Legendy Ameriky

Na příkaz ministerstva války vyrazil poručík Zebulon Montgomery Pike s jednotkou složenou ze dvou poručíků, chirurga, seržanta, dvou desátníků, 16 vojínů a tlumočníka na dvou člunech z Belle Fontaine u St. Louis v Missouri 15. července 1806 s cílem „prozkoumat vnitřní části Louisiany“.

Připojili se k němu náčelníci a pohlaváři indiánských kmenů Osage a Pawnee, přes jejichž území měla výprava projít. Vzal s sebou také několik žen a dětí, které se vracely ke svým národům ze zajetí u Pottawatomie, jež osvobodila vláda Spojených států. Do La Charette dorazil 21. července, kde na něj Pike našel čekat poručíka Jamese B. Wilkinsona, doktora Johna H. Robinsona a dalšího tlumočníka, kteří se vydali na cestu již dříve.

6. září dorazila společnost do blízkosti dnešního města Harding v Kansasu a přešla rozvodí oddělující Osage od údolí Neosho. Dne 10. září dosáhl rozvodí mezi řekami Neosho a Verdigris a 11. září se utábořil na druhém jmenovaném toku, nedaleko dnešního města Bazaar v kansaském okrese Chase.

Krásné prérie, pokryté divokými květy a bohaté na zvěř, vzbudily u Pikea nejvřelejší chválu. Dne 12. září napsal, že z vrcholu kopce viděl na jednom místě na rozkvetlé pláni pod sebou bizony, losy, jeleny, antilopy a pantery. Bylo to loviště indiánů Kanza nebo Kaw a zvířata se zde začala objevovat téměř bez počtu. Čtrnáctého dne celý den výprava projížděla nekonečným stádem bizonů, které jen rozestoupilo řady, aby nechalo vetřelce projít, a pak se zase uzavřelo, jako by se nic nestalo. Patnáctého projížděli kolem velkého neobydleného tábora indiánů Kanza a Pike v dálce pozoroval pobíhající bizony, což naznačovalo přítomnost buď indiánů, nebo bělochů. Toho dne se utábořil poblíž dnešní Tampy v okrese Marion. O dva dny později dorazil k řece Smoky Hill a poté začala zvěř ubývat. Pokračoval v cestě k ústí řeky Saline, kterého dosáhl 18. září, a z tohoto místa se obrátil téměř přímo na sever a 25. září dorazil do vesnice Pawnee poblíž místa, kde nyní stojí město Scandia v okrese Republic. Pike se nyní nacházel na republikánském rameni řeky Kansas a překročil řeky Great Saline, Little Saline a Solomon’s Fork.

Někdy předtím, než Pike opustil St. Louis v Missouri, se zpráva o jeho chystané výpravě donesla guvernérovi Nového Španělska (Mexika) a byla vyslána skupina více než 300 španělských vojáků pod vedením poručíka Malgarese, aby ho zastavila. Mezi ústím řek Saline a Republican Pike zkřížil stopu této skupiny, ale měl štěstí, že se tehdy se Španěly nedostal do kontaktu. Malgares byl ve vesnici Pawnee dříve, než tam Pike dorazil, a snažil se otrávit mysl indiánů proti Američanům. Částečně se mu to také podařilo, protože když Pike 29. září uspořádal s kmenem velkou poradu, všiml si, že náčelníci Pawnee mají tendenci pohlížet s opovržením na jeho malou jednotku dvaceti bílých vojáků, která rozhodně působila mnohem méně impozantně než Malgaresova početná španělská jednotka. O této radě podává Pike ve svém deníku z výpravy následující výslovnou zprávu:

