojuje slova s významy. Děti si osvojují jazyk postupně a různé děti dosahují různých stádií v různou dobu. Pořadí, v jakém těchto stadií dosahují, je však prakticky vždy stejné.
První zvuky, které dítě vydává, jsou zvuky pláče. Poté, přibližně v šesti týdnech věku, začne dítě vydávat samohlásky, počínaje hláskami aah, ee a ooh. Přibližně v šesti měsících začne dítě vytvářet řetězce dvojic souhlásek a samohlásek, například bú ada. V této fázi si dítě hraje se zvuky řeči a třídí zvuky, které jsou důležité pro tvorbu slov v jeho jazyce, od zvuků, které důležité nejsou. Mnoho rodičů slyší, jak dítě v této fázi vydává kombinace jako „mama“ nebo „dada“, a nadšeně prohlásí, že dítě vyslovilo své první slovo, i když dítě pravděpodobně nepřikládalo tomuto „slovu“ žádný význam.
Někdy kolem jednoho nebo jednoho a půl roku dítě skutečně začne vyslovovat jednotlivá slova s významem. Vždy se jedná o „obsahová“ slova jako sušenka, pejsek, běžet a vidět – nikdy ne o „funkční“ slova jako a, the a z. Kolem dvou let začne dítě spojovat dvě slova dohromady a vytvářet „věty“, např. pejsek běží. O něco později může dítě vytvářet delší věty, které postrádají funkční slova, jako například velký pejsek běží rychle. V této chvíli už zbývá jen přidat funkční slova, některé různé tvary vět (například pasivum) a složitější zvukové kombinace (například str). Než dítě nastoupí do mateřské školy, osvojí si naprostou většinu pravidel a zvuků jazyka. Pak už je to jen otázka kombinování různých typů vět novými způsoby a přidávání nových slov do jeho slovní zásoby.
Proč moje dcera chvíli říkala správně nohy a pak se vrátila k tomu, že jim říkala boty?
Vlastně se vůbec „nevrátila“, ale pokročila. Když jako batole používala slovonohy, jen napodobovala to, co slyšela. Teď se ale naučila pravidlo pro tvoření množného čísla, které spočívá v tom, že se na konec slova přidává hláska s. Vždycky se ale naučila, že je to správně. Takže právě uplatňuje své nové pravidlo na všechna podstatná jména – dokonce i na výjimky z pravidla, jako je noha/nohy. Totéž bude pravděpodobně dělat, až se naučí přidávat ed ke slovesům, aby vytvořila minulý čas, a bude říkat věci jako he standed up, dokud se nenaučí, že stand/stoodis je výjimkou z pravidla. Nakonec si to všechno srovná, ale zatím si buďte jisti, že je to pokrok; je to důkaz, že se dostává dál než k napodobování a skutečně se učí pravidla anglického jazyka.
Jak může dítě, které si neumí ani zavázat tkaničky, zvládnout tak složitý systém, jako je anglický jazyk?
Ačkoli „dětská mluva“, kterou rodiče s malými dětmi používají, jim může pomoci osvojit si jazyk, mnozí lingvisté se domnívají, že to stále nemůže vysvětlit, jak si kojenci a batolata mohou tak snadno osvojit tak složitý systém.
Pro dítě je mnohem snazší osvojit si jazyk v kojeneckém a batolecím věku než pro totéž dítě o 18 let později naučit se například francouzštinu ve vysokoškolské třídě. Mnozí lingvisté dnes tvrdí, že mozek novorozence je již naprogramován k učení se jazyku a že ve skutečnosti již při narození dítěte instinktivně ví o jazyce mnohé. To znamená, že mluvit je pro člověka stejně přirozené jako pro ptáka zpívat nebo pro pavouka spřádat síť. V tomto smyslu se jazyk může podobat chůzi: Schopnost chodit je dána geneticky a děti si ji osvojí bez ohledu na to, zda se je to někdo snaží naučit. Stejně tak si děti osvojí schopnost mluvit bez ohledu na to, zda se je to někdo snaží naučit. Z tohoto důvodu se mnozí lingvisté domnívají, že jazyková schopnost je genetická. Vědci se domnívají, že může existovat „kritické období“ (trvající zhruba od kojeneckého věku do puberty), během kterého je osvojení jazyka bezproblémové. Podle těchto badatelů dochází během puberty ke změnám ve struktuře mozku a poté je mnohem těžší naučit se nový jazyk.
Lingvisté se začali hluboce zajímat o to, co má všech zhruba 5 000 světových jazyků společného, protože to nám může napovědět, jaké druhy znalostí o jazyce jsou vlastně vrozené. Ukazuje se například, že všechny jazyky používají samohlásky aah, ee a ooh – stejné samohlásky, které dítě vydává jako první. Lingvisté doufají, že studiem jazyků z celého světa zjistí, jaké vlastnosti mají všechny jazyky společné a zda jsou tyto vlastnosti nějak pevně zakódovány v lidském mozku. Pokud je pravda, že se děti rodí s velkým množstvím zabudovaných jazykových znalostí, pomůže to vysvětlit, jak je možné, že si velmi malé dítě – bez jakéhokoli učení a bez ohledu na úroveň inteligence – rychle a snadno osvojí tak složitý jazykový systém, že ho dosud nezvládl žádný jiný živočich ani stroj.
Další informace
Pecchi, Jean Stillwell. 1994. Dětská řeč. Londýn: Routedge.
Pinker, Steven. 1994. The Language instinct [Jazykový instinkt]. New York: W.W.Morrow.
„Hra na jazyk“. Druhý program: Osvojování si lidského jazyka. Řada The Human Language Series. Videokazeta. New York: Equinox Films, 1995.
Smith, Neil. 1989. The Twitter Machine (Čtecí stroj): (Úvahy o jazyce). Oxford: Blackwell.
Dotaz: Jaké je to být člověkem? Betty Birner
Stáhněte si tento dokument ve formátu pdf.
Zajímá vás více o tomto tématu? Podívejte se na knihu Jazyk u dětí a další knihy z produkce LSA zde.