„Zápisky, které jsem si pořídil na velké radě konané s národem Pawnee, byly zabaveny španělskou vládou spolu se všemi mými projevy k jednotlivým národům. Možná by však bylo zajímavé zde poznamenat pro případ, že by nikdy nebyly vráceny, že Španělé zanechali v této vesnici několik svých vlajek, z nichž jedna byla v den konání velké rady vyvěšena u náčelníkových dveří; mezi různými požadavky a obviněními, která jsem jim dal, bylo i to, aby mi byla zmíněná vlajka vydána a místo ní byla přijata a vyvěšena jedna z vlajek Spojených států amerických. Pravděpodobně jsem tím trochu přehnal hrdost národů, protože ve vesnici byla nedávno velká jednotka španělské kavalerie, která na mladé muže udělala velký dojem, pokud jde o jejich sílu, důsledky atd., což moje vystoupení s dvaceti pěšáky v žádném případě nemohlo odstranit. Poté, co náčelníci odpověděli na různé části mé řeči, ale ohledně vlajky mlčeli, jsem znovu zopakoval požadavek na vlajku a dodal, že není možné, aby národ měl dva otce; že buď musí být dětmi Španělů, nebo uznat svého amerického otce.‘

Po chvíli mlčení se jeden stařec zvedl, šel ke dveřím, sundal španělskou vlajku, přinesl ji a položil mi ji k nohám, pak přijal americkou vlajku a vztyčil ji na žerdi, která nedávno nesla prapor Jeho katolického Veličenstva. To vyvolalo velké uspokojení u Osageů a Kawů, kteří se rozhodně hlásí pod americkou ochranu. Když jsem si všiml, že všechny tváře v radě jsou zachmuřené smutkem, jako by je mělo postihnout nějaké velké národní neštěstí, vzal jsem sporné vlajky a řekl jsem jim, „že když se nyní projevili jako poslušné děti, když uznali svého velkého amerického otce, nechci je uvádět do rozpaků se Španěly, neboť přáním Američanů je, aby jejich rudí bratři zůstali v klidu kolem svých ohňů a nezapletli se do žádného sporu mezi bílými lidmi; a z obavy, že by se tam Španělé mohli znovu vrátit v plné síle, jsem jim vrátil jejich vlajku, ale s příkazem, aby ji během našeho pobytu už nikdy nevyvěšovali.‘ Na to se ozval všeobecný potlesk a náboji byla věnována mimořádná pozornost.“

Takto byla 29. září 1806 poprvé vztyčena vlajka Spojených států na území dnešního státu Kansas.

Pokud Pike získal od indiánů koně, opustil 7. října vesnici Pawnee a vydal se směrem trochu na západ od jihu. Osmého dne opět narazil na španělskou stezku a v jednom z táborů napočítal 59 ohňů, což při počtu šesti mužů na oheň znamenalo sílu 354 vojáků. Devátého opět překročil Solomon’s Fork, mnohem dále na západ, a zde našel další španělský tábor. Výprava dosáhla 13. března Smoky Hill Fork, nedaleko hraniční čáry okresů Russell a Ellsworth, a následujícího dne dorazila k rozvodí mezi řekami Arkansas a Kansas. Zde se Pike s malou skupinou ztratil v prérii a několik dní se neobjevil, výprava mezitím pokračovala k řece Arkansas, kde ji ztracená skupina pod vedením Pika dostihla. Řeka byla překročena 19. března.

Tady se výprava rozdělila, část se vrátila po řece Arkansas a druhá část pokračovala do hor s cílem objevit prameny Červené řeky a sestoupit po tomto neznámém – Američanům neznámém – toku. Kánoe byly vyrobeny z bizoních a jeleních kůží natažených na dřevěné rámy, naplněné zásobami, zbraněmi a municí, a na těchto člunech se poručík Wilkinson se šesti vojáky a dvěma indiány z kmene Osage vydal do pevnosti Fort Adams na řece Mississippi pod Natchezem ve státě Mississippi. Dne 8. ledna 1807 po těžkých útrapách a překonání mnoha nebezpečí ze strany nepřátelských indiánů dorazili do Arkansas Post poblíž ústí řeky Arkansas. Pike rychle postupoval proti proudu řeky Arkansas a 31. října spatřil na povrchu země mnoho krystalické soli. V té době se nacházel nedaleko dnešního města Kinsley v okrese Edwards v Kansasu.

Devátého listopadu se nacházel poblíž místa, kde kdysi stával Hartland v okrese Kearny v Kansasu. Zde u jednoho ze španělských táborů napočítal 96 ohňů, což svědčilo o tom, že síly byly rozšířeny na 600 až 700 vojáků.

O několik dní později překročil území dnešního státu Colorado a 15. listopadu dosáhl řeky Purgatory, která je ramenem řeky Arkansas. Jeho cílem bylo setkat se s indiány Komančů poblíž pramenů řeky Arkansas, pak vyrazit napříč krajinou k prameni řeky Red River a podle původního plánu sestoupit do Natchitoches.

Takto daleko Pike zjistil prameny řek Little Osage a Neosho, obešel pramen řeky Kansas a objevil prameny řeky South Platte. Nyní se chystal najít horní prameny řeky Red River. Toho, co Pike nazval třetím rozvětvením, dosáhl 23. listopadu a napsal: „Protože se zdálo, že se řeka dělí na mnoho malých ramen a samozřejmě musí být blízko svého krajního pramene, usoudil jsem, že postavím skupinu do obranného postavení; a pak vystoupím po severním rozvětvení na vysoký bod Modré hory, o kterém jsme si mysleli, že bude vzdálen jeden den pochodu, abychom z jeho vrcholu mohli vytyčit různá ramena a polohy země.“

Třetí rozcestí“ byla řeka Svatého Karla a Pikeův tábor se utábořil na místě, které nazval „velkým rozcestím“, neboli na soutoku řeky Fountain s řekou Arkansas. Vrchol, o němž mluvil, byl později pojmenován Pike’s Peak. Následujícího dne jeho muži nařezali potřebné klády a postavili silnou hráz, vysokou pět stop na třech stranách, přičemž druhý otvor byl na jižním břehu řeky Arkansas. Pike, Robinson, Miller a Brown zanechali všechny ostatní v této pevnosti a vydali se do hor. Dvacátého šestého vystoupali tak vysoko, že se dívali dolů na mraky valící se přes planinu na východě. Následujícího dne dosáhli vrcholu po velmi obtížné cestě; často se museli brodit sněhem po pás. Při návratu dosáhli pevnosti 29. června, poté prozkoumali okolní krajinu v délce několika mil všemi směry a marně hledali pramen Červené řeky.

Když byl Pike v táboře na řece Rio del Norte v dnešním Novém Mexiku, byl se svou skupinou zajat oddílem španělské kavalerie a odveden do Santa Fe. Stalo se tak v únoru 1807. Bylo s ním dobře zacházeno a poté, co byl odvezen do Chihuahuy, kde mu byly zabaveny doklady, byl veden na východ přes území dnešního Texasu a nakonec osvobozen poblíž Natchitoches v Louisianě.

Tak byl projekt průzkumu Červené řeky zmařen a jeden z cílů výpravy nebyl splněn. Španělský guvernér měl podezření, že se Pike spolčil s Aaronem Burrem, aby odtrhl část španělského území. Protože se však nenašel ani střípek, který by ho spojoval s „Burrovým spiknutím“, chovali se Španělé k Pikovi a jeho mužům jako k váženým Američanům, poskytli mu zálohu 1 000 dolarů na úvěr Spojených států a doprovodili ho do Natchitoches, kteréžto město bylo uznáno za americké území. Španělsko si nárokovalo horní tok Červené řeky a povolení Pikeovi ji prozkoumat by se rovnalo uznání, že americké území sahá až k této řece. O tři roky později vyšel Pikeův deník a anglicky mluvící národy se tak dozvěděly o úžasných možnostech Kansasu.

Sestavila a redigovala Kathy Weiser/Legendy Kansasu, aktualizováno v červenci 2020.

O článku: Pikeův deník byl vydán v roce 2006: Většina tohoto historického textu byla publikována v Kansasu: A Cyclopedia of State History, Volume I; edited by Frank W. Blackmar, A.M. Ph. D.; Standard Publishing Company, Chicago, IL 1912. Text, který je uveden na této stránce, však není doslovný, protože došlo k doplnění, aktualizacím a úpravám.

Také viz:

Objevení a průzkum Ameriky

Objevitelé & Hraničáři

Lovci, obchodníci & Poutníci

